Bike to Heaven

Bike to Heaven
Pomník Bike to Heaven (září 2013)
Základní údaje
Autor	Krištof Kintera
Rok vzniku	2013
Datum odhalení	9. září 2014
Popis
Výška	14 m
Materiál	kov
Umístění
Umístění	Praha
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°5′48,33″ s. š., 14°25′57,04″ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bike to Heaven (česky Kolo do nebe) je pomník věnovaný propagátorovi městské cyklistiky Janu Bouchalovi, který zemřel při srážce s autem, již podle vyšetřování policie zavinil, a všem dalším cyklistům, kteří v Praze zemřeli při dopravních nehodách. Tvoří jej čtrnáct metrů vysoká pouliční lampa, na které je ve výšce vertikálně zavěšeno jízdní kolo mířící do nebe. Celý pomník je „postříbřený“ plátkovým palladiem a kolo i vršek lampy se za větru může otáčet. Pomník je umístěn na rušné pražské křižovatce ulice Dukelských hrdinů a nábřeží Kapitána Jaroše, v místě, kde byl Jan Bouchal v roce 2006 smrtelně zraněn při dopravní nehodě (kterou ovšem dle oficiálního vyšetřování Policie ČR sám způsobil) při střetu s automobilem. Autorem pomníku je sochař Krištof Kintera, pomník byl odhalen 9. září 2013, po sedmi letech příprav. Iniciován byl sdružením Auto*Mat a financován z veřejné sbírky vyhlášené tímto sdružením.

Nehoda

6. ledna 2006 způsobil^[1] Jan Bouchal, spoluzakladatel sdružení Auto*Mat a ředitel sdružení Oživení, na křižovatce ulice Dukelských hrdinů a nábřeží Kapitána Jaroše při jízdě na kole dopravní nehodu, při které byl sražen a smrtelně zraněn projíždějícím automobilem.^[2][3]

Na této dopravně vytížené křižovatce se kříží trasy tramvají, automobilů, chodců i cyklistů. Jde o jednu z nejnebezpečnějších křižovatek v Praze,^[3] kvůli častým dopravním nehodám byla dokonce nazývána „křižovatka smrti“.^[4] Právě aktivista Bouchal na nebezpečnost křižovatky upozorňoval a usiloval o její přestavbu.^[5] Křižovatka byla po dlouhé kritice Auto*Matu a dalších sdružení přestavěna během února a března 2012. Přibyly semafory pro cyklisty a došlo k celkovému zklidnění místa.^[6] O rekonstrukci křižovatky se zasadil i primátor Bohuslav Svoboda, který podpořil i vznik pomníku.^[5] S realizací pomníku, připravovanou hned od roku 2006, se čekalo, dokud neproběhne přestavba křižovatky – ta byla podle mluvčí Auto*Matu Terezy Vohryzkové větší prioritou než samotný pomník. „Měli jsme pocit, že nemá cenu sem dávat pomník, dokud se místo nepromění.“^[7]

Provizorní pomník

Hned po Bouchalově pohřbu byl na místě nehody umístěn provizorní pomník, kolo přivázané k lampě.^[4] Na tomto pietním místě se často objevovaly zapálené svíčky.^[8] Rok po nehodě se Bouchalovi přátelé pokusili tento provizorní pomník vylepšit – sloup do výšky pěti metrů černozeleně natřeli a ve výšce čtyř metrů na něj zavěsili kolo. Akci však znemožnila policie kvůli obvinění z poškozování cizí věci. V dalších letech se pak na místě objevovalo přivázané bílé kolo.^[8] Tento druh pomníku se nazývá „ghost bike“, jde o tradici z USA. Bílá kola jsou na místa vážných či smrtelných nehod cyklistů umisťována členy cyklistických komunit.^[5]

Definitivní pomník

Soutěž

Úvahy na realizaci opravdového pomníku se objevily hned po Bouchalově smrti. Jeho přátelé a pozůstalí v průběhu roku 2006 vyhlásili neveřejnou uměleckou soutěž na pomník. Z šestnácti došlých návrhů postoupily do užšího výběru čtyři, které byly představeny veřejnosti 12. ledna 2007, v den prvního výročí Bouchalovy smrti. Šlo o návrhy Davida Černého, Krištofa Kintery, Markéty Poislové a Zdeňka Ruffera.^[1] Bouchalovi blízcí vybrali návrh Davida Černého, bronzový reliéf člověka sraženého z kola, umístěný přímo do vozovky. V podstatě by tak pomník na vozovce vytvořil retardér. Po letech dohadování s příslušnými úřady však nebyl Černého návrh povolen, muselo tak být od něj upuštěno a nakonec byl k realizaci vybrán koncept Krištofa Kintery.^[9] I ten však musel projít náročným a zdlouhavým procesem různých úředních povolení.^[3]

Sbírka

V lednu 2013 Auto*Mat vyhlásil na pomník veřejnou sbírku. Během týdne bylo shromážděno 150 tisíc korun z potřebných 200 tisíc, příspěvek přislíbil i primátor Bohuslav Svoboda.^[10] Nakonec se vybralo 270 tisíc korun.^[7] Část materiálů i prací poskytlo zdarma několik firem, honoráře se zřekl i autor díla Kintera.^[11] Pomník v hodnotě přes milion korun vznikl bez finančního přispění města či státu, pouze díky dárcům, což je poměrně nezvyklé.^[7] Pochyby o nakládání s penězi ze sbírky vznesl článek na blogu^[12] D-FENS, Auto*Mat k tomu uvádí, že vyúčtování sbírky proběhne až v lednu 2014.^[2], v červenci 2015 ovšem vyúčtování pořád není doloženo a pochybnosti přetrvávají.

Odhalení

Pomník byl slavnostně odhalen 9. září 2013 v 18 hodin, události se účastnilo asi 200 lidí.^[13] Vzpomínkový večer pokračoval v prostoru Containall na Klárově, hudební složku tvořily Pohřební kapela a DJ Gadjo, na místě šlo také zakoupit oblečení s motivem Bike to Heaven.^[7] Pomník měl být původně odhalen už na jaře, ale díky dlouhým mrazům, které pozdržely pokrývání sloupu palladiem, a díky administrativním zdržením zaviněným červnovými povodněmi, byl nakonec zvolen až zářijový termín.^[2] Práce na pomníku tak nakonec trvaly celý jeden rok.^[4] Pomník po odhalení přešel do majetku a správy Galerie hlavního města Prahy.^[14]

Popis

(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Krištof Kintera pomník vytvořil z lampy veřejného osvětlení, což je pro něj typický materiál.^[15] Pomník tvoří čtrnáct metrů vysoká funkční pouliční lampa se čtyřmi reflektory, na sloup je ve výšce jedenácti metrů připevněné k nebi mířící jízdní kolo.^[16] Celý pomník je pokryt plátkovým palladiem, takže působí stříbřitým dojmem – jinak běžný uliční mobiliář má díky tomu působit jako jakýsi „městský šperk“.^[4] Jde o klasickou, byť velmi pracnou zlatnickou metodu. Výhoda palladia je, že na rozdíl od stříbra časem netmavne, a zachovává si stříbřitý lesk.^[7]

Pomník je kinetický – vršek lampy se v silnějším větru pomalu točí, stejně tak kolo se otáčí po větru kolem sloupu jako korouhev.^[16] Ve spodní části sloupu je jednoduchý nápis, upozorňující, komu je pomník věnovaný.^[7] Kolo, umístěné na pomníku, je celokovové; gumové části musely být vyjmuty a odlity, poté ještě „postříbřeny“ palladiem. Kintera původně zvažoval, že by na pomník použil přímo kolo Jana Bouchala, které měl k dispozici. Nakonec však místo příliš popisného Bouchalova kola použil úplně jiný, univerzálněji a nadčasověji působící model.^[7] Na výrobě pomníku s Kinterou spolupracovali Richard Wiesner, Anna Bürgermeisterová a Rastislav Juhás.^[14]

Symbolika pomníku je podle Kintery záměrně jednoduchá a srozumitelná – kolo mířící do nebes.^[5] Sloup veřejného osvětlení si vybral Kintera proto, že je to na místě přirozeně stojící majestátní vertikála a navíc přímý němý svědek připomínané nehody. Zvolená podoba nemá podle autora působit zbytečně nápadně či pateticky,^[3] má jít o „signál k zamyšlení nad způsoby a bezpečností pohybu krajinou“.^[16] Dokumentarista Martin Mareček, člen poroty, která pomník vybírala, považuje za důležité, že Praha nezískala další truchlivý pomník, ale „jiskřivé gesto současného umění, na které jsme se společně složili“.^[14]

Reference

Související články

• Cyklistika v Praze

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bike to Heaven na Wikimedia Commons
• Recenze pomníku Krištofa Kintery od teoretika výtvarného umění Tomáše Pospiszyla, Auto*Mat, pdf verze nedatována, publikováno 17. 1. 2013
• Bourání s výtvarníkem Krištofem Kinterou, rozhlasový pořad Radia Wave, 133. díl, hostem výtvarný umělec Krištof Kintera, 27. 3. 2013