Bernardin z Ingolstadtu

Bernardin z Ingolstadtu OFM
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • vikář česko-rakousko-polské františkánské provincie (1457-1459)
  • vikář české františkánské provincie (od 1467)
Osobní údaje
Datum narození1457
Místo narozeníIngolstadt
Datum úmrtípo roce 1467
Národnostněmecká
Povoláníinkvizitor, kazatel
Alma materVídeňská univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernardin z Ingolstadtu OFM, činný v letech 1457–1467, byl františkán, inkvizitor a kazatel. V letech 14571459 a podruhé i přes řadu svých odpůrců od roku 1467 působil jako představený (provinční vikář) česko-rakousko-polské, resp. české františkánské (observantské) provincie. Byl mistrem (magister artium) vídeňské univerzity.[1] Proslul jako "horlivý kazatel" a "zapálený ctitel chudoby"[2] Z papežského pověření působil jako kazatel a inkvizitor v Korutanech.

Pro své krajní vnímání řeholní chudoby se dostal ve větších sporů při svých vizitačních cestách po polských klášterech, zejména při třetí vizitační cestě roku 1457, což mělo různé projevy. V Krakově špatnou morálku spolubratří řešil u městských konšelů. Ve Varšavě nalezl v klášterní kuchyni maso z telete a nařídil ho ihned rozdat chudým. Především však proslul poškozováním honosněji zdobených knih během vizitací, včetně chorálních určených k oslavě Boha, takže i mezi chudobu hlásajícími františkány šlo o přece jen relativně bohatěji iluminované kodexy. V klášterech v Kościan, Poznani, Krakově a Varšavě vytrhával nebo vystřihával nůžkama z velkoformátových chorálních knih zlacené iluminace nebo jinou honosnější výzdobu. Během vizitace v Krakově v roce 1459 se měl se svým spolubratrem Jakubem z Velkého Hlohova dopustit rabování v kostele, klášteře a zejména jeho knihovně, odkud zabavil žádané, v Itálii vydané teologické traktáty, patristická díla, pergamenové rukopisy i jiné liturgické knihy (kancionály, antifonáře, žaltáře). Učinili tak údajně v noci, aby je nikdo nezpozoroval a knihy poslali do klášterů ve Slezsku a Rakousku, mj. do Hlohova a Vratislavi.[3]

Již postižen chorobou, jež se posléze ukázala smrtelnou, přešel Bernardin někdy po roce 1458 z řeholního do světského stavu. Příčinou mu ale měl být zejména strach ze spolubratří františkánů, aby jej z nenávisti k němu neotrávili.[4]

Podle františkánské kroniky Jana Komorowskigo byl Bernardin autorem blíže neznámé kroniky,[5] která mohla být hlavním pramenem kroniky dochované v Knihovně Národního muzea.[6]

Reference

  1. HLAVÁČEK, Petr. Zum (Anti)intellektualismus in Ostmitteleuropa im 15. und 16. Jahrhundert : Die böhmischen Franziskaner-Observanten und ihr Verhältnis zu Bildung und Büchern. In: Kirchen- und Kulturgeschichtsschreibung in Nordost- und Ostmitteleuropa. Berlin: LIT Verlag, 2006. ISBN 3-8258-6178-3. S. s. 31-58. HLAVÁČEK, Petr. Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku'. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1212-5. S. 11, 101–102. 
  2. Memoriale Ordinis Fratrum Minorum a fr. Ioanne de Komorowo compilatum. Příprava vydání ed. X. Liske, A. Lorkiewicz. Lwów: [s.n.], 1888. 77 s. (Monumenta Poloniae Historica; T. 5).  Orig.: "zelo paupertatis succsensus", "paupertatis zaelator maximus", "ferventissimusque predicator".
  3. Memoriale Ordinis Fratrum Minorum... (cit.), s. 77, 183–184. KANTAK, Kamil. Bernardyni polscy. Lwów: [s.n.], 1933. Dostupné online. S. Tom I.: s. s. 11, 16–18, 21–22, 130, 160. Tom II.: s. 542.  BOGDALSKI, Czesław. Bernardyni v Polsce. Kraków: [s.n.], 1933. S. Tom I.: s. 166-167; Tom II.:, s. 511.  LENART, Emilian. Biblioteki Bernardyńskie w Polsce od 2. połowy XV do końca wieku XVIII. In: Pięćset pięćdiesąt lat obecności oo. Bernardynów w Polsce. Kalwaria Zebrydowska: [s.n.], 2006. S. s. 659-677, zde s. s. 671.. BAJGER, Matyáš Franciszek. 'Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 6.8.2013]. Rigorózní práce. FF Ostravské univerzity. . s. 73–75. Dostupné online. František Šmahel se domnívá, že pro své chování byl sesazen z úřadu na následující provinční kapitula#Řádová kapitula kapitule v Langenlois slavené v květnu 1459. Viz ŠMAHEL, František. „Intra et extra muros“ : społeczna rola franciszkanów observantów i klarysek na ziemiach czeskich od połowy XIV do końca XV wieku. In: Franciszkanie w Polsce średniowiecznej. Część 1. Franciszkanie na ziemiach polskich. Lublin: [s.n.], 1983. S. 275–325, zde s. 303. Jednalo se zřejmě o běžnou řádnou volbu provinciála, na níž byl do funkce vybrán Gabriel Rangoni.
  4. KANTAK, Bernardyni polscy (cit.). Tom I., s. 24.
  5. "„... ut scribit frater Bernardinus de Ingolstat in sua cronica." Viz Memoriale Ordinis... (cit.)
  6. Chronica Fratrum Minorum de Observantia Provinciae Bohemiae. po r. 1500. Knihovna Národního muzea, signatura VIII F 75. Viz HLAVÁČEK, Zum (Anti)intellektualismus... (cit.)

Média použitá na této stránce