Bezletová zóna
Bezletová zóna (anglicky no-fly zone, zkratkou NFZ) nebo zóna vzdušného vyloučení (anglicky air exclusion zone, zkratkou AEZ)[1] je území nebo oblast, kde nějaká vojenská moc zakazuje lety některých letadel. Jsou obvykle zřizovány dočasně nad územím probíhajícího konfliktu.
Typy bezletových zón
Bezletové zóny jsou ve vojenském letectví moderním fenoménem, vzniklým v 90. letech 20. století. Ačkoli již v období mezi světovými válkami provádělo Britské královské letectvo letecké kontrolní operace nad některými svými koloniemi, bezletové zóny v dnešním smyslu nabyly své moderní podoby až na konci války v Zálivu v roce 1991.[2]
Od tradičních leteckých silových misí se liší svým nátlakovým charakterem – ovládnutí výhradně vzdušného prostoru nad územím slouží k dosahování cílů na zemi.
Účel
Bezletové zóny jsou obvykle zřizovány během konfliktu nad územím nepřátelského státu a svou povahou jsou obdobou vzdušného demilitarizovaného pásma. Opatření se obvykle týká vojenských letadel, která nesmějí v dané oblasti operovat. Vynucující stát používá vojenskou akci a v závislosti na podmínkách může vyhlášení bezletové zóny zahrnovat preventivní útoky směřující k zabránění jejímu potenciálnímu narušení, reaktivní sílu zaměřenou na narušující letadla nebo jen monitorování bez použití síly.
V době míru mohou být nařízeny vzdušné ochranné zóny a protiletadlová obrana jako prevence leteckého teroristického útoku, například kvůli ochraně citlivých míst nebo významných událostí, jako jsou olympijské hry apod.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku No-fly zone na anglické Wikipedii.
- ↑ LONG, Robert A. The Coercive Efficacy of Air Exclusion Zones: Myth or Reality [online]. Air University School of Advanced Air and Space Studies Maxwell AFB United States, 2012-06-01 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. PDF online [1]. (anglicky)
- ↑ "Air Exclusion Zones: An Instrument for Engagement in a New Century," Brig General David A. Deptula, in "Airpower and Joint Forces: The Proceeding of a Conference Held In Canberra by the RAAF, 8–9 May 2000," Dostupné online.
Literatura
- Wheeler, Nicholas J. (2000) Saving Strangers – Humanitarian Intervention in International Society. Oxford University Press (Oxford, England). ISBN 978-0-19-829621-8
Související články
Externí odkazy
- Prohibited flights not unusual
- No-Fly Zones: Strategic, Operational, and Legal Considerations for Congress Congressional Research Service
- Military Aviation History: Reality Check: No-Fly Zone Ukraine na YouTube (anglicky)
Média použitá na této stránce
Operation Odyssey Dawn in Libya 2011. No Fly Zone (NFZ). US Vice Admiral Bill Gortney, Director of The Joint Staff: “Here is a good depiction of what the no-fly zone looks like right now. You can see we’ve got essentially seven patrol stations over the Mediterranean from which the aircraft staged themselves before being called to enforce the U.N. mandate. Some of these missions are what we call defensive combat air (DCA). You can see the patrol stations for these missions depicted in blue. These are missions designed solely to keep the airspace free of Libyan combat aircraft, and all of these missions are now being flown by our partner nation pilots. The other patrol stations, depicted in red, are designed for interdiction missions (INT), meaning these strikes conduct -- are conducted at ground targets, either fixed or moving. The United States is flying about half of all of these missions. You can also see the no-fly zone as it exists today, running coast to coast across the northern part of the country and extending further south. As I mentioned before, one of the airstrikes we conducted last night took out some SA-2 and SA-3 surface-to-air missile sites down in Sebha. You can also get a sense here of the international contributions to the no-fly zone mission. More than 350 aircraft are involved in some capacity, either enforcing the no-fly zone or protecting the civilian populace. Only slightly more than half belong to the United States. It’s fair to say that the coalition is growing in both size and capability every day. Today there are nine other contributing nations, to include Qatar, and thousands of coalition military personnel involved in this effort. They’re deployed across Europe and on the Mediterranean at bases ashore and on any of one of the 38 ships at sea.”