Bill of Rights (1689)

Bill of Rights
Bill of Rights
Typ	listina práv
Data
Místo podepsání	16891216a16. prosince 1689
Strany
Prostředníci	Anglický parlament
Signatáři	Vilém III. Oranžský Marie II. Stuartovna
Obsah
Cíl	Prosazovat práva Parlamentu a občanů a zajistit protestantskou politickou nadřazenost
Depozitář	Parlamentní archivy Spojeného království

Bill of Rights 1689 (Listina práv) je anglický právní dokument vydaný parlamentem, zabývá se ústavními záležitostmi a stanovuje některá základní občanská práva.

Historie

Vydání tohoto dokumentu bylo reakcí na pokus Jakuba II. Stuarta, který nastoupil na anglický trůn 16. 2. 1685, omezit v zemi protestantismus a posílit katolickou víru. Jakub dokonce tajně konvertoval ke katolické víře, což v protestantské Anglii vedlo až k politické krizi. V březnu roku 1679 požádal Karel II. (korunován 23. 4. 1661) Jakuba II. aby opustil zemi. O měsíc později byl parlamentní opozicí schválen zákon o zbavení nástupnických práv Jakuba II. tzv. Exclusion Bill. Tento stav, označovaný jako vylučovací krize trval do roku 1681 a byl ukončen rozpuštěním parlamentu. Tím zůstala nástupnická práva Jakuba II. neporušena a zdálo se, že krize skončila Jakubovým vítězstvím. V květnu 1688 vydal Jakub II. Deklaraci o náboženské shovívavosti, kterou anglikánská církev prohlásila za nezákonnou. Jakubova opozice se obrátila na nizozemského místodržícího Viléma III. Oranžského, Jakubova synovce, s žádostí o intervenci. Vilém se vylodil v zátoce Torbay a táhl na Londýn. 18. prosince 1688 opustil Jakub II. své sídlo a o týden později přistál ve Francii. V lednu 1689 parlament vydal deklaraci, v níž vyhodnotil Jakubův útěk jako abdikaci. Definitivní konec snah o opětovné získání anglického trůnu učinila jeho porážka v bitvě na řece Boyne v červenci 1690. ^[1]

Bill of Rights

Zákon byl podepsaný roku 1689 anglickým králem Vilémem III. Oranžským a jeho manželkou Marií II. Stuartovnou, královnou Anglie, Skotska a Irska. Dokument byl podepsán dne 16. prosince 1689 a je přepracováním zákonné formy Deklarace práv předložené parlamentem Vilému III. a Marii II. v únoru 1689. Deklarace práv je dokument popisující podrobněji nespravedlnosti spáchané anglickým králem Jakubem II. a specifikuje práva, na která by měli mít nárok všichni občané Anglie a která by měli všichni angličtí monarchové dodržovat. Anglický parlament četl tento dokument nahlas Vilémovi a Marii (dceři nepřítomného Jakuba II.) dne 6. února 1689, kdy jim byla formálně nabídnuta společná vláda. Deklarace byla taktickým kompromisem mezi stranami Whigů, kteří podporovali konstituční monarchii, a Toryů, kteří obhajovali ústavní monarchismus a absolutismus. Ve Spojeném království je Listina práv podepřena dokumentem Magna Charta, zákonem Habeas Corpus 1679 a zákony parlamentu z roku 1911 a 1949. Jsou to jedny ze základních dokumentů nekodifikované britské ústavy. Samostatný, ale podobný dokument platí ve Skotsku. Listina práv 1689 byla jednou z inspirací pro základy amerického právního řádu. Vedle zákona o urovnání z roku 1701 je Bill of Rights 1689 stále platný ve všech státech Commonwealthu.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Bill of Rights 1689 na anglické Wikipedii a Declaration of Right, 1689 na anglické Wikipedii.

Související články

• Slavná revoluce

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bill of Rights na Wikimedia Commons
• Originální text Listiny práv (anglicky)