Berthasaura

Jak číst taxoboxBerthasaura
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 85 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádTheropoda
InfrařádCeratosauria
ČeleďNoasauridae
RodBerthasaura
Binomické jméno
Berthasaura leopoldinae
de Souza et al., 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Berthasaura („Berthin ještěr“) byl rod drobného teropodního dinosaura z infrařádu Ceratosauria a čeledi Noasauridae.[1] Tento kuriózně bezzubý a druhotně býložravý teropod žil v období pozdní křídy (věk santon, asi před 85 miliony let) na území dnešní Brazílie (stát Paraná).[2]

Historie objevu

Formálně byl tento teropod popsán v listopadu roku 2021, typovým a jediným známým druhem je B. leopoldinae.[3] Rodové jméno dinosaura je poctou brazilské vědkyni, diplomatce a političce jménem Bertha Maria Júlia Lutz, druhové zase odkazuje k první brazilské císařovně Marii Leopoldině Habsbursko-Lotrinské.[4]

Popis

Holotyp s označením MN 7821-V ze sedimentů geologického souvrství Goio-Erê představuje velmi dobře zachovanou a značně kompletní kostru. Jednalo se o velmi malého býložravého nebo všežravého dinosaura s délkou pod 1 metr (jedná se ale o plně nedorostlého, subadultního jedince). Podobně malí byli v dospělosti také příbuzní čínští teropodi z rodu Limusaurus, dosahující délky jen kolem 1,7[5] až 2 metrů a hmotnosti asi 15[6] až 20[7] kilogramů. Limusauři ale byli bezzubí až v dospělosti, zatímco zástupci rodu Berthasaura zřejmě po celý život.[8]

Paleoekologie

Tito dinosauři obývali území dávné pouště a spolu s nimi zde sídlili také početní ptakoještěři (například rody Caiuajara and Keresdrakon).[9]

Paleontologové předpokládají, že zatímco dospělci limusaura byli plně býložraví, jejich mláďata byla ještě spíše všežravá. Podobně to mohlo platit i pro brazilský druh.[10]

V roce 2023 byl ze stejného geologického souvrství popsán také nový dinosauří ichnotaxon (představující fosilní stopy rychle běžícího teropoda), který byl na počest amerického paleontologa Jamese Farlowa popsán jako Farlowichnus rapidus.[11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SOCHA, Vladimír. Nejzajímavější dinosauří objevy roku 2021. OSEL.cz [online]. 18. ledna 2022. Dostupné online.  (česky)
  2. ↑ https://www.nationalgeographic.com/science/article/rare-toothless-dinosaur-is-an-oddity-among-its-carnivorous-cousins
  3. ↑ https://phys.org/news/2021-11-rare-dinosaur-species-brazil.html
  4. ↑ Geovane Alves de Souza, Marina Bento Soares, Luiz Carlos Weinschütz, Everton Wilner, Ricardo Tadeu Lopes, Olga Maria Oliveira de Araújo & Alexander Wilhelm Armin Kellner (2021). The first edentulous ceratosaur from South America. Scientific Reports. 11: 22281. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-021-01312-4
  5. ↑ Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  6. ↑ Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 83 (anglicky)
  7. ↑ Benson, R. B., Hunt, G. , Carrano, M. T., Campione, N. and Mannion, P. (2018). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. 61: 13-48. doi: 10.1111/pala.12329
  8. ↑ http://www.sciencedaily.com/releases/2016/12/161222131647.htm
  9. ↑ Archivovaná kopie. dinosaurusblog.com [online]. [cit. 2021-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-19. 
  10. ↑ SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, Brno. ISBN 978-80-7670-033-8 (str. 158)
  11. ↑ Leonardi, G.; et al. (2023). Farlowichnus rapidus new ichnogen., new ichnosp.: A speedy and small theropod in the Early Cretaceous Botucatu paleodesert (Paraná Basin), Brazil. Cretaceous Research. 105720. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2023.105720

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Life reconstruction of Berthasaura leopoldinae gen. et sp. nov. in the paleoenvironment represented by the “Cemitério dos Pterossauros” Quarry.jpg
Autor: Geovane Alves de Souza, Marina Bento Soares, Luiz Carlos Weinschütz, Everton Wilner, Ricardo Tadeu Lopes, Olga Maria Oliveira de Araújo & Alexander Wilhelm Armin Kellner, Licence: CC BY 4.0
The recognition of ontogenetic edentulism in the Jurassic noasaurid Limusaurus inextricabilis shed new light on the dietary diversity within Ceratosauria, a stem lineage of non-avian theropod dinosaurs known for peculiar craniomandibular adaptations. Until now, edentulism in Ceratosauria was exclusive to adult individuals of Limusaurus. Here, an exceptionally complete skeleton of a new toothless ceratosaur, Berthasaura leopoldinae gen. et sp. nov., is described from the Cretaceous aeolian sandstones of the Bauru Basin, Southern Brazil. The specimen resembles adult individuals of Limusaurus by the absence of teeth but based on the unfused condition of several elements (e.g., skull, vertebral column) it clearly represents an ontogenetically immature individual, indicating that it might never have had teeth. The phylogenetic analysis performed here has nested Berthasaura leopoldinae as an early-divergent Noasauridae, not closely related to Limusaurus. It represents the most complete non-avian theropod from the Brazilian Cretaceous and preserves the most complete noasaurid axial series known so far. Moreover, the new taxon exhibits many novel osteological features, uncommon in non-avian theropods, and unprecedented even among South American ceratosaurs. These include not only toothless jaws but also a premaxilla with cutting occlusal edge, and a slightly downturned rostral tip. This indicate that B. leopoldinae unlikely had the same diet as other ceratosaurs, most being regarded as carnivorous. As the ontogenetically more mature specimens of Limusaurus, Berthasaura might have been herbivorous or at least omnivorous, corroborating with an early evolutionary divergence of noasaurids from the ceratosaurian bauplan by disparate feeding modes.