Bernartice (okres Jeseník)

Bernartice
Bernartice ze silnice č. 457 od Vidnavy
znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Javorník
Obec s rozšířenou působností	Jeseník (správní obvod)
Okres	Jeseník
Kraj	Olomoucký
Historická země	Slezsko
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°23′23″ s. š., 17°4′42″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	843 (2024)[1]
Rozloha	28,55 km²[2]
Nadmořská výška	254 m n. m.
PSČ	790 57
Počet domů	268 (2021)[3]
Počet částí obce	3
Počet k. ú.	3
Počet ZSJ	4
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Bernartice 60 790 57 Bernartice bernartice@javornicko.cz
Starosta	Mgr. Aleš Chromík
Oficiální web: bernartice.eu
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Bernartice
Další údaje
Kód obce	524891
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernartice (dříve též Bernatice, německy Barzdorf,^[4] polsky Bernacice) jsou obec, která leží ve Slezsku, v okrese Jeseník v Olomouckém kraji. Žije zde 843^[1] obyvatel, katastr obce má rozlohu 2851 ha. Je to řadová ves sledující tok Vojtovického potoka.

Obec Bernartice sousedí na severu s Polskem (gminy Paczków a Otmuchów), na západě s městem Javorník a obcí Uhelná, na jihu s obcí Vlčice a městem Žulová a na východě s obcemi Kobylá nad Vidnavkou a Velká Kraš. Od okresního města Jeseník je vzdálena 19 km a od krajského města Olomouc 89,5 km. Ve vzdálenosti 35 km jihovýchodně leží město Vrbno pod Pradědem, 46 km jižně město Šumperk a 51 km jihovýchodně město Bruntál.

Geomorfologicky patří Bernartice k provincii Česká vysočina, subprovincii krkonošsko-jesenické (sudetské), oblasti Krkonošsko-jesenické podhůří (Sudetské podhůří), geomorfologický celek Vidnavská nížina. Území obce je zvlněnější jen na katastru Bukové, nejvyšším bodem je kopec Stráž (361 m n. m.).

Území Bernartic patří do povodí Odry, resp. Kladské Nisy. Protéká jím několik souběžných, severovýchodně směřujících menších toků, totiž Lánský potok směřující z Uhelné a protékající kolem zaniklé Pavlinky, Vojtovický potok protékající samotnými Bernarticemi a přijímající potok Studená voda přitékající z Vlčic, Gotartovický potok protékající zaniklými Gotartovicemi a Heřmanický potok protékající Horními Heřmanicemi.

Území obce pokrývá ze 87,5 % zemědělská půda (80 % orná půda, 6,5 % louky a pastviny) a z 5,5 % les.

Název je později zaznamenán jako Bertholdis villa (1291, 1305), německy Bertholdisdorf (1420), což se postupně přeměnilo na Barzdorf.

Bernartice jsou zmiňovány poprvé roku 1284 jako Bernhardi villa v obvodu otmuchovského hradu patřícího vratislavskému biskupovi (archaický půdorys kostela však naznačuje větší stáří).

V obci jsou stopy osídlení již z doby kamenné, avšak samotná, původně značně velká - 75 lánů - lesní lánová ves vznikla patrně až kolonizační aktivitou biskupů podél Vojtovického potoka. Na jihu na ni plynule navazuje Buková a na severu Dziewiętlice (něm. Heinersdorf). Ves byla pojmenována po svém lokátorovi Bernardovi nebo Bertoldovi. Již roku 1305 se zde připomíná kostel, roku 1579 pak římskokatolická fara. Ves zůstala v držení vratislavských biskupů až do konce patrimoniální správy roku 1850, nejprve v rámci panství Frýdberk (nyní Žulová), pak Jánský Vrch. Toto panství se po rozdělení Slezska roku 1742 stalo součástí rakouské (české) části Nisského knížectví v rámci Rakouského Slezska.^[5]

Bernartice značně trpěly událostmi třicetileté války, kdy se v ní střídavě usadila vojska obou stran, a morem roku 1633, který zanechal v obci jen 13 obyvatel; ještě roku 1650 bylo z 26 lánů 20 pustých, zanikly zdejší rybníky i olejny. Mor udeřil opět roku 1713, přesto nabyla ves v průběhu 18. století opět na významu. Roku 1742 se obec v důsledku rozdělení Slezska ve válkách o dědictví rakouské ocitla na hranici s Pruskem.

Jako v jiných vesnicích Jesenicka bylo v Bernarticích bohaté dědičné fojtství (původně zřejmě věnované lokátorovi), zmiňované již v roce 1305 a zapisované do zemských desk jako samostatný lenní statek. Zatímco pozemky biskupského tzv. Horního dvora byly roku 1579 rozprodány obyvatelům, Dolní dvůr s řadou pozemků zůstal ve vlastnictví fojtů, kteří se často střídali. Přímo na pozemcích fojtství vznikla kolem roku 1782 osada Pavlinka.^[6] V polovině 19. století byl majitelem fojtství Josef Latzel, který založil jeden z prvních cukrovarů ve Slezsku (ovšem v Horních Bernarticích na pruské straně) a v roce 1848 se stal za zdejší kraj poslancem ústavodárného Kroměřížského sněmu. Jeho potomkům fojtský velkostatek patřil ještě za první pozemkové reformy, kterou přežil prakticky v nezměněném rozsahu.

Základem hospodářství obce zůstalo zemědělství, i když zde fungovala od roku 1892 Latzelova továrna na zápalky a po I. světové válce výroba čisticích a pracích prostředků. Roku 1896 byly Bernartice napojeny na lokální železnici z Dolní Lipové směrem do Německa a o rok později byla vybudována její odbočka z Bernartic do Javorníka.

Po II. světové válce a odsunu Němců menší průmyslové podniky a provozy zanikly, zachováno a rozvíjeno bylo jen zemědělství. JZD v Bernarticích bylo z největších v oblasti a v roce 1974 k němu byla připojena další okolní družstva, takže ke konci socialistické éry obhospodařovalo 4117 hektarů zemědělské půdy. Pro zaměstnance JZD bylo postaveno i menší sídliště.

V roce 1959 proběhla úprava hranic s Polskem a katastr Bernartic se zmenšil z 1917 ha na 1866 ha.

Bernartice jsou členem Mikroregionu Javornicko, svazku obcí vzniklého v roce 2001.^[7] Obec je také od roku 1993 členem Sdružení měst a obcí Jesenicka (SMOJ), které tvoří obce okresu Jeseník,^[8] a od roku 1997 členem Euroregionu Praděd.^[9]

K obci Bernartice od počátku obecního zřízení (1850) přináležela osada Buková a od roku 1869 též osada Horní Heřmanice, obě s vlastními katastry. Na katastru Bernartic se dále nalézaly:

• na východ od vsi, po stranách Gotartovického potoka, ves Gotartovice (něm. Gotthardsdorf). Ta vznikla parcelací panského dvora roku 1780 a byla nazvána podle vratislavského biskupa Philippa Gottharda hraběte Schaffgotsche. Roku 1836 měla 10 domů a 66 obyvatel a roku 1930 9 domů a 35 vesměs německých obyvatel, po II. světové válce však zanikla.
• na západ zmíněná osada Pavlinka (něm. Paulinaburg). Tuto osadu s pivovarem, palírnou a mlýnem založila Pavlína Rustová, manželka ředitele biskupských statků, krátce poté, co roku 1779 koupila statek bernartického fojtství. Osada měla roku 1836 20 domů a 110 obyvatel a roku 1930 17 domů a 65 německých obyvatel. Ani ona nepřečkala poválečné vylidnění a nyní z ní zbývá jen jedna budova.

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 6. ledna 2021.^[10]

Správní příslušnost Bernartic od roku 1848^[11]

• 1848 vévodství slezské, kraj opavský, Nisské knížectví, (část) panství Jánský Vrch, (část) lenní fojtství Bernartice
• od 1. ledna 1850 do roku 1855 vévodství slezské, politický okres Frývaldov, soudní okres Javorník
• od roku 1855 do roku 1868 vévodství slezské, smíšený okres Javorník
• od roku 1868 do 30. listopadu 1928 vévodství slezské / země slezská, politický okres Frývaldov, soudní okres Javorník
• od 1. prosince 1928 do 31. ledna 1949 země moravskoslezská, politický okres Frývaldov (od 1947 Jeseník), soudní okres Javorník
  • kromě: od 1. října 1938 do května 1945 "sudetoněmecká území", od 15. dubna 1939 jako říšská župa Sudety / Reichsgau Sudetenland; (od 1. května 1939) vládní obvod Opava / Regierungsbezirk Troppau; (od 20. listopadu 1938) Landkreis Freiwaldau, Amtsgericht Weidenau
  • od 31. května 1945 Slezská expozitura země Moravskoslezské
• od 1. ledna 1949 do 30. června 1960 Olomoucký kraj, okres Jeseník
• od 1. července 1960 do 31. prosince 1995 Severomoravský kraj, okres Šumperk
• od 1. ledna 1996 do 31. prosince 1999 Severomoravský kraj, okres Jeseník
• od 1. ledna 2000 Olomoucký kraj, okres Jeseník

Počet obyvatel Bernartic podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:^[12][13]

V obci Bernartice je evidováno 310 adres : 299 čísel popisných (trvalé objekty) a 11 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).^[16] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 261 domů, z toho 215 trvale obydlených.

Část obce (osada) Bernartice

V Bernarticích je evidováno 228 adres : 223 čísla popisná (trvalé objekty) a 5 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).^[17] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 198 domů, z toho 173 trvale obydlených.

Z hlediska římskokatolické církevní správy spadá obec do farnosti Bernartice (s farním kostelem sv. Petra a Pavla), která patří do děkanátu Jeseník diecéze ostravsko-opavské a je dlouhodobě administrována excurrendo z Vidnavy.^[18] Evangeličtí věřící patří k farnímu sboru Javorník u Jeseníka.^[19] Věřící Československé církve husitské patří k náboženské obci v Jeseníku, kde se nalézá rovněž sídlo farnosti pro pravoslavné věřící.

• Bernartice (k. ú. Bernartice u Javorníka o výměře 1865,68 ha)
• Buková (k. ú. Buková u Bernartic o výměře 590,38 ha)
• Horní Heřmanice (k. ú. Horní Heřmanice u Bernartic o výměře 395,66 ha)

Bernarticemi vede regionální železniční trať č. 295 (železniční trať Lipová Lázně – Javorník ve Slezsku). Na území obce jsou dvě zastávky této trati s názvy „Bernartice u Javorníka“ a „Horní Heřmanice“.

Obcí prochází silnice II. třídy číslo 457 z Osoblahy, Janova, Zlatých Hor a Vidnavy na Javorník a dále na státní hranici, odkud pokračuje do polského města Lądek-Zdrój, a severojižní silnice III. třídy od polských hranic větvící se v Bukové na Vlčice a Tomíkovice.

• Římskokatolický farní kostel sv. Petra a Pavla (původně zasvěcen P. Marii). Jádro budovy a portál je v přechodném románsko-gotickém slohu ze 3. čtvrtiny 13. století, vzhled kostela však byl vícekrát změněn, zejména přístavbou barokní věže v letech 1711-1712 a kaple sv. Hedviky a vstupní haly roku 1871. V kostele se nachází renesanční epitaf Bartoloměje Oerta z roku 1571 a náhrobek faráře Adama Merkela z doby po roce 1600. Kulturní památka.^[20][21]
• Okolo kostela hřbitov obklopený zdí^[22] s mohutnou klasicistní branou,^[23] menší brankou a edikulou. Na něm hrob a památník obětem pochodu smrti (kulturní památka) a novorenesanční hrobka rodiny Latzelů.^[24]
• Pozdně barokní zámeček vzniklý z bývalé budovy fojtství koncem 18. století, s romantickou "tyrolskou" přístavbou bočního křídla z 2. poloviny 19. století.
• Boží muka z 1. poloviny 19. století, na rozcestí cest na Bernartice, Javorník a Vidnavu.^[25]

• Tančírna v Račím údolí^[26]

V obci se nachází mateřská škola, základní škola nižšího stupně (1.-5. ročník) a Střední odborná škola a Střední odborné učiliště zemědělské^[27] (v části Horní Heřmanice).

V Bernarticích se narodil kartograf Josef Jüttner (1775–1848).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernartice na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Bernartice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Bernartice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky