Bill Henson

Bill Henson
Narození7. října 1955 (68 let)
Melbourne
Alma materRMIT University
Victorian College of the Arts
Povolánífotograf
Oceněnídůstojník Řádu Austrálie (2024)
Webová stránkawww.billhenson.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bill Henson (* 7. října 1955, Melbourne)[1] je australský fotograf.

Život a dílo

Henson vystavoval na národní i mezinárodní úrovni v galeriích, jako je Guggenheimovo muzeum v New Yorku, Benátské bienále, Národní galerie ve Victorii v Melbourne, Galerie umění Nového Jižního Walesu v australském Sydney nebo ve Francouzské národní knihovně v Paříži. Jeho současná praxe zahrnuje pořádání jedné výstavy v Austrálii každé dva roky a až tří výstav v zahraniční každý rok.

V celé jeho tvorbě je typické použití šerosvitu[2], kterého dosahuje podexponováním a úpravám v tisku. Účelem použití bokehu jeho fotografií je poskytnout malířskou atmosféru. Práce je často prezentovány jako diptychy, triptychy nebo v jiných seskupeních. Výstavy kurátoruje sám Henson, aby odrážely „smysl pro muzikálnost“.[3][4][5][6]

V Hensonových dílech se opakuje dualita, často v kombinaci s adolescenty.[7] Často používá zploštělou perspektivu pomocí teleobjektivu. Jeho práce jsou často ve formě inscenovaných scén, ve kterých jsou tváře portrétovaných často rozmazané nebo částečně zastíněné a přímo nesměřují k divákovi.[8]

Henson uvádí, že se nezajímá o politickou ani sociologickou agendu.[9][10]

Vzdělání

Henson vyrůstal na východním předměstí Melbourne a studoval vizuální umění a design v letech 1974–1975 na vysoké škole Prahran College of Advanced Education, kde byl v té době vedoucím katedry fotografie Athol Shmith a lektoři John Cato a Paul Cox. Studium Henson nedokončil, ale jeho devatenáct let staré dílo bylo Shmithem doporučeno Jennie Boddingtonové,[11] kurátorce fotografie v Národní galerii ve Victorii[12], a díky tomu zde měl Henson v roce 1975 svou první samostatnou výstavu.[13]

Od svého studentského období až do uzavření podniku v roce 1980, pracoval v knihkupectví Margarety Webberové[14] na adrese 343 Little Collins Street Melbourne, která se specializovala na luxusní knihy o baletu, tanci a vizuálním umění. Když opustil knihkupectví, cestoval a fotografoval ve východní Evropě.[15] Krátce učil na Viktoriánské vysoké škole umění v Melbourne. Hensonův dlouhodobý vztah s luministickým malířem Louisem Hearmanem, s nímž se setkal v roce 1981 na viktoriánské vysoké škole umění, byl označen[16][17][18] jako ten, kdo jejich umění ovlivnil. Hearman v roce 2014 získal ocenění Moran portrait prize, v Austrálii nejvíce dotované ve výši 150 000 dolarů za jeho dvojportrét Billa Hensona.[19]

Kontroverze

Zabavené fotografie

Dne 22. května 2008 byla zrušena vernisáž výstavy Billa Hensona 2007–2008 v galerii Roslyn Oxley9 v Paddingtonu v Sydney poté, co bylo podáno osm individuálních stížností policii od lidí, kteří vyjádřili obavy ohledně e-mailové pozvánky z galerie na „soukromé zobrazení“, které zobrazovaly fotografie nahé třináctileté dívky. Hetty Johnston, obhájkyně sociálně právní ochrany dětí, rovněž podala stížnost na policii v Jižním Walesu.[20][21] Téhož dne také novinářka časopisu Sydney Morning Herald, Miranda Devine, v reakci na e-mailovou pozvánku[22] napsala děsivý článek, který po celý den vyvolal prudký rozhovor a mediální diskuse. Při odstraňování fotografií z galerie policie našla i další fotografie nahých dětí mezi různými velkoformátovými fotografiemi nefigurativních subjektů, které se později pokusily prozkoumat pro účely určení jejich právního postavení podle zákona o trestných činech NSW a dítěte právní předpisy o ochraně.[23] Po diskusích s galerií a rozhodnutí Hensona galerie zrušila vernisáž a výstavu odložila.[24]

Dne 23. května bylo oznámeno, že řadu snímků na výstavě zabavil místní policejní velitel Alan Sicard s úmyslem obvinit Billa Hensona, vedení Galerie nebo oba za „zveřejnění nemravného subjektu“ podle trestního zákona.[25] Zabavené fotografie byly také odstraněny z internetové stránky galerie Roslyn Oxley9 Gallery, kde byla k nahlédnutí celá série online.[26]

Tato situace vyvolala národní debatu o cenzuře. V televizním rozhovoru premiér Kevin Rudd uvedl, že obrazy považoval za „naprosto odporné“[27][28] a že neměly „žádnou uměleckou hodnotu“. Tyto názory rychle vyvolaly kritiku členů „tvůrčího proudu“, kteří se zúčastnili Summitu 2020 svolaného Ruddem (18. – 19. dubna 2008) a který vedla herečka Cate Blanchettová.[29]

Dne 6. června 2008 bylo v deníku The Age uvedeno, že policie nebude stíhat Billa Hensona za jeho fotografie nahých teenagerů poté, co byly australskou klasifikační radou a podle PG klasifikace[30] prohlášeny za „mírné a odůvodněné“.[31] S dětmi do 16 let je vhodné takto pracovat s doprovodem rodičů.[32]

Australský učenec Niall Lucy kritizoval Devinovu reakci na Hensonovo umění ve své knize Pomo Oz: Fear and Loathing Down Under.[33] Kniha Davida Marra o incidentu v roce 2008 The Henson case (Honesonův případ) byla v roce 2009 navržena na literární cenu Victorian Premier's Literary Awards a Literární cenu předsedy vlády za rok 2009.[34]

Výběr modelů

Dne 4. října 2008 se Henson stal středem diskuse znovu poté, když bylo odhaleno v dokumentech z Případu Henson[35], že v roce 2007 navštívil základní školu St Kilda Park, aby si vybral možné modely pro své další umělecké dílo.[36][37][38] Hensonovi byl do školy vstup povolen a v areálu jej doprovodil ředitel Sue Knight a vybral dvě děti, které považoval za vhodné – jeden chlapec byl později fotografován poté, co škola jménem umělce oslovila jeho rodiče. Dne 6. října 2008 zahájilo ministerstvo školství vyšetřování. Šetření ukázalo, že ředitel dodržoval politiku ministerstva a neměl důvod reagovat.[39]

Výstavy (vybrané)

Několik výstav autora:[40][41]

1975

  • Bill Henson, National Gallery of Victoria, Melbourne[42]

1981

  • Three Sequences: Bill Henson, Photographers' Gallery, Londýn

1985

  • Bill Henson, Untitled 1983/84, Pinacotheca, Melbourne, Austrálie

1989

  • Bill Henson Fotografien, Museum Moderner Kunst, Palais Liechtenstein, Wien

1990

  • Bill Henson Photographs, Bibliothèque Nationale, Paříž

1993

  • Bill Henson, Tel Aviv Museum of Art

1998

  • Bill Henson, ACP Galerie Peter Schuengel, Salcburk

2004

  • Presence 3: Bill Henson, The Speed Art Museum, Kentucky

2006

  • Bill Henson, Institute of Modern Art, Brisbane

2008

  • Bill Henson 1998/1999, Galerie Thierry Marlat, Paříž, Francie[43]

2008

  • Bill Henson, Robert Miller Gallery, New York, USA[44]
  • Bill Henson, Roslyn Oxley9 Gallery, Sydney, Austrálie[45]

2010

  • Bill Henson, Roslyn Oxley9 Gallery, Sydney, Austrálie[45]

2011

  • Bill Henson, Tolarno Galleries, Melbourne, Austrálie

2012

  • Diane Arbus, Bill Henson, Robert Mapplethorpe, Robert Miller Gallery, New York, USA[44]
  • Bill Henson, Roslyn Oxley9 Gallery, Sydney, putovní výstava po Austrálii[45]

2013

  • Cloud Landscapes, Art Gallery of New South Wales, Sydney
  • The Youth Code!, Christophe Guye Galerie, Curych, Švýcarsko[46]

Knihy

Hlavní monografie o uměleckém díle:

  • Henson, Bill; Keller, Walter; Jaeggi, Martin. Lux et nox. [s.l.]: Scalo ; London : Thames & Hudson ISBN 978-3-908247-55-5. 
  • Henson, Bill; Annear, Judy; Art Gallery of New South Wales. Henson/Mnemosyne : photographs 1974–2004. [s.l.]: Scalo ; Sydney : Art Gallery of New South Wales ISBN 978-0-7347-6361-7. 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bill Henson na anglické Wikipedii.

  1. ↑ NGV. Retrieved 8 February 2014
  2. ↑ „What becomes apparent when you see Henson’s work in person is the importance of the almost pitch-black darkness that, in whatever formal context he has devised over the years, always cloaks his forlorn, defiantly unneedy subjects, giving their run-down urban environments the look of remote desert outposts. It’s a black that seems both to be caked on the surface of the photographs, like tar or centuries of soot, and to recede infinitely into the background. It looks as solid as lead, a physical threat to the teens it blankets, and at the same time it’s as if the blackness were exuded by their bodies, forming a kind of paranormal manifestation of some feeling too intense and guarded to register in any other fashion. In its own peculiar way Henson’s black is as unique an achievement as, say, Robert Ryman’s white.“ Dennis Cooper (2002) The Photography of Bill Henson: Naked Youth, Artforum International, č. 6, s. 94–97
  3. ↑ „As the new Biss recording of Mozart's K364 Sinfonia Concertante, the Andante movement only, repeats itself endlessly on my stereo, the sound of Richard Tognetti and the ACO orchestra at their absolute greatest washes over me like a tsunami, while my head is also spinning with the staggering beauty of a single gesture made by a woman riding the escalator at the Westfield Doncaster shopping centre, and with just how Tognetti's violin sounds like she looked. Well, there you have it. I call it millennial slippage. You might call it madness...“ Henson in interview with Amanda Smith, Artworks Broadcast: Sunday 15 August 2010 11:05 AM, Australian Broadcasting Commission transcript, http://www.abc.net.au/radionational/programs/artworks/artworks-feature-bill-henson/3020240 Downloaded 26. 5. 2012
  4. ↑ Capon, E., Malouf, D. & Annear, J., in Mnemosyne, Art Gallery of New South Wales, Scalo, (2205) 8–9, 12, 35.
  5. ↑ see discussion of the Luminous concert (2005) performed by the Australian Chamber Orchestra to a screening of Henson imagery in Stevens, Meghan (2009). Music and Image in Concert. Australia: Music and Image in Concert
  6. ↑ Smee, S., Touch of Innocence, Weekend Australian [noviny]. 22–23. ledna 2005.
  7. ↑ „And this sexiness that is there and emphasised is crucial to the austere pessimism of these works. But to see it as the point of the photographs, arraigning Henson as a purveyor of kiddie porn to the elite, is, putting it charitably, to miss the point. It’s like reading him as a centrefold photographer for whom the background is just backdrop. Or thinking the clothed figure in Titian’s Allegory of Vice and Virtue represents the good girl. What Henson is actually giving us is a series of shattered paysages moralisés, where the innocent sexiness of the bodies is posed against a landscape they are not part of – the majestic, insensible alps (alps that bring to mind the poignancy, which had never struckeme before of Robbe-Grillet’s statement about how Mt Blanc had not been waiting since the Permian Age to be a symbol for Shelley). Henson’s alps appear like a scroll rolled back, to reveal a deus sive natura it is sentimental to even describe as pitiless. These alps tower over the figures but the environment they are posed in seems just as alien. There is no back to nature primitivism about these figures. They are bruised and wounded and helpless – the flowers about to be consumed in the furnace.“ John Forbes (1993) 'Bill Henson'. In Henson, Bill & Annear, Judy & Art Gallery of New South Wales & National Gallery of Victoria (2005). Mnemosyne. Scalo in association with Art Gallery of New South Wales, Zurich
  8. ↑ „Henson's images brood and turn in on themselves rather than present themselves explicitly to the audience.“ Burke, Janine and Henson, Bill. Art for the End of the World. Meanjin, Vol. 40, No. 3, Oct 1981: 375–388.
  9. ↑ „I don’t use soap boxes. I don’t have much to say about whether or not people have lost the plot now. No.“ Henson, Bill & Mirlesse, Sabine (2015) Dreamscapes and Sensory Experience: An Interview with Bill Henson By Sabine Mirlesse, June 15, 2015. American Suburb X website Accessed 20 June 2015
  10. ↑ „I'm not here today to talk about the downfall of Kevin Rudd or the prospects for some Elizabethan renaissance of the arts if Julia Gillard is elected...“. Henson in interview with Amanda Smith, Artworks Broadcast:Sunday 15 August 2010 11:05AM, Australian Broadcasting Commission transcript, http://www.abc.net.au/radionational/programs/artworks/artworks-feature-bill-henson/3020240 Downloaded 26 May 2012
  11. ↑ „It is remarkable that, so young, his armoury of technical skill is so narrowly focused and accurately directed to serve his needs. He does his own colour processing in his bedroom[...]. He has referred to a 'certain morbidity' in his work. Well, that is an element of life too. The young ballerinas seem to be under a spell, in thrall. At one and the same time he is tender artist and tyrant. The delicacy and control of colour in these shades will excite wonderment and pleasure, where a hint of coral light imbues the lobe of an ear, or minuscule catchlight alights with barest touch on the tip of eyelashes or edges the profiled iris of her eye. At times he teases with only a suggestion of vaporous form, but the presence breathes within the frame. Do we not grieve for mortality when we perceive (for there is a tactile as well as a visual understanding here) the wisp of hair on the nape of her neck? There is something in the order of mystery. Enter the trance.“ Jennie Boddington (1975), Of Tender Years Published Photography Gallery room brochure, National Gallery of Victoria. Melbourne
  12. ↑ Boddington, J., Henson, B., (červenec 1975) výstavní katalog. Melbourne: National Gallery of Victoria
  13. ↑ Smee, Sebastian. Bill Henson. Art and Australia Vol. 42, č. 3, podzim 2005, s. 396 – 405
  14. ↑ Henson, Bill, (1980) The bookshop of Margareta Webber: 1 map ; 46 x 60 cm. (Not drawn to scale). State Library of Victoria collection. Melbourne: Webbers Booksellers http://trove.nla.gov.au/work/7648003
  15. ↑ 'The first city I wanted to see was Dresden.' Henson quoted by Smee, Sebastian. Bill Henson. Art and Australia Vol. 42, č. 3, podzim 2005, s. 396–405
  16. ↑ Coslovich, Gabriella (2008) Seeing in the dark: Louise Hearman remains enthralled by the richness of oil paint. The Age [newspaper] 18 October 2008. Online article http://www.theage.com.au/news/entertainment/arts/seeing-in-the-dark/2008/10/16/1223750228676.html datum přístupu: 26. května 2012
  17. ↑ „...the foreboding tension of her surfaces, a quality more in common with artists such as Dale Frank and Bill Henson.“ Collection notes Art Gallery of New South Wales © Art Gallery of New South Wales Contemporary Collection Handbook, 2006, online http://www.artgallery.nsw.gov.au/work/502.1995/ Archivováno 31. 5. 2020 na Wayback Machine. datum přístupu: 26. května 2012
  18. ↑ Gregg, Simon (2011) New Romantics: Darkness and Light in Australian Art. Melbourne: Australian Scholarly Publishing Pty, Limited
  19. ↑ 'The co-judge of the prize, former Art Gallery of NSW director Edmund Capon, said Henson and Hearman had lived together for decades. But Hearman was coy on the subject. „Well, why don’t we just leave that open?“ she said. Capon is a long-term friend of Henson and Hearman, and curated Henson’s 2005 exhibition at the AGNSW.' Elizabeth Fortescue, „Paintings of Bill Henson wins $150,000 Doug Moran Portrait Prize“. HERALD SUN 28 October 2014
  20. ↑ TOVEY, Josephine; Kennedy, Les; Welch, Dylan. Art obscenity charges. The Sydney Morning Herald. 24 May 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13. 7. 2008. (anglicky) 
  21. ↑ DEVINE, Miranda. Moral backlash over sexing up of our children. The Sydney Morning Herald. 22 May 2008. Dostupné online [cit. 2008-06-16]. (anglicky) 
  22. ↑ Australian child protection legislation- National Child Protection Clearinghouse [online]. [cit. 2009-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11. 7. 2009. (anglicky) . aifs.gov.au
  23. ↑ Roslyn Oxley Gallery, 'Media Statement', 23. května 2008
  24. ↑ KENNEDY, Les. Henson show charges. The Sydney Morning Herald. 23. 5. 2008. Dostupné online [cit. 2008-05-28]. (anglicky) 
  25. ↑ Bill Henson, 2008 [online]. [cit. 2008-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Rudd revolted – Arts – Entertainment. smh.com.au (2008-05-23). Datum přístupu: 2012-05-24.
  27. ↑ Rudd stands by criticism of Henson images – National. theage.com.au (2008-05-28). Datum přístupu: 2012-05-24.
  28. ↑ Blanchett joins chorus against Henson attack [online]. [cit. 2010-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4. 9. 2010. (anglicky) . The Canberra Times (2008-05-28)
  29. ↑ Poznámka: Parental guidance – rodičovský dozor
  30. ↑ No charges for Henson. theage.com.au (2008-06-06)
  31. ↑ 'No charges for Henson Datum přístupu: 2008-06-06.
  32. ↑ Niall Lucy, Pomo Oz: Fear and Loathing Downunder (Fremantle: Fremantle Press, 2011).
  33. ↑ MARR, David. The Henson case. Melbourne, Victoria: Text Publishing, 2008. Dostupné online. ISBN 978-1-921520-03-7. 
  34. ↑ The Henson Case [online]. Text Publishing. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Henson 'scouted school for child models'. news.theage.com.au. The Age, 4 October 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 October 2008. (anglicky) 
  36. ↑ Parents Back School in Henson Row. The Sydney Morning Herald. 4 October 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 October 2008. (anglicky) 
  37. ↑ Gillard attacks artist's search for models. The Sydney Morning Herald. 4 October 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 October 2008. (anglicky) 
  38. ↑ TOMAZIN, Farrah; SMITH, Bridie. Principal in clear over Henson. The Age. Melbourne: 8 November 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 October 2009. (anglicky)  Archivováno 17. 10. 2009 na Wayback Machine.
  39. ↑ Bill Henson career biography. The Daily Telegraph. 22 May 2008. Dostupné online [cit. 2008-05-28]. (anglicky)  Archivováno 26. 5. 2008 na Wayback Machine.
  40. ↑ Christophe Guye Galerie, Bill Henson (Biography)
  41. ↑ NGV Festival of Photography (Bill Henson) [pdf]. NGV International [cit. 2018-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-29. (anglicky) 
  43. ↑ a b Past Exhibition [online]. [cit. 2018-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ a b c Bill Henson Public Collections [online]. [cit. 2018-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ The Youth Code [online]. [cit. 2018-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy