Berneška bělolící
 Berneška bělolící | |
|---|---|
.jpg) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | vrubozobí (Anseriformes) |
| Čeleď | kachnovití (Anatidae) |
| Rod | berneška (Branta) |
| Binomické jméno | |
| Branta leucopsis Bechstein, 1803 | |
 Areál rozšíření | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Berneška bělolící (Branta leucopsis) je středně velký vrubozobý pták z rodu bernešek (Branta).
Taxonomie
Z taxonomického hlediska se jedná o monotypický druh.[2]
Popis
- Délka těla: 58–70 cm
- Rozpětí křídel: 120–142 cm
- Hmotnost: 1,29–2,4 kg[2]
Berneška bělolící je středně velká husa kompaktních tvarů s krátkým krkem, kulatou hlavou a poměrně malým zobákem; je o něco větší než příbuzná berneška tmavá. Většina hlavy je bílá (odtud také jméno druhu), přičemž u dospělých ptáků může někdy mít žlutavý odstín. Temeno hlavy je černé, stejně tak i krk a hruď. Mezi černou hrudí a stříbřitě bílou spodinou těla je ostrá hranice, která je dobrým určovacím znakem zejména za letu (hůře rozlišitelná bílá hlava nevylučuje záměnu s berneškou tmavou). Záda a křídla jsou šedá s pravidelným černobílým vlnkováním (berneška tmavá má záda i křídla tmavší a bez kresby). Mladí ptáci mají kresbu méně kontrastní a hlavu vždy bílou bez žlutého nádechu.[2][3]
Hlas
Ozývá se štěkavým, jednoslabičným voláním „ka“ nebo „kau“. V letícím hejnu lze rozeznat volání s proměnlivou výškou tónu.[3]
Rozšíření
Hnízdí na arktických ostrovech a pobřeží, přičemž dává přednost skalnatým srázům a skalám. Od 70. let 20. století jsou známa také hnízdiště na travnatých ostrůvcích a pobřeží Baltského moře. Zimuje v severozápadní Evropě;[2] do České republiky zalétá vzácně v období tahu mezi červencem a květnem, někdy zde také zimuje.[3] Na konci roku 2013 bylo na Opavsku pozorováno poměrně výjimečné hejno 15 bernešek bělolících. Jedna z nich byla přitom nelegálně postřelena během mysliveckého honu,[4] oddělila se od hejna a později již pozorována nebyla.[5][6]
Bionomie
Živí se zejména rostlinnou potravou – trávou, bylinami, listy i větvičkami dřevin. Zřejmě loví také mořské korýše a měkkýše.[2]
Hnízdění
Hnízdí v koloniích o počtu do 30 párů na pobřežních skalách či ostrůvcích. Hnízdo si staví mezi kameny na zemi. V květnu a červnu snáší samice 4–6 vajec, na kterých sedí 24–25 dní. Po vylíhnutí mláďat rodinu hlídá samec. Mláďata dosahují vzletnosti přibližně ve věku 7 týdnů.[2]
Hospodářský význam
Na hnízdištích se sbírá prachové peří z hnízd, někde se také loví.[2] V ČR není povoleno lovit žádný druh bernešek.[7]
Odkazy
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b c d e f g Branta leucopsis (berneška bělolící) [online]. BioLib.cz [cit. 2020-10-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c SVENSSON, Lars a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Plzeň: Ševčík, 2016. ISBN 978-80-7291-246-9. S. 20–21.
- ↑ Jiří Šafránek. Vzácné bernešky bělolící se objevily na Opavsku [online]. 31-12-2013 [cit. 2020-10-18]. Dostupné online.
- ↑ Přehled pozorování bernešky bělolící na stránkách FK ČSO
- ↑ Diskuze k tomuto pozorování na serveru Avif
- ↑ https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2002-245
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu berneška bělolící na Wikimedia Commons 
Taxon Branta leucopsis ve Wikidruzích
Slovníkové heslo berneška bělolící ve Wikislovníku- Berneška bělolící v Zoo Liberec Archivováno 10. 9. 2011 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: MPF, Licence: CC BY-SA 3.0
Distribution map of Branta leucopsis.
Sources:
- Balmer, D., et al. (2013). Bird Atlas 2007-11. BTO.
- Feige, N., et al. (2008). Newly established breeding sites of the Barnacle Goose Branta leucopsis in North-western Europe – an overview of breeding habitats and colony development. Vogelwelt 129: 244–252.
- Snow, D. W., & Perrins, C. M. (1998). The Birds of the Western Palearctic, concise ed. Oxford.
Autor: Oswald Pietzsch, Licence: CC BY-SA 4.0
Die Flügelschläge wirken äußerst kraftvoll.
Autor: , Licence: CC BY-SA 4.0
Egg of barnacle goose Collection of Jacques Perrin de Brichambaut.
Autor: Bengt Nyman from Vaxholm, Sweden, Licence: CC BY 2.0
Isbladskärret, Djurgården, Stockholm, Sweden, April 19