Bianca Bellová

Ing. Bianca Bellová
Bianca Bellová (2019)
Bianca Bellová (2019)
Narození20. února 1970 (54 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatelka, překladatelka a tlumočnice
Alma materVysoká škola ekonomická v Praze
Žánrromán, novela a povídka
Tématatlumočení, překlad a literatura
OceněníMagnesia Litera Kniha roku (2017)
Česká kniha (2017)
Cena Evropské unie za literaturu (2017)
EBRD Literature Prize (2023)
Manžel(ka)Adrian T. Bell
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bianca Bellová (* 20. února 1970 Praha) je česká spisovatelka s bulharskými kořeny. Vystudovala VŠE.[1] Pracuje jako překladatelka a tlumočnice z angličtiny, její texty vycházejí v příloze Práva Salon.

Její novela Jezero byla nominována na Literu za prózu v rámci cen Magnesia Litera 2017, nakonec zvítězila v kategorii „Kniha roku“. Za stejnou knihu získala Cenu Evropské unie za literaturu[2], jakož i Studentskou cenu Česká kniha. Časopis A2 tuto knihu v roce 2020 zařadil do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.[3] Autorka získala za knihu mimo jiných ocenění i literární cenu Evropské rozvojové banky[4].

Jejím manželem je Adrian T. Bell, zpěvák kapely The Prostitutes. Mají tři děti.

Dílo

  • BELLOVÁ, Bianca. Sentimentální román. [Praha]: IFP Publishing, 2009. 110 s. ISBN 978-80-903997-5-4. 
  • BELLOVÁ, Bianca. Mrtvý muž. Brno: Host, 2011. 180 s. ISBN 9788072944958. 
  • BELLOVÁ, Bianca. Celý den se nic nestane. Brno: Host, 2013. 140 s. ISBN 978-80-7294-965-6. 
  • BELLOVÁ, Bianca. Jezero. [s.l.]: Host, 2016. 192 s. ISBN 978-80-7491-771-4.  [5]
  • BELLOVÁ, Bianca. Mona. 1. vyd. [s.l.]: Host, 2019. 167 s. ISBN 978-80-7577-962-5. 
  • BELLOVÁ, Bianca. Tyhle fragmenty. 1. vyd. [s.l.]: Host, 2021. 197 s. ISBN 978-80-275-0592-0. 
  • BELLOVÁ, Bianca. Ostrov. 1. vyd. [s.l.]: Host, 2022. 184 s. ISBN 978-80-275-1048-1. 
  • BELLOVÁ, Bianca. Transfer. 1. vyd. [s.l.]: Host, 2023. 136 s. ISBN 978-80-275-1804-3. 

Její povídky vyšly také ve sbírkách O Vánocích se dívám do nebe (2012), A celý život budem šťastný... (2012), Miliónový časy. Povídky pro Adru (2014), Možná si porozumíme (2015), Dámská jízda (2016) a Krvavý Bronx (2020, povídka Takové hrubé člověk). Knihu Jezero v roce 2018 načetla pro Český rozhlas Vltava jako četbu na pokračování Petra Špalková.[6]

Reference

  1. ↑ HAVLÍKOVÁ, Magdalena. Spisovatelka Bellová: Ještěže nejsme takoví, jako na internetu. iDNES.cz [online]. 2009-11-27 [cit. 2016-09-19]. Dostupné online. 
  2. ↑ Evropskou cenu za literaturu získala česká autorka Bellová
  3. ↑ Český literární kánon po roce 1989 - podzimní literární příloha A2. www.advojka.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ Jezero: Nad románem Biancy Bellové. Jezero: Nad románem Biancy Bellové [online]. [cit. 2023-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ NOPCA, Jordi. El futur negre que ens espera. Ara.cat [online]. 2020-03-07 [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. (katalánsky) 
  6. ↑ Bianca Bellová: Jezero [online]. 2018-01-02 [cit. 2018-03-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Bianca Bellová (2019).jpg
Autor: Jindřich Nosek (NoJin), Licence: CC BY-SA 4.0
Bianca Bellová (2019)