Bika lesní

Bika lesní
Bika lesní (Luzula sylvatica)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	jednoděložné (Liliopsida)
Řád	lipnicotvaré (Poales)
Čeleď	sítinovité (Juncaceae)
Rod	bika (Luzula)
Binomické jméno
Luzula sylvatica ((Huds.) Gaudin, 1811
Synonyma
Luzula maxima
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dozrávající květenství biky lesní

Bika lesní (Luzula sylvatica) je až metr vysoká bylina trávovitého vzhledu. Je původní druh české květeny a nejvzrůstnějším ze všech druhů rodu bika vyskytujících se v přírodě České republiky. Tato vytrvalá rostlina je rozšířena hlavně v západní a jižní Evropě, mimo Evropu se řídce vyskytuje v Malé Asii a oblastech přilehlých ke Kavkazu.^[1][2]

Ekologie

Bika lesní je dlouhověká mrazuodolná trvalka rostoucí na průběžně vlhkých stanovištích, která jsou částečně zastíněna a mají slabě kyselou a humózní půdou. V Česku se obvykle vyskytuje v horách a podhůřích vyjma Orlických hor, kde neroste vůbec, a Krkonoš, kde je vzácná. Z horských smrčin často zasahuje do výše položených bučin nebo nad hranici lesa do vysokostébelných luk.

V zimním období nesnáší přímé sluneční osvětlení, které poškozuje konce jejích stálezelených listů, obdobně se na rostlině projevuje i sucho. Začíná rašit počátkem dubna a kvete od konce dubna do konce května. Uschlá květenství zůstávají na rostlině po dlouhou dobu. Při vysoké sněhové pokrývce je oblíbenou potravou zajíců.^[1][2][3]

Popis

Statná trsnatá travina s kulatými lodyhami vysokými 50 až 100 cm. Lodyhy vyrůstající z tlustého šikmo vystoupavého oddenku jsou přímé a od báze listnaté. Bazální listy rostou do široka rozložené, jsou 20 až 30 cm dlouhé, u báze 1,5 cm široké a postupně se zužují. Mnohem kratší lodyžní listy v počtu čtyři až šest rostou z uzavřených pochev bez oušek. Listy jsou čárkovité lesklé a po okrajích jsou stříbřitě dlouze chlupaté. Bika lesní je ze všech druhů bik rostoucích v Česku nejvyšší a má nejširší listy.

Na konci lodyhy vyrůstá řídké rozložité květenství kružel, které na rostlině dlouho přetrvává a později je převislé. Krátkými membranózními listeny podepřený kružel, v počátku směstnaný a později rozložený, má tenké větvičky zakončené jedním až třemi drobnými květy. Tyto oboupohlavné květy mají šest žlutavých nebo nahnědlých, ve dvou kruzích rostoucích okvětních lístků, šest krátkých tyčinek, jednoduchý semeník a jednu bliznu. Květy bez nektaru vytvoří po větrosnubném nebo hmyzosnubném opylení kulovité černohnědé 3 mm velké tobolky se třemi vejčitými tmavými lesklými semeny s drobným masíčkem. Mimo semen se v přírodě rozmnožuje krátkými nadzemními i podzemními výběžkatými oddenky.^[1][2][4]

Význam

Tato stálezelená travina s krýtkými výběžky se pro svůj svěže zelený list používá v okrasném zahradnictví do stinných trvalkových záhonů. Lze ji uplatnit spolu s ostatními stínomilnými rostlinami jako podrost pod listnaté stromy a poblíž záhonů s pěnišníky. Slabě rostoucí kultivary pak nacházejí uplatnění jako půdokryvná dřevina^[zdroj?], nejčastěji zastíněných břehů vodních ploch.

Bylo vypěstováno mnoho kultivarů speciálně pro výsadbu do zahrad, například panašované 'Marginata' a 'Silberhaar', vzrůstný a rychle se rozrůstající 'Tauernpass', v zimě nažloutlý 'Wintergold' či nízký a jemný 'Farnfreund'. Vyšlechtěné kultivary se množí pro zachování vlastností dělením trsů, čisté druhy pak výsevem dobře klíčících semen.^[5][6]

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu bika lesní na Wikimedia Commons
• Taxon Luzula sylvatica ve Wikidruzích
• Botanický ústav AV ČR – rozšíření biky lesní v ČR