Bezlebeční

Bezlebeční
© Hans Hillewaert, CC BY-SA 4.0 Kopinatec plžovitý
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	bezlebeční (Cephalochordata)
Třída	kopinatci
Čeledi
kopinatčíkovití (Asymmetronidae) kopinatcovití (Branchiostomidae)
Sesterská skupina
Olfactores
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bezlebeční (Cephalochordata, Acrania) jsou mořští strunatci. Oproti pláštěncům a obratlovcům je jejich struna hřbetní zachována po celý život. Žijí v teplých mořích při dně. Ve dne jsou zahrabaní v písku a v noci vyplouvají. Jde o druhově chudou skupinu – obsahuje jedinou třídu kopinatci (Amphioxi) a jediný řád kopinatcotvární (Amphioxiformes) se dvěma čeleděmi. Patrně nejznámějším druhem bezlebečných je kopinatec plžovitý. Kopinatec čínský žije v Čínském moři a slouží také jako potrava.

Kopinatci dosahují délky kolem 6 cm. Obývají v několika málo druzích písčité mělčiny teplejších moří. Kopinatci jsou podobní malým rybkám s tělem na obou koncích zašpičatělým. Přes den jsou zahrabáni v písku, v noci plavou u hladiny. Pohybují se bočním vlněním těla. Jejich potravou jsou drobné vodní organismy (prvoci a drobné řasy) a jejich zbytky.

Kopinatci jsou odděleného pohlaví, ale podle zevního tvaru těla se samec od samice nedá rozlišit (chybí pohlavní dimorfismus). Oplození je vnější (mimotělní). Samci vypouštějí pohlavní buňky poněkud dříve než samice, takže vajíčka jsou ihned oplozena. Vývoj ve vajíčku trvá asi pět dní, larvální život asi tři měsíce.

Embryonální vývoj bezlebečných je dobře znám, protože poskytuje klíč k poznání jeho komplikovanějších příbuzných, obratlovců. Jejich vajíčko obsahuje malé množství žloutku, což má velký vliv na průběh prvních fází dělení. Rýhování zygoty je díky tomu totální (úplné). Postupně dochází ke vzniku coeloblastuly (s blastocoelem uvnitř). Ve stadiu 256 buněk (4 hodiny po oplození) obvykle probíhá gastrulace, a to zejména díky procesům invaginace, involuce a epibolie (zatímco u ostatních strunatců vyšší roli hraje spíše delaminace). Po gastrulaci se nicméně prolomí ústa. Embryo plave ve vodě a vyvíjí se jednotlivé další struktury (chorda dorsalis, neurální trubice, coelom) a postupně vzniká larva.^[1]

Bezlebeční jsou typickou ukázkou těla strunatců; znaky na jejich těle, jako je chorda, vědcům umožňují nahlédnout do evoluce obratlovců.

Trávicí soustava je trubicovitá. Kolem ústního otvoru mají brvy, které brání pronikání větších částí potravy. V ústní dutině mají vířivý orgán, který usměrňuje proud vody s potravou do hltanu. Na dně hltanu mají endostyl (hypobranchiální rýhu), který produkuje sliz. Tento sliz se nabaluje na částečky potravy a tímto způsobem zvětšuje jejich objem, aby neopustily tělo žaberními štěrbinami. Na stropě hltanu mají epibranchiální rýhu s bičíky, které vířením transportují potravu do střeva. Vylučovací soustavu tvoří 90 párů metanefridií. K dýchání slouží proděravělý dýchací žaberní koš, tedy žaberní štěrbiny, kterých se vyvinul u kopinatce nadbytek. Žaberní štěrbiny jsou obklopeny párovým obžaberním prostorem (tzv. peribranchiální prostor). Nervová trubice vede po celé délce těla, nad strunou hřbetní. V přední části se mírně rozšiřuje v tzv. mozkový váček. Z míchy dále vystupují párové periferní nervy. K hmatu jim slouží hmatová tykadla. Hesseho buňky slouží jako zraková čidla. Párový ploutevní lem na břišní straně těla se označuje jako metapleura.

Krev proudí směrem k hlavovému konci, pomalý cévní oběh (s nízkým tlakem) je zajištěn stahem žaberních tepen (jakýsi „předchůdce srdce“). Tato jednoduchá cévní soustava však již je uzavřená, kdy krev koluje v cévách a nevylévá se do meziorgánového prostoru. Krev je bezbarvá, nemá dýchací barviva ani červené krvinky. Bílé krvinky jsou granulovité a amébovitě pohyblivé.

Jsou to gonochoristé s nepřímým vývojem a vnějším oplozením. Larva je velmi podobná dospělci.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu bezlebeční na Wikimedia Commons
• Bezlebeční, BioLib.cz