Bika

Jak číst taxoboxBika
alternativní popis obrázku chybí
Bika sněhobílá (Luzula nivea)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádlipnicotvaré (Poales)
Čeleďsítinovité (Juncaceae)
Rodbika (Luzula)
DC., 1805
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květenství biky mnohokvěté

Bika (Luzula) je monofyletický rod rostlin z čeledi sítinovitých. Tyto trsnaté byliny s úzkými listy a stébelnatými lodyhami se podobají travám, květy však mají odlišné. Kosmopolitně rozšířený rod je tvořen asi 115 druhy[1], z nich 11 roste v České republice[2].

Výskyt

Hlavní centrum rozšíření rodu je v jihozápadní Evropě, na Dálném východě, v Severní Americe, v Andách Jižní Ameriky, v Austrálii i na Novém Zélandu. V ČR vyrůstají rostliny rodu bika od nížin až do vysokohorského stupně.

Jsou to rostliny hlavně vlhkých lesů, luk, pastvin i zahrad. Jednotlivé druhy jsou různě náročné na své biotopy, některé jsou vyloženě vlhkomilné nebo rostou pouze v zastíněných porostech, jiné se vyskytují na osluněných loukách a mezích. S ohledem na teplotu prostředí volí rozdílnou nadmořskou výšku, v mírném pásmu rostou i v nížinách, kdežto v tropech se objevují až vysoko v horách.[3][4]

Popis

Vytrvalé byliny vytvářející husté trsy s okrouhlými lodyhami vysokými od 10 cm až po1 metr, které vyrůstají z krátkého oddenku. Listy bývají bazální nebo lodyžní rostoucí ve spirále a jejich listové pochvy jsou uzavřené, obvykle chlupaté a nemají ouška. Čepele listů jsou ploché, úzké, kopinaté až čárkovité, okraje mají jemně pilovité a porostlé měkkými chlupy, vrchol mívají nejčastěji zaoblený a jejich žilnatina je často špatně zřetelná.

Na koncích plodných stébel rostou vrcholičnatá květenství jednotlivých, nebo v klubíčkách či v kruželích sdružených květů. Listeny květů vyrůstají ve dvojicích a někdy jsou suše blanité. Drobné, oboupohlavné květy mají vytrvalé, blanité, šestičetné okvětí ve dvou přeslenech, šest tyčinek s tupými prašníky a ze tří plodolistů vytvořený svrchní, jednopouzdrý semeník s trojlaločnou bliznou. Květy obvykle neprodukují nektar a bývají opylovány častěji anemogamicky než entomogamicky. Po opylení se v květu vytvoří jednopouzdrá kulovitá tobolka se třemi podlouhlými semeny, která někdy mají masíčko. Mnohé druhy vytvářejí polyploidní komplexy.[5][6][7]

Taxonomie

Z rozsáhlého rodu bika roste v přírodě České republiky těchto jedenáct druhů:

  • bika bělavá (Luzula luzuloides (Lam.) Dandy et Wilmott)
  • bika bledavá (Luzula pallescens Sw.)
  • bika chlupatá (Luzula pilosa (L.) Willd.)
  • bika klasnatá (Luzula spicata (L.) DC.)
  • bika ladní (Luzula campestris (L.) DC.)
  • bika lesní (Luzula sylvatica (Huds.) Gaudin)
  • bika mnohokvětá (Luzula multiflora (Ehrh.) Lej.)
  • bika obecná (Luzula divulgata Kirschner)
  • bika sněhobílá (Luzula nivea (L.) DC.)
  • bika sudetská (Luzula sudetica (Willd.) Schult.)
  • bika žlutavá (Luzula luzulina (Vill.) Racib)

Některé druhy se mezi sebou občas kříží a v ČR se vyskytují tyto hybridy:

  • Luzula ×heddae Kirschner (L. campestris × L. sudetica)
  • Luzula ×hybrida H. Lindb. ex Kirschner (L. pallescens × L. sudetica)
  • Luzula ×media Kirschner (L. divugata × L. multiflora)
  • Luzula ×vinesii Murr (L. luzulina × L. pilosa).[2]

Reference

  1. ↑ STEVENS, Peter F. Angiosperm Phylogeny Website, vers. 14: Juncaceae [online]. University of Missouri, St Louis and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 04.2015 [cit. 2016-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 14.04.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  3. ↑ Luzula [online]. Botanischer Garten und Botanisches Museum Berlin-Dahlem [cit. 2016-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-26. (německy) 
  4. ↑ HROUDA, Lubomír. Suchopýry, sítiny a biky. S. 15–18. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2001 [cit. 14.04.2016]. Čís. 01, s. 15–18. Dostupné online. ISSN 0044-4812. (česky) 
  5. ↑ BROOKS, Ralph E.; CLEMANTS, Steven E. Luzula [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ WU, Guofang; CLEMANTS, Steven E. Flora of China: Luzula [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ COLEMAN, H. R. FloraBase the Western Australian Flora: Luzula [online]. Department of Parks and Wildlife, Western Australian Herbarium, Kensington, WA, AU, rev. 03.10.2008 [cit. 2016-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Luzula multiflora.jpeg
Autor: Kristian Peters -- Fabelfroh 07:21, 23 June 2007 (UTC), Licence: CC BY-SA 3.0
Vielblütige Hainbinse (Luzula multiflora)