Bibliografická citace

Bibliografické citace jsou souborem údajů o citovaných autorských dílech nebo jejich částech, jež umožňují jejich identifikaci, včetně ověření údajů. Též čtenáři umožňují získat informaci o dalších zdrojích, které se dotýkají popisované problematiky. Tvoří seznam použité literatury nebo elektronických zdrojových dokumentů a také se využívají pro uvádění odkazů v textu.

Vytváření citací se řídí normou ČSN ISO 690 Informace a dokumentace - Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů (vyd. 2011). Stanovuje prvky, které je nezbytné uvést, pokud je dílo obsahuje. Tyto standardy jsou doplněny normou ČSN ISO 9:1995, která stanoví, jak transliterovat cyrilicí psaná jména nebo názvy.

Požadavek autorského zákona

Uvedení bibliografických citací o dílech nebo jejich částech převzatých od jiných autorů je mimo jiné požadováno autorským zákonem:

„je však nutné uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.“
— autorský zákon

Podle autorského zákona je možné cizí autorské dílo rozmnožit pouze pro vlastní potřebu. Využít jej, například na svých webových stránkách, zákon povoluje v případě, kdy bude v odůvodněné míře užito výňatků ze zveřejněných děl ve vlastním díle; nebo bude užito výňatku z díla nebo celé drobné dílo pro účely kritiky nebo recenze k tomuto dílu či pro vědeckou nebo odbornou tvorbu; případně dílo bude užito při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, jejichž účelem není dosažení hospodářského prospěchu. Vždy však musí být splněn požadavek zákona o citaci uvedený v úvodu tohoto odstavce.

Norma ČSN ISO 690

Na tuto kapitolu je přesměrováno heslo ISO 690.

Norma ČSN ISO 690:2011 nahrazuje starší verze - ČSN ISO 690:1996 a ČSN ISO 690-2:2000. Je použitelná pro bibliografické odkazy a citace všech druhů informačních zdrojů, tištěné i elektronické dokumenty, kartografické dokumenty, grafická a hudební díla i audiovizuální dokumenty.

Rozlišuje termín odkaz (angl. citation), což je údaj v textu odkazující na bibliografickou citaci v závěru díla nebo kapitoly, a termín citace (angl. reference), který charakterizuje jako "data popisující informační zdroj nebo jeho část, dostatečně přesně a podrobně pro identifikaci a umožnění jeho vyhledání".[1]

Norma určuje doporučené a volitelné údaje a obvyklé pořadí údajů v abecedním seznamu citací, nepředepisuje konkrétní styl interpunkce a typografie[2][pozn. 1], ale seznam by měl zachovávat konzistentní systém. K zápisu odkazů v textu je možné použít různé způsoby.[3]

Bibliografické citace tištěných dokumentů

Knihy, sborníky a další jednorázově vydané publikace

Údaje a doporučená úprava:

Autor. Název díla: podnázev díla. Podřízená odpovědnost (překladatel, ilustrátor apod., případně editor neboli sestavovatel – v případě, že není uveden autor). Označení vydání. Místo vydání: Nakladatel, rok vydání.[2] Rozsah (počet stran, případně i přiložený CD-ROM apod.). Edice. Poznámky (libovolný podstatný text). ISBN.

(Povinné údaje: autor (je-li), název, označení vydání, místo vydání, nakladatel, rok vydání, ISBN. Autor se uvádí v pořadí příjmení, křestní jméno - tituly se neuvádějí. Více autorů do počtu tří se odděluje čárkami, pokud jich je více než tři, přidá označení „et al.“ nebo "aj.". Je-li autor neznámý, citace začíná až názvem publikace. U nakladatele se neuvádí zkratka formy podnikání, např. s. r. o.).

Příklad:

RENDTORFF, Rolf. Hebrejská bible a dějiny: Úvod do starozákonní literatury. Přeložil a slovníčkem a rejstříkem doplnil J. Hoblík. 3. vyd. Praha : Vyšehrad, 2003. 376 s. ISBN 80-7021-634-4.

Článek v časopisu

Údaje a doporučená úprava:

Autor článku. Název článku. Název zdrojového dokumentu. Rok vydání, ročník, číslo, citované strany. ISSN.

Příklad: KUMPERA, Jan. Josef Kajetán Tyl a západní Čechy. Plzeňský deník. 10. 7. 2006. 15(158), 3. ISSN 1210-5139.

Příspěvek ve sborníku

Údaje a doporučená úprava:

Autor příspěvku. Název příspěvku. In: Název sborníku. Místo vydání: nakladatel, rok vydání, strany. ISBN nebo ISSN.

Příklad: DOSTÁLOVÁ, Ludmila. Logika není matematika. In: Univerzita: tradiční a netradiční ve výuce: 20.‑21. leden 2005. Plzeň: Čeněk, 2005, s. 162‑170. ISBN 80‑86898‑60‑1.

Seriálové publikace (časopisy, ročenky)

Při více citacích ze seriálové publikace se titul uvádí jako celek nebo jako rok/ ročník, nikoliv pouze jako jednotlivá čísla, která byla použita.

Údaje a doporučená úprava:

Název: podnázev. Místo vydání: nakladatel, rok. ISSN.

Bibliografické citace elektronických dokumentů

Webová stránka

Údaje a doporučená úprava:

Autor stránky (je-li uveden). Název stránky [online]. Datum publikování, [citováno dne]. Dostupné z: URL adresa stránky.

(Jméno autora stránky, název stránky, včetně označení "[online]" a datum publikování jsou povinnými údaji.)

Příklad: NEUGEBAUER, Tomáš. Psaní na počítači – profesionální ovládání klávesnice [online]. 2008-02---[zdroj⁠?!] [cit. 2008-09-25]. Dostupné z: http://www.psani-vsemi-deseti.cz/2045/psani_na_pocitaci_profes_01.html.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V citacích bývá někdy používána mezera před dvojtečkou, což odporuje typografickým pravidlům - viz doporučení ÚJČ. Dochází k tomu při přebírání z katalogů knihoven, protože knihovnická pravidla mezeru vyžadují. Oba způsoby zápisu jsou běžné i v zahraničí. Vzhledem k tomu, že všechny české technické normy, obdobně jako v jiných rozvinutých zemích, jsou obecně nezávazné (viz zákon č. 22/1997 Sb. § 4 odst. 1), není tento dvojí způsob zápisu na závadu (není žádným právním ani technickým předpisem vymáhána, ale výjimkou může být interní předpis organizace apod., kde je pak nutné stanovenou formu dodržet).

Reference

  1. ↑ ČSN ISO 690 Informace a dokumentace - Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. 3. vyd. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. S.7-8
  2. ↑ a b Dvojtečka na stránkách IJP
  3. ↑ ČSN ISO 690 Informace a dokumentace - Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. 3. vyd. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. S.7, 9

Externí odkazy