Beta Pictoris

Beta Pictoris
Mapka souhvězdí Malíře s pozicí hvězdy Beta Pictoris
Mapka souhvězdí Malíře s pozicí hvězdy Beta Pictoris
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000)
SouhvězdíMalíř (Pictor)
Rektascenze05h 47m 17.1s
Deklinace−51° 03′ 59″
Paralaxa51,44 ± 0,12
Vzdálenost63,4 ± 0,1 ly
(19,44 ± 0,05 pc)
Barevný index (U-B)0,10
Barevný index (B-V)0,17
Barevný index (V-R)0,12
Barevný index (R-I)0,16
Zdánlivá hvězdná velikost3,861
Absolutní hvězdná velikost2,42
Vlastní pohyb v rektascenzi5,16 mas/rok
Vlastní pohyb v deklinaci84,041 mas/rok
Fyzikální charakteristiky
Typ proměnnostitypu Delta Scuti
Spektrální typA6V
Hmotnost1,75 M☉
Poloměr1,8 R☉
Zářivý výkon (V)8,7 L☉
Povrchová teplota8052 K
Stáří12  +8
−4  milionů let
Další označení
Henry Draper CatalogueHD 39060
Bright Star katalogHR 2020
2MASS2MASS J05471708-5103594
SAO katalogSAO 234134
Katalog HipparcosHIP 27321
Tychův katalogTYC 8099-1392-1
General CatalogueGC 7287
Glieseho katalogGl 219
Bayerovo označeníβ Pic
SynonymaCD-51 1620, GCRV 3614, GSC 08099-01392, IRAS 05460-5104, 2MASS J05471708-5103594, PLX 1339, PPM 334622, UBV 5954[1], GCTP 1339.00
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Beta Pictoris (β Pic / β Pictoris) je druhá nejjasnější hvězda v souhvězdí Malíře. Od sluneční soustavy je vzdálená 63,4 světelného roku a je 1,75krát hmotnější a 8,7krát jasnější než Slunce. Hvězda Beta Pictoris je, stejně jako soustava, která ji obklopuje, velmi mladá (asi 8–20 milionů let),[2] ovšem patří již mezi hvězdy hlavní posloupnosti.[3] Podle ní je také nazvána skupina pohybujících se hvězd BPMG (Beta Pictoris Moving Group), což je seskupení mladých hvězd stejného věku, které se spolu pohybují vesmírem ve stejném směru.[2]

Beta Pictoris byla jednou z prvních hvězd, kolem níž byl nalezen cirkumstelární disk. Hubbleův vesmírný dalekohled později odhalil disky dva. Možným vysvětlením je přítomnost exoplanety obíhající pod určitým sklonem, která svou gravitací vysává materiál z hlavního disku.[4]

V porovnání s jinými hvězdami stejného typu září Beta Pictoris velmi silně v infračerveném oboru spektra, což je způsobeno velkým množstvím prachu v její blízkosti. Podrobná pozorování odhalila, že je obklopena velkým prachoplynovým diskem, což byl současně první akreční disk vyfotografovaný kolem nějaké hvězdy.[5] Kromě přítomnosti několika planetesimálních pásů[6] a náznaků kometární aktivity[7] se zdá, že se v disku zformovaly také planety a že tento proces možná stále pokračuje.[8] Tento akreční disk je patrně také hlavním zdrojem mezihvězdných meteoroidů, které proudí do naší sluneční soustavy.[9]

Evropská jižní observatoř vydala v listopadu roku 2008 tiskovou zprávu, že na oběžné dráze kolem hvězdy byla v rovině disku vyfotografována planeta odpovídající předchozím předpovědím. Pokud se objev potvrdí, půjde o extrasolární planetu nacházející se nejblíže své centrální hvězdě, jaká kdy byla vyfotografována – její vzdálenost od hvězdy je přibližně stejná, jako vzdálenost Saturnu od Slunce.[10]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beta Pictoris na anglické Wikipedii.

  1. ↑ http://simbad.u-strasbg.fr/simbad/sim-basic?Ident=beta+pictoris&submit=SIMBAD+search
  2. ↑ a b Zuckerman, B. et al.. The β Pictoris Moving Group. The Astrophysical Journal. 2001, roč. 562, čís. 1, s. L87–L90. Dostupné online. DOI 10.1086/337968. 
  3. ↑ Crifo, F. et al.. β Pictoris revisited by Hipparcos. Star properties. Astronomy and Astrophysics. 1997, roč. 320, s. L29–L32. Dostupné online. 
  4. ↑ MARTINEK, František. Hvězdu Beta Pictoris obklopují dva disky [online]. Česká astronomická společnost, 2006-7-3 [cit. 2010-05-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ Smith, B. A. and Terrile, R. J. A circumstellar disk around Beta Pictoris. Science. 1984, roč. 226, s. 1421–1424. Dostupné online. DOI 10.1126/science.226.4681.1421. 
  6. ↑ Wahhaj, Z. et al.. The Inner Rings of β Pictoris. The Astrophysical Journal. 2003, roč. 584, čís. 1, s. L27–L31. Dostupné online. DOI 10.1086/346123. 
  7. ↑ Beust, H.; Vidal-Madjar, A.; Ferlet, R. and Lagrange-Henri, A. M. The Beta Pictoris circumstellar disk. X—Numerical simulations of infalling evaporating bodies. Astronomy and Astrophysics. 1990, roč. 236, čís. 1, s. 202–216. Dostupné online. 
  8. ↑ Freistetter, F.; Krivov, A. V. and Löhne, T. Planets of β Pictoris revisited. Astronomy and Astrophysics. 2007, roč. 466, čís. 1, s. 389–393. Dostupné online. DOI 10.1051/0004-6361:20066746. 
  9. ↑ Baggaley, W. Jack. Advanced Meteor Orbit Radar observations of interstellar meteoroids. J. Geophys. Res.. 2000, roč. 105, čís. A5, s. 10353–10362. Dostupné online. DOI 10.1029/1999JA900383. 
  10. ↑ ESO: Beta Pictoris planet finally imaged?, tisková zpráva, [cit. 2008-11-22], Dostupné on-line. Archivováno 8. 2. 2009 na Wayback Machine. Archivovaná kopie. www.eso.org [online]. [cit. 2010-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-02-08. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

HST betaPictoris comb cs.jpg
Hubble Space Telescope image of Beta Pictoris' dusk disk.