Bernardo Pasquini

Bernardo Pasquini
Základní informace
Narození	7. prosince 1637 Massa e Cozzile
Původ	italský
Úmrtí	21. listopadu 1710 (ve věku 72 let) Řím
Místo pohřbení	San Lorenzo in Lucina
Povolání	italský hudební skladatel, varhaník a cembalista
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernardo Pasquini (7. prosince 1637 Massa e Cozzile – 21. listopadu 1710 Řím) byl italský skladatel, cembalista a varhaník.

Život

Narodil se 7. prosince 1637 v obci Massa e Cozzile. Jeho prvním učitelem byl Mariotto Bocciantini v Uzzanu. Okolo roku 1650 odešel ke svému strýci Giovanni Pasquinimu do Ferrary a v letech 1654–55 byl varhaníkem Accademia della Morte. V roce 1657 přesídlil do Říma a stal se varhaníkem v kostele Santa Maria in Vallicella, tradičně nazývaném Chiesa Nuova. Dále studoval u Pietra Antonia Cestiho a Loreta Vittoriho a okolo roku 1663 se stal varhaníkem v Bazilice Panny Marie Sněžné (Basilica di Santa Maria Maggiore). Následujícího roku přijal místo varhaníka vbasilice di Santa Maria in Aracoeli a tuto pozici zastával až do své smrti. Vedle toho v letech 1664-85 působil jako varhaník i v Santissimo Crocifisso. V roce 1664 absolvoval diplomatickou misi u francouzského dvora.

V listopadu 1667 vstoupil do služeb rodiny Borghese jako "komorní asistent" a tuto funkci zastával až do konce života. Brzy se stal jedním z nejvýznamnějších hudebníků Říma té doby. Jeho opery a oratoria měly u obecenstva úspěch a jako cembalista a skladatel byl vyhledávaným hudebníkem nejvyšší římské společnosti, včetně kardinálů Flavia Chigiho, Benedetta Pamphiliho, Pietra Vita Ottoboniho (budoucí papež Alexandr VIII.) a královny Kristýny I. Švédské.

V roce 1694 byl se stal členem tzv "coro d'Arcadia", skupiny virtuózů, jejímiž členy byli např. Arcangelo Corelli, Matteo Fornari, Giovanni Lorenzo Lulier a Giovanni Bononcini. V roce 1706, spolu s Arcangelem Corellim a Alessandrem Scarlatti, byl jedním z prvních hudebníků zvolených do Accademia dell'Arcadia.

Jako cembalista a učitel byl obdivován a vyhledáván. Jeho sláva překročila hranice Alp. Mezi hudebníky, kteří přišli do Říma k němu studovat byli např. Georg Muffat, Johann Philipp Krieger, Francesco Gasparini a Tommaso Bernardo Gaffi.

Zemřel v Římě 21. listopadu 1710 a byl pohřben v bazilice San Lorenzo in Lucina. Monumentální hrobku vytvořil sochař Pietro Papaleo.

Dílo

Bernardo Pasquini zkomponoval pozoruhodně velké množství vokálních děl: opery, oratoria, přes padesát kantát a mnoho drobnějších skladeb. V současnosti je však nejvíce oceňována jeho tvorba pro cembalo a varhany, která většinou v jeho době ani publikována nebyla. Pozoruhodné je, že jeho 28 cembalových sonát je notováno pouze v generálním basu.

Oratoria

• Cain e Abel (Řím, 1671)
• Agar (Řím, 1675)
• Assuero (Řím, 1675)
• Sant'Alessio (Řím, 1675)
• Oratorio di Santa Agnese (Řím, 1677)
• Sant'Eufrasia (Řím, 1678)
• Divae Clarae triumphus (Řím, 1682)
• Oratorio del Ss. Crocifisso di S. Marcello (1682, Řím, libretto Francesco Noceti)
• L'idolatria di Salomone (Řím, 1686)
• Il martirio dei Santi Vito, Modesto e Crescenzio (Modena, 1687)
• I fatti di Mosè nel deserto (Modena, 1687)
• La purità trionfante overo Martiniano il santo (Řím, 1688)
• La sete di Cristo (Modena, 1689)
• Il colosso della costanza (Řím, 1689)
• La caduta di Salomone (Florencie, 1693)
• David trionfante contro Golia (Florencie, 1694)

Opery

• La sincerità con la sincerità, overo Il Tirinto (1672 Ariccia)
• La forza d'amore (1672 Řím?) revize: Con la forza d'amor si vince amore (1679 Pratolino)
• L'amor per vendetta, overo L'Alcasta (1673 Řím)
• Trespolo tutore (1675? Řím)
• La donna ancora è fedele (1676 Řím)
• La caduta del regno dell'Amazzoni (1678 Řím)
• Dov'è amore è pietà (1679 Řím)
• L'Idalma, overo Chi la dura la vince (1680 Řím)
• Il Lisimaco (1681 Řím)
• La Tessalonica (1683 Řím)
• Arsace (1683) [?]
• L'Arianna (1685 Řím)
• Santa Dinna (1687 Řím, spolu s A. Melani, A. Scarlatti)
• L'Eudossia (1692 Řím)
• Seleucco (1693)
• Radamisto (1696)
• Alessandro amante

Další vokální skladby

• Hor ch'il Ciel fra densi horrori, kantáta
• Iam me ligastis, motet
• Navicella, ove ten vai, komorní kantáta
• O benedicte Jesu, motet
• Padre, Signore e Dio, kantáta
• Perduto ho il core, arietta
• Quaeam portenta, motet
• Quanto e folle
• So ben s'io peno
• Toccata

Skladby pro cemballo

• Aria in C major
• Aria in G major
• Bergamasca in G major
• Canzone francese
• Partimento e-moll
• Partite del saltarello G-dur
• Partite (24) di bergamasca C-dur
• Partite diverse (14) di follia D-dur
• Partite diverse di follia d-mpůů^[kdo?]
• Passacagli g-moll
• Passagagli D-dur
• Passagagli D-dur ("Per Petronilla")
• Pastorale G-dur
• Prelude e Partita F-dur
• 14 sonát pro 2 cembala
• Ricercare d-moll
• Sonate per gravecembalo
• Suite D-dur ("Per lo Scozzese")
• Suite e-moll ("Per l'inglese di Scozia")
• Toccata con lo scherzo del cucco
• Toccata for a-moll ("Per Francia")
• Toccata C-dur
• Toccata c-moll ("Per lo Scozzese")
• Toccata g-moll
• Variationi capricciose
• Variationi d'inventione (10 partitas)
• Variationi il Paggio Todesco
• Variationi C-dur ("Per la medesima")

Varhanní skladby

• Bergamasca
• Bizzaria
• Capriccio G-dur
• Corrente
• Fantasia
• Fantasia in e, la, mi
• Fantasia la, mi fa fa
• Introduction e Pastorale
• Partita sopra la Folia d'Espagna
• Partite Diverse di Follia
• Passacaglia in C
• Ricercare del II Tono
• Sonáty, tokáty aj.

Pedagogická díla

• Saggi di contrappunto (1695)
• Regole per ben suonare il cembalo o organo

Odkazy

Literatura

• Julie Anne Sadie: Companion to Baroque Music. University of California Press, 1998

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernardo Pasquini na Wikimedia Commons
• Volně přístupné partitury děl od Bernarda Pasquiniho v projektu IMSLP
• Seznam oper
• Životopis (en)
• Skladby Bernarda Pasquiniho
• Oratorium La sete di Cristo^{[nedostupný zdroj]}