Billie Jean King Cup
Aktuální ročník: Billie Jean King Cup 2024 | |
| Billie Jean King Cup by Gainbridge | |
 | |
 | |
| Sport | tenis |
|---|---|
| Založeno | 1963 |
| Předchozí názvy | Pohár federace (1963–1994) Fed Cup (1995–2020) |
| Vlastník | Mezinárodní tenisová federace |
| Počet týmů | 12 (finále) 16 (kvalifikační kolo) 135 týmů / 651 tenistek (2023) |
| Poslední vítěz |  Kanada (1. titul) |
| Nejvíce titulů |  Spojené státy (18) |
| Sponzoři | BNP Paribas (2005–2022) Gainbridge (od 2023)[1] |
| Příbuzné soutěže | Davis Cup juniorský Billie Jean King Cup |
| Web | www.billiejeankingcup.com |
Billie Jean King Cup (česky: Pohár Billie Jean Kingové) je ženská týmová soutěž v tenise, založená k 50. výročí vzniku Mezinárodní tenisové federace, která ji organizuje. V září 2020 byla pojmenována po americké tenistce Billie Jean Kingové, bojovnici za rovnost pohlaví a sociální spravedlnost. Mezi roky 1963–1994 se konala jako Pohár federace (Federation Cup) a v letech 1995–2020 nesla název Fed Cup. Jedná se o největší mezinárodní týmovou soutěž v ženském světovém sportu, hranou v podobě světového poháru v tenise (The World Cup of Tennis). Generálním partnerem se pro období 2023–2027 stala americká pojišťovací agentura Gainbridge, která na této pozici nahradila bankovní dům BNP Paribas.[2]
Premiérový ročník se uskutečnil v roce 1963. Trofej získalo celkem třináct výběrů. Nejvícekrát triumfovaly Spojené státy americké, které vyhrály 18 ročníků a 11krát odešly jako poražený finalista.[3][4] Od dubna do listopadu 2024 probíhá 61. ročník. Obhájcem titulu je Kanada, která se v roce 2023 po zisku prvního titulu stala třináctou vítěznou zemí soutěže. Ženská reprezentace potvrdila výkonnostní vzestup kanadského tenisu, když navázala na první vítězství Kanady v Davis Cupu 2022 a ATP Cupu 2022.[5][6] Do ročníku 2023 nastoupilo 135 družstev, v jejichž rámci se představilo 651 tenistek. Překonán tak byl rok starý rekord 118 národních celků.[7]
Od roku 2020 soutěž navázala na změny herního schématu v Davis Cupu. Dvě světové skupiny byly nahrazeny jednotýdenním finálovým turnajem pro dvanáct týmů na neutrální půdě. V roce 2021 proběhlo první takové finále v Praze. Zavedeno bylo také kvalifikační kolo s osmi vzájemnými duely, jejichž vítězové hrají finálový turnaj. Osm vítězů šestnáctičlenné baráže postupuje do kvalifikačního kola následujícího ročníku. Na poražené čeká účast v 1. skupinách tří kontinentálních zón, jejichž formát se základními bloky a barážemi o postup a sestup byl zachován.[8]
Mužskou obdobou je týmová soutěž Davis Cup, jejíž první ročník proběhl v roce 1900. Od roku 2023 se hraje i smíšená soutěž United Cup, která nahradila mužský ATP Cup a společnou účastí mužů a žen navázala na Hopmanův pohár. Dívky v kategorii do 16 let se účastní juniorského Billie Jean King Cupu. Pouze Spojené státy, Austrálie, Česká republika a ruský tým pod hlavičkou Ruské tenisové federace vyhrály Billie Jean King Cup a Davis Cup v jednom kalendářním roce. Jediné Česko pak v konkrétní sezóně přidalo i triumf na Hopman Cupu.[9]
Historie
Historie Billie Jean King Cupu sahá do roku 1963, kdy byla k 50. výročí založení Mezinárodní tenisové federace (ITF) uvedena soutěž, jež měla být obdobou mužského Davis Cupu. Založení tehdy ještě Federation Cupu (Poháru federace) odráželo vzrůstající popularitu ženského tenisu a s tím související poptávku po podobném typu soutěže.
V roce 1995 došlo ke změně názvu na Fed Cup a nově se také začala pořádat utkání světových skupin systémem domácí–hosté, kdy se nadále nehrálo na předem vybraném, často neutrálním hřišti. V soutěži startovaly tenistky z čela žebříčku jako Billie Jean Kingová, Chris Evertová, Virginia Wadeová, Martina Navrátilová nebo Steffi Grafová. V roce 2000 se do poháru zapojilo 100 zemí celého světa.
V roce 2012 proběhl jubilejní 50. ročník. V listopadovém finále Světové skupiny se v pražské O2 areně střetly obhájce titulu Česká republika a Srbsko. Český tým vyhrál 3:1 na zápasy a získal sedmý titul.
Pouze Margaret Courtová, Chris Evertová a Billie Jean Kingová vyhrály soutěž jako aktivní hráčky i jako nehrající kapitánky týmu.[10] Petr Pála dosáhl v roce 2016 jako první nehrající kapitán na pět titulů.[11]
V roce 2019 se mohlo poprvé součástí družstva stát pět hráček a premiérově byl zaveden tiebreak za stavu her 6–6 ve třetí, rozhodující sadě.[12] Finanční odměny šestnácti týmům při posledním ročníku ve formátu dvou světových skupin dosáhly výše 7,5 milionů dolarů, což znamenalo téměř zdvojnásobení z částky 3,7 milionů dolarů v roce 2018.[12]
Billie Jean King Cup
V září 2020 byl Fed Cup přejmenován na Billie Jean King Cup na počest americké tenistky Billie Jean Kingové, která se stala bojovnicí za rovnost pohlaví a sociální spravedlnost, rovněž tak stála u založení Ženské tenisové asociace. Kingová, s rekordním počtem 10 trofejí získaných v roli hráčky a kapitánky amerického týmu, byla již v roce 2019 jmenována první globální ambasadorkou soutěže. Změněn byl také barevný design z růžové na modrou. Billie Jean King Cup představuje první celosvětovou soutěž ženských družstev, která získala jméno po ženě.[13][14][15] V roce 2023 Kingová získala vlastnický podíl v soutěži.[16]
Vývoj herního formátu
Významné změny struktury vstoupily v účinnost roku 1995, se změnou názvu soutěže. Z šestnáctičlenné světové skupiny bylo vyčleněno osm týmů, které vytvořily druhou světovou skupinu. K oběma nově osmičlenným úrovním byly zavedeny baráže. Transformoval se i model pořadatelství, když v prvních dvou skupinách zaniklo konání v jednom datu a dějišti. Namísto toho se zápasy odehrávaly na místě jednoho ze vzájemných soupeřů, se střídáním domácího družstva.
.jpg)
V roce 2000 došlo opět ke sloučení v jedinou světovou skupinu o třinácti zemích s finálovou fází v jediném areálu. Následující ročník měla světová skupina dva čtyřčlenné bloky. V sezóně 2002 se vrátil systém pavouka s 16 týmy i pořadatelstvím jednoho z duelistů. Roku 2005 pak byly obnoveny dvě světové skupiny po osmi družstvech.
Herní formát do roku 2019 tvořily dvě světové skupiny s barážemi a tři kontinentální zóny s výkonnostními skupinami, když každá z nich byla rozdělena na bloky a závěrečnou baráž.[17][18]
Od roku 2020 soutěž navázala na změny schématu v Davis Cupu. Dvě světové skupiny byly nahrazeny jednotýdenním finálovým turnajem na neutrální půdě v dubnovém termínu. Finále se účastní dvanáct týmů, z nichž osm do něj postupuje z 16členného kvalifikačního kola, které v letech 2022 a 2023 čítalo osmnáct účastníků. Poražení v kvalifikaci hrají baráž. Zbylá čtyři místa pro finále jsou přidělena finalistům předchozího ročníku, týmu na divokou kartu a hostitelské zemi. Z šestnáctičlenné baráže postupují vítězové do kvalifikačního kola následujícího ročníku a na poražené čeká sestup do 1. skupin zón. Zachována byla skupinová struktura tří kontinentálních zón, s barážemi o postup a sestup. Utkání kvalifikačního kola a baráže probíhají na domácí půdě jednoho z dvojice týmů. Finále a skupiny zón se konají na neutrální půdě.[17]
Mezistátní zápasy finále a zonálních skupin jsou hrány jediný den do dvou vítězných bodů, s dvěma dvouhrami a závěrečnou čtyřhrou. Mezistátní utkání kvalifikačního kola a baráže probíhají do tří vítězných bodů v rámci dvou dnů, se čtyřmi dvouhrami a závěrečným deblem.[8][17]
| Úroveň | ||||
|---|---|---|---|---|
| 1. | Finále 12 týmů | |||
| 2. | Kvalifikační kolo 16 týmů | |||
| Baráž 16 týmů | ||||
| Americká zóna | Zóna Asie a Oceánie | Zóna Evropy a Afriky | ||
| 3. | 1. skupina | 1. skupina | 1. skupina | |
| 4. | 2. skupina | 2. skupina | 2. skupina | |
| 5. | 3. skupina | 3. skupina | 3. evropská skupina | 3. africká skupina |
| 6. | 4. africká skupina | |||
Přehled finále
| Rok | vítěz | výsledek | finalista | dějiště (povrch) | místo konání |
|---|---|---|---|---|---|
| 1963 | Spojené státy | 2–1 |  Austrálie | Queen's Club (tráva) | Londýn, Velká Británie |
| 1964 | Austrálie | 2–1 | Spojené státy | Germantown Cricket Club (tráva) | Filadelfie, Spojené státy |
| 1965 | Austrálie | 2–1 | Spojené státy | Kooyong Club (tráva) | Melbourne, Austrálie |
| 1966 | Spojené státy | 3–0 |  Západní Německo | Turin Press Sporting Club (antuka) | Turín, Itálie |
| 1967 | Spojené státy | 2–0 |  Velká Británie | Blau-Weiss T.C. (antuka) | Západní Berlín, Západní Německo |
| 1968 | Austrálie | 3–0 |  Nizozemsko | Stade Roland-Garros (antuka) | Paříž, Francie |
| 1969 | Spojené státy | 2–1 | Austrálie | Athens Tennis Club (antuka) | Athény, Řecko |
| 1970 | Austrálie | 3–0 | Západní Německo | Freiburg T.C. (antuka) | Freiburg, Západní Německo |
| 1971 | Austrálie | 3–0 | Velká Británie | Royal King's Park T.C. (tráva) | Perth, Austrálie |
| 1972 |  Jihoafrická republika | 2–1 | Velká Británie | Ellis Park (tvrdý) | Johannesburg, Jižní Afrika |
| 1973 | Austrálie | 3–0 | Jihoafrická republika | Bad Homburg T.C. (antuka) | Bad Homburg, Západní Německo |
| 1974 | Austrálie | 2–1 | Spojené státy | Naples T.C. (antuka) | Neapol, Itálie |
| 1975 |  Československo | 3–0 | Austrálie | Aixoise C.C. (antuka) | Aix-en-Provence, Francie |
| 1976 | Spojené státy | 2–1 | Austrálie | The Spectrum (koberec, hala) | Filadelfie, Spojené státy |
| 1977 | Spojené státy | 2–1 | Austrálie | Devonshire Park (tráva) | Eastbourne, Velká Británie |
| 1978 | Spojené státy | 2–1 | Austrálie | Kooyong Club (tráva) | Melbourne, Austrálie |
| 1979 | Spojené státy | 3–0 | Austrálie | RSHE Club Campo (antuka) | Madrid, Španělsko |
| 1980 | Spojené státy | 3–0 | Austrálie | Rot-Weiss Tennis Club (antuka) | Západní Berlín |
| 1981 | Spojené státy | 3–0 | Velká Británie | Tamagawa-en Racquet Club (antuka) | Tokio, Japonsko |
| 1982 | Spojené státy | 3–0 | Západní Německo | Decathlon Club (tvrdý) | Santa Clara, Spojené státy |
| 1983 | Československo | 2–1 | Západní Německo | Albisguetli T.C. (antuka) | Curych, Švýcarsko |
| 1984 | Československo | 2–1 | Austrálie | Pinheiros Sports Club (antuka) | São Paulo, Brazílie |
| 1985 | Československo | 2–1 | Spojené státy | Nagoya Green T.C. (tvrdý) | Nagoja, Japonsko |
| 1986 | Spojené státy | 3–0 | Československo | Štvanice (antuka) | Praha, Československo |
| 1987 | Západní Německo | 2–1 | Spojené státy | Hollyburn C.C. (tvrdý) | Vancouver, Kanada |
| 1988 | Československo | 2–1 |  Sovětský svaz | Flinders Park (tvrdý) | Melbourne, Austrálie |
| 1989 | Spojené státy | 3–0 |  Španělsko | Ariake Forest Park Centre (tvrdý) | Tokio, Japonsko |
| 1990 | Spojené státy | 2–1 | Sovětský svaz | Peachtree W.O.T. (tvrdý) | Atlanta, Spojené státy |
| 1991 | Španělsko | 2–1 | Spojené státy | Nottingham Tennis Centre (tvrdý) | Nottingham, Velká Británie |
| 1992 | Německo | 2–1 | Španělsko | Waldstadion T.C. (antuka) | Frankfurt, Německo |
| 1993 | Španělsko | 3–0 | Austrálie | Waldstadion T.C. (antuka) | Frankfurt, Německo |
| 1994 | Španělsko | 3–0 | Spojené státy | Waldstadion T.C. (antuka) | Frankfurt, Německo |
| 1995 | Španělsko | 3–2 | Spojené státy | Valencia T.C. (antuka) | Valencie, Španělsko |
| 1996 | Spojené státy | 5–0 | Španělsko | Atlantic City Convention Center (koberec, hala) | Atlantic City, Spojené státy |
| 1997 |  Francie | 4–1 | Nizozemsko | Brabant Hall (koberec, hala) | 's-Hertogenbosch, Nizozemsko |
| 1998 | Španělsko | 3–2 |  Švýcarsko | Palexpo (tvrdý, hala) | Ženeva, Švýcarsko |
| 1999 | Spojené státy | 4–1 |  Rusko | Taube Tennis Stadium (tvrdý) | Stanford, Spojené státy |
| 2000 | Spojené státy | 5–0 | Španělsko | Mandalay Bay Events Center (koberec, hala) | Las Vegas, Spojené státy |
| 2001 |  Belgie | 2–1 | Rusko | Parque Ferial Juan Carlos I (antuka, hala) | Madrid, Španělsko |
| 2002 |  Slovensko | 3–1 | Španělsko | Palacio de Congresos (tvrdý, hala) | Gran Canaria, Španělsko |
| 2003 | Francie | 4–1 | Spojené státy | Olympijský stadion (koberec, hala) | Moskva, Rusko |
| 2004 | Rusko | 3–2 | Francie | Ledový palác Krylatskoje (koberec, hala) | Moskva, Rusko |
| 2005 | Rusko | 3–2 | Francie | Court Philippe-Chatrier (antuka) | Paříž, Francie |
| 2006 |  Itálie | 3–2 | Belgie | Spiroudome (tvrdý, hala) | Charleroi, Belgie |
| 2007 | Rusko | 4–0 | Itálie | Lužniki (tvrdý, hala) | Moskva, Rusko |
| 2008 | Rusko | 4–0 | Španělsko | Club de Campo Villa de Madrid (antuka) | Madrid, Španělsko |
| 2009 | Itálie | 4–0 | Spojené státy | Circolo del Tennis (antuka) | Reggio di Calabria, Itálie |
| 2010 | Itálie | 3–1 | Spojené státy | San Diego Sports Arena (tvrdý, hala) | San Diego, Spojené státy |
| 2011 | Česko | 3–2 | Rusko | Olympijský stadion (tvrdý, hala) | Moskva, Rusko |
| 2012 | Česko | 3–1 |  Srbsko | O2 arena (tvrdý, hala) | Praha, Česko |
| 2013 | Itálie | 4–0 | Rusko | Tennis Club Cagliari (antuka) | Cagliari, Itálie |
| 2014 | Česko | 3–1 | Německo | O2 arena (tvrdý, hala) | Praha, Česko |
| 2015 | Česko | 3–2 | Rusko | O2 arena (tvrdý, hala) | Praha, Česko |
| 2016 | Česko | 3–2 | Francie | Rhénus Sport (tvrdý, hala) | Štrasburk, Francie |
| 2017 | Spojené státy | 3–2 |  Bělorusko | Čižovka-Arena (tvrdý, hala) | Minsk, Bělorusko |
| 2018 | Česko | 3–0 | Spojené státy (12) | O2 arena (tvrdý, hala) | Praha, Česko |
| 2019 | Francie | 3–2 | Austrálie | RAC Arena (tvrdý) | Perth, Austrálie |
| 2021 |  RTF[p. 1] | 2–0 | Švýcarsko | O2 arena (tvrdý, hala) | Praha, Česko |
| 2022 | Švýcarsko | 2–0 | Austrálie | Emirates Arena (tvrdý, hala) | Glasgow, Velká Británie |
| 2023 | Kanada | 2–0 | Itálie | Estadio La Cartuja (tvrdý, hala) | Sevilla, Španělsko |
Galerie
Přehled vítězů a finalistů
| Stát | Vítězství | Finále | ||
|---|---|---|---|---|
| počet | roky | počet | roky | |
| Spojené státy | 18 | 1963, 1966, 1967, 1969, 1976, 1977, 1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1986, 1989, 1990, 1996, 1999, 2000, 2017 | 12 | 1964, 1965, 1974, 1985, 1987, 1991, 1994, 1995, 2003, 2009, 2010, 2018 |
| Česko Československo | 11 | 2011, 2012, 2014, 2015, 2016, 2018 1975, 1983, 1984, 1985, 1988 | 1 | 1986 |
| Austrálie | 7 | 1964, 1965, 1968, 1970, 1971, 1973, 1974 | 12 | 1963, 1969, 1975, 1976, 1977, 1978, 1979, 1980, 1984, 1993, 2019, 2022 |
| Španělsko | 5 | 1991, 1993, 1994, 1995, 1998 | 6 | 1989, 1992, 1996, 2000, 2002, 2008 |
| Rusko Sovětský svaz | 5 | 2004, 2005, 2007, 2008, 2021 | 7 | 1999, 2001, 2011, 2013, 2015 1988, 1990 |
| Itálie | 4 | 2006, 2009, 2010, 2013 | 2 | 2007, 2023 |
| Francie | 3 | 1997, 2003, 2019 | 3 | 2004, 2005, 2016 |
| Německo Západní Německo | 2 | 1992 1987 | 5 | 2014 1966, 1970, 1982, 1983 |
| Švýcarsko | 1 | 2022 | 2 | 1998, 2021 |
 Jihoafrická republika | 1 | 1972 | 1 | 1973 |
| Belgie | 1 | 2001 | 1 | 2006 |
| Slovensko | 1 | 2002 | 0 | |
| Kanada | 1 | 2023 | 0 | |
| Velká Británie | 0 | 4 | 1967, 1971, 1972, 1981 | |
| Nizozemsko | 0 | 2 | 1968, 1997 | |
| Srbsko | 0 | 1 | 2012 | |
| Bělorusko | 0 | 1 | 2017 | |
Žebříček ITF
|
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Týmy na 1. místě žebříčku ITF
Na 1. místě žebříčku ITF od jeho zavedení v listopadu 2002 se vystřídalo osm týmů.[22]
| Č. | stát | nástup | odchod | ||
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | Slovensko | 4. listopadu 2002 | 23. listopadu 2003 | ||
| 2. | Francie | 24. listopadu 2003 | 18. září 2005 | ||
| 3. | Rusko | 19. září 2005 | 8. listopadu 2009 | ||
| 4. | Itálie | 9. listopadu 2009 | 22. dubna 2012 | ||
| 5. | Česko | 23. dubna 2012 | 3. listopadu 2013 | ||
| — | Itálie (2) | 4. listopadu 2013 | 20. dubna 2014 | ||
| Česko (2) | 21. dubna 2014 | 10. listopadu 2019 | |||
| Francie (2) | 11. listopadu 2019 | 8. listopadu 2021 | |||
| 6. | Austrálie | 8. listopadu 2021 | 16. dubna 2023 | ||
| 7. | Švýcarsko | 17. dubna 2023 | 12. listopadu 2023 | ||
| 8. | Kanada[22] | 13. listopadu 2023 | úřadující | ||
| Aktualizováno k 15. dubnu 2024.[21] | |||||
Systém přidělování bodů do roku 2019
Po každém odehraném kole je žebříček aktualizován.
Body každého týmu ve Fed Cupu byly kumulovány ze čtyř posledních ročníků. Větší váhu měly body získané nověji a naopak váha bodů dosažených dříve se snižovala.[23] V celkové sumě tak měly 100% váhu body získané v posledním, předešlém roce, počítané k datu daného kola. Do součtu pak byly přičteny i body získané před dvěma, třemi a čtyřmi lety k danému datu, a to se sníženou váhou, přičemž platilo, že váha bodů dosažených před 2 lety byla 75 %, před 3 lety 50 % a před 4 lety 25 % z jejich původní hodnoty.
Body byly přidělovány pouze vítězným týmům daného kola soutěže. Vítězové ve světových skupinách byli bodováni štědřeji než v kontinentálních zónách, stejně tak i následná kola měla vzestupnou bodovou gradaci. Bonusové body náležely družstvům, která porazila výše postaveného soupeře, ale pouze tehdy, jestliže byl soupeř umístěn do 75. místa žebříčku. Při volném losu družstvo získalo standardní počet bodů za postup do dalšího kola. Žádné body také nebyly přidělovány z eventuálních turnajů útěchy.[23]
V 1., 2. a 3. skupinách tří kontinentálních zón byly body každého týmu vytvořeny na základě jeho výsledného postavení ve skupině. Suma bodového ohodnocení závisela na počtu týmů, které se daný rok soutěže zúčastnil. Nicméně maximální bodový strop byl v každé skupině neměnný.[23]
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Odkazy
Poznámky
- ↑ Ruský tým v roce 2021 startoval pod hlavičkou Ruské tenisové federace s neutrálním statusem, bez užití ruské vlajky, hymny a názvu Ruská federace kvůli státem řízenému dopingu.[19][20]
Reference
- ↑ Gainbridge to level the playing field as new title partner of Billie Jean King Cup. Billie Jean King Cup [online]. 2022-09-28 [cit. 2022-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-05. (anglicky)
- ↑ Gainbridge to level the playing field as new title partner of Billie Jean King Cup. Billie Jean King Cup [online]. 2022-09-28 [cit. 2022-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-05. (anglicky)
- ↑ U.S. opens BJK Cup Finals with win vs. Swiss. ESPN.com [online]. 2023-11-09 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ U.S. Records in the Billie Jean King Cup [online]. United States Tennis Association, 2023 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Kanaďanky slaví historický triumf v BJK Cupu. Hrdinkami jsou Stakusicová a Fernandezová. TenisPortal.cz [online]. 2023-11-12 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online.
- ↑ MCLEAN, Ross. Canada 2-0 Italy: Canada crowned 2023 World Champions. Billie Jean King Cup [online]. Billie Jean King Cup, 2023-11-12 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ By The Numbers. Billie Jean King Cup [online]. 2023-12-08 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Fed Cup následuje Davis Cup. Od příštího roku se v šestidenním finále utká 12 zemí [online]. 2018-06-27 [cit. 2019-07-07]. Dostupné online.
- ↑ Třetí den finále: Berdych Ferrerovi podlehl, Španěly dorazil Štěpánek. iDNES.cz [online]. 2012-11-18 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online.
- ↑ Fed Cup Final #Trivia [online]. Twitter /Fed Cup account/, 2016-10-26 [cit. 2016-10-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TenisPortal.cz, ČTK, Ondřej Jirásek. Splněný fedcupový sen: Češky slaví hattrick! [online]. Tenisportal.cz, 2016-11-13 [cit. 2016-11-13]. Dostupné online.
- ↑ a b Mezinárodní tenisová federace. ITF announces record Fed Cup investment for 2019 [online]. Tenisportal.cz, 2018-08-24 [cit. 2019-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-26.
- ↑ Tenisový Fed Cup ženských týmů se mění na Billie Jean King Cup. iDNES.cz [online]. 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online.
- ↑ VOJKŮVKA, Jan. Fed Cup oblékne nové barvy. ITF oznámila novinky ženské týmové soutěže [online]. Tenisový svět.cz, 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online.
- ↑ ITF to debut Billie Jean King Cup in 2021 [online]. WTA Tennis, 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FENDRICH, Howard. The Billie Jean King Cup has a new part-owner: Billie Jean King. ABC News [online]. 2023-08-03 [cit. 2023-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Fed Cup Format. International Tennis Federation [online]. [cit. 2020-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-15.
- ↑ Fed Cup Rules & Regulations [online]. International Tennis Federation, 13-01-2016 [cit. 2016-01-13]. Dostupné online.
- ↑ ADDICOTT, Adam. The ITF Reacts With Caution To Russian Doping Ban. UBITENNIS [online]. 2019-12-10 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dopingové aféry. Rusko bylo vyloučeno ze dvou OH a světových akcí na dva roky. Deník.cz [online]. 2020-12-17 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online.
- ↑ a b Billie Jean King Cup Ranking [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2024-05-02]. Dostupné online.
- ↑ a b World Champions Canada climb to No. 1 in year-end Billie Jean King Cup by Gainbridge Nations Rankings. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2023-11-15 [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c How the Rankings Work [online]. International Tennis Federation. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Billie Jean King Cup na Wikimedia Commons - Billie Jean King Cup – oficiální stránky (anglicky)
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
.svg)
.svg)
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
.svg)
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Autor: Martin Strachoň , Licence: CC BY-SA 4.0
Ilustrace pro reprezentaci tenisového týmu Ruské tenisové federace namísto ruské státní vlajky.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
| zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
| žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
| červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
| modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
| bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
| černá | rendered as RGB 0 0 0 |
.jpg)
Autor: Nuță Lucian from Cluj-Napoca, Romania, Licence: CC BY 2.0
Romania - Elvetia
.jpg)
Autor: Александр Осипов, Licence: CC BY-SA 2.0
Williams hitting a forehand
From left to right: the United States national team tenniswomen Carole Caldwell Graebner, Julie Heldman and Billie Jean King in Turin, Italy, holding the Federations Cup 1966 won against West-Germany national women's tennis team
Autor: Pavel Lebeda / Česká sportovní, Licence: CC BY-SA 3.0 cz
Česká tenistka Petra Kvitová ve finále Fed Cupu 2011, kde vyhrála obě dvouhry; listopad, Olympijský stadion, Moskva
(c) Vladsinger na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 3.0
Shot of a tennis racket and two tennis balls on a court. Taken by myself of my racket. Intended for use in WikiProject Tennis Template. vlad§inger tlk 04:59, 18 June 2007 (UTC)
Autor: Pavel Lebeda / Česká sportovní, Licence: CC BY-SA 3.0 cz
Česká tenistka Petra Kvitová s pohárem pro vítězky Fed Cupu 2011
Autor:
- Petra_Kvitova_Fed_Cup_2011_Winner.jpg: Pavel Lebeda / Česká sportovní
- derivative work: Delfort
Fed Cup Trophy
Autor: Peter Menzel, Licence: CC BY-SA 2.0
Czech Republic Fed Cup team following their victory in the 2016 Fed Cup. L-R: Lucie Hradecká, Petra Kvitová, Petr Pála (captain), Barbora Strýcová and Karolína Plíšková.
For current tennis event