Bertha Kentská

Bertha Kentská
královna Kentu
Bertha Kentská, vitráž z katedrály v Canterbury
Narození	565 Neustrie
Úmrtí	612 (ve věku 46–47 let) Canterbury
Manžel	Æthelberht Kentský
Potomci	Eadbald Kentský Æthelburga
Dynastie	Merovejci
Otec	Charibert I.
Matka	Ingoberga
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatá Bertha, také Berta, Bercta či svatá Aldeberge (565^?[1] – 601^? či po roce 601) byla královnou Kentu, jejíž vliv vedl ke christianizaci anglosaské Anglie. Římskokatolickou církví je uznávaná jako svatá, především za její roli v šíření křesťanství v anglosaské Anglii.

Život

Bertha byla franská princezna, dcera Chariberta I. a jeho manželky Ingobergy, vnučka panujícího krále Chlothara I. a pravnučka krále Chlodvíka I. a Chrodechildy.^[2] Bertha byla vychována poblíž Tours.^[3] Její sňatek s kentským králem Æthelberhtem v roce 580 byl podmíněn tím, že jí bude umožněno i nadále praktikovat její náboženství.^[4] Do Anglie si sebou vzala svého kaplana Liudharda^[5] a byl pro ní obnovený bývalý kostel za městem Canterbury z doby římské nadvlády a zasvěcený sv. Martinovi z Tours. Zároveň to byla do příchodu mnicha Augustina její soukromá kaple. Současný kostel sv. Martina stojí na stejném místě a v kněžišti se nacházejí zbytky římského zdiva z původního kostela. UNESCO tuto stavbu uznalo nejstarším kostelem v anglicky mluvících zemích, v němž se nepřetržitě od roku 580 konají křesťanské bohoslužby. Kostel sv. Martina spolu s katedrálou v Canterbury a opatstvím sv. Augustina je součástí světového dědictví UNESCO.^[6]

V roce 596 vyslal do Anglie papež Řehoř Veliký misii vedenou Augustinem z Canterbury, aby v zemi obnovil křesťanství. Na jejím příznivém přijetí v roce 597 měla velkou zásluhu královna Bertha.^[7] Bez její podpory a Æthelberhtovy dobré vůle by klášterní osídlení a katedrála byla založena na jiném místě.^[8] V roce 601 adresoval papež Řehoř Veliký královně Berthě dopis, ve kterém ji chválil za její víru a vzdělanost.^[4]

Anglosaské záznamy zmiňují, že sv. Bertha měla dvě děti: syna Eadbalda a dceru Æthelburgu. Je uvedená v genealogiích různých středověkých opisů kentské královské legendy Vita Deo delectae virginis Mildrethae.^[9]

Přesné datum jejího úmrtí je sporné.^[4]

Historický odkaz

Město Canterbury si připomíná královnu Berthu mnoha způsoby.

• Berthina stezka (Bertha trail), skládající se ze 14 bronzových plaket zasazených v chodnících, vede z Buttermarketu ke kostelu sv. Martina přes park Lady Wootton's Green.
• V roce 2006 byly instalovány bronzové sochy Berthy a krále Æthelberhta v parku Lady Wootton's Green jako součást projektu „Ethelbert and Bertha“ společnosti Canterbury Commemoration Society.^[10]
• Uvnitř kostela sv. Martina je dřevěná Berthina socha.^[8]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bertha of Kent na anglické Wikipedii.

Literatura

• Michael Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u. a. 2001, ISBN 978-0-6312-2492-1.
• Nicholas J. Higham: The convert kings: power and religious affiliation in early Anglo-Saxon England, Manchester University Press, 1997, ISBN 978-0719048289, insbes. King Æthelberht: conversion in context, s. 53 ff.
• D. P. Kirby: The Earliest English Kings, Routledge, 2000, ISBN 978-0415242110, insbes. The Reign of Æthelberht, S. 24 ff.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bertha Kentská na Wikimedia Commons
• Tento článek čerpá z The Catholic Encyclopedia, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Bertha, Queen of Kent“. Nihil Obstat. 1907. Remy Lafort, S.T.D., Censor. Imprimatur. John M. Farley, Archbishop of New York.