Billie Jean Kingová
Billie Jean Kingová | |
---|---|
Stát | Spojené státy americké |
Datum narození | 22. listopadu 1943 (80 let) |
Místo narození | Long Beach, Kalifornie, USA |
Bydliště | New York, USA |
Profesionál od | 1968 |
Ukončení kariéry | 1983 |
Držení rakety | pravou rukou |
Výdělek | 1 966 487 USD |
Síň slávy | 1987 (profil) |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 695–155 |
Tituly | 67 WTA |
Nejvyšší umístění | 1. místo (1966, 1967, 1968, 1971, 1972, 1974) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | vítězka (1968) |
French Open | vítězka (1972) |
Wimbledon | vítězka (1966, 1967, 1968, 1972, 1973, 1975) |
US Open | vítězka (1967, 1971, 1972, 1974) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 87–37 |
Tituly | 101 WTA |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 24. červenci 2008 Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Billie Jean Kingová (rozená Moffittová, * 22. listopadu 1943 Long Beach, Kalifornie) je bývalá americká tenistka a světová tenisová jednička, která vyhrála dvanáct grandslamových turnajů ve dvouhře (osm v otevřené éře), šestnáct ve čtyřhře (deset v otevřené éře) a jedenáct ve smíšené čtyřhře (sedm v otevřené éře). Celkem zvítězila na třiceti devíti grandslamech, z toho na dvaceti pěti v open éře.
Na okruhu WTA Tour vyhrála sto sedmdesát pět turnajů, z toho šedesát sedm ve dvouhře, šedesát sedm v ženské čtyřhře a sedm v mixu), což ji zařadilo na 3. příčku historického pořadí za Martinu Navrátilovou a Chris Evertovou.
Měla velký podíl na vzniku Ženské tenisové asociace (WTA), jejíž se stala v roce 1973 první předsedkyní. Zasazovala se též o rovné postavení žen vůči mužům a bojovala proti sexismu ve sportu i ve společnosti. Do duelu nazvaného „Bitva pohlaví“ nastoupila ve 29 letech 20. srpna 1973 v houstonské hale Astrodome. Porazila v něm 55letého bývalého wimbledonského šampiona Roberta Riggse po setech 6–4, 6–3 a 6–3.
V srpnu 2006 získalo její jméno Národní tenisové centrum Billie Jean Kingové v New Yorku, dějiště grandslamu US Open. V roce 2019 se stala první globální ambasadorkou Fed Cupu, mezinárodní soutěže ženských tenisových týmů založené roku 1963. Jako hráčka a kapitánka amerického týmu vyhrála celkově rekordních 10 trofejí. V září 2020 byl Fed Cup přejmenován Billie Jean King Cup, jakožto první celosvětová soutěž ženských družstev pojmenovaná po ženě.[1][2][3]
Osobní život
V roce 1965 se provdala na Long Beach v Kalifornii za Lawrence Kinga. Roku 1971 se pak rozhodla pro vědomý potrat, což zveřejnila ve svém životopise z roku 1981. Manželství bylo rozvedeno v roce 1987. Již od roku 1971 udržovala intimní vztah se svojí sekretářkou Marilyn Barnettovou. K přiznání vztahu na veřejnosti však došlo až o deset let později.
V roce 1999 byla zvolena do vedení (Sboru ředitelů) tabákové společnosti Philip Morris, za což byla kritizována protitabákovými aktivisty, pročež tuto funkci opustila.
Billie Kingová se roku 2007 objevila v roli soudkyně seriálu Právo a pořádek.
Žije v New Yorku a Chicagu s jihoafrickou partnerkou Ilanou Klossovou (* 1956), která je také bývalou profesionální tenistkou.
Finále na Grand Slamu
Ženská dvouhra
Vítězka (12)
Rok | Turnaj | Finalistka | Výsledek |
1966 | Wimbledon | Maria Bueno | 6–3, 3–6, 6–1 |
1967 | Wimbledon (2) | Ann Haydon Jones | 6–3, 6–4 |
1967 | US Open | Ann Haydon Jones | 11–9, 6–4 |
1968 | Australian Open | Margaret Smith Court | 6–1, 6–2 |
1968 | Wimbledon (3) | Judy Tegart Dalton | 9–7, 7–5 |
1971 | US Open (2) | Rosemary Casals | 6–4, 7–6 |
1972 | French Open | Evonne Goolagong Cawley | 6–3, 6–3 |
1972 | Wimbledon (4) | Evonne Goolagong Cawley | 6–3, 6–3 |
1972 | US Open (3) | Kerry Melville Reid | 6–3, 7–5 |
1973 | Wimbledon (5) | Chris Evert | 6–0, 7–5 |
1974 | US Open (4) | Evonne Goolagong Cawley | 3–6, 6–3, 7–5 |
1975 | Wimbledon (6) | Evonne Goolagong Cawley | 6–0, 6–1 |
Finalistka (6)
Rok | Turnaj | Vítězka | Výsledek |
1963 | Wimbledon | Margaret Smith Court | 6–3, 6–4 |
1965 | US Open | Margaret Smith Court | 8–6, 7–5 |
1968 | US Open | Virginia Wade | 6–4, 6–2 |
1969 | Australian Open | Margaret Smith Court | 6–4, 6–1 |
1969 | Wimbledon | Ann Haydon Jones | 3–6, 6–3, 6–2 |
1970 | Wimbledon | Margaret Smith Court | 14–12, 11–9 |
Ženská čtyřhra
Vítězka (16)
Rok | Turnaj | Spoluhráčka | Soupeřky | Výsledek |
1961 | Wimbledon | Karen Hantze Susman | Jan Lehane O'Neill Margaret Smith Court | 6–3, 6–4 |
1962 | Wimbledon (2nd) | Karen Hantze Susman | Sandra Reynolds Price Renee Schuurman Haygarth | 5–7, 6–3, 7–5 |
1964 | US Open | Karen Hantze Susman | Margaret Smith Court Lesley Turner Bowrey | 3–6, 6–2, 6–4 |
1965 | Wimbledon (3rd) | Maria Bueno | Françoise Durr Jeanine Lieffrig | 6–2, 7–5 |
1967 | Wimbledon (4th) | Rosemary Casals | Maria Bueno Nancy Richey Gunter | 9–11, 6–4, 6–2 |
1967 | U.S. Championships (2nd) | Rosemary Casals | Mary Ann Eisel Donna Floyd Fales | 4–6, 6–3, 6–4 |
1968 | Wimbledon (5th) | Rosemary Casals | Françoise Durr Ann Haydon Jones | 3–6, 6–4, 7–5 |
1970 | Wimbledon (6th) | Rosemary Casals | Françoise Durr Virginia Wade | 6–2, 6–3 |
1971 | Wimbledon (7th) | Rosemary Casals | Margaret Smith Court Evonne Goolagong Cawley | 6–3, 6–2 |
1972 | French Open | Betty Stöve | Winnie Shaw Christine Truman Janes | 6–1, 6–2 |
1972 | Wimbledon (8th) | Betty Stöve | Judy Tegart Dalton Françoise Durr | 6–2, 4–6, 6–3 |
1973 | Wimbledon (9th) | Rosemary Casals | Françoise Durr Betty Stöve | 6–1, 4–6, 7–5 |
1974 | US Open (3rd) | Rosemary Casals | Françoise Durr Betty Stöve | 7–6, 6–7, 6–4 |
1978 | US Open (4th) | Martina Navrátilová | Kerry Melville Reid Wendy Turnbull | 7–6, 6–4 |
1979 | Wimbledon (10th) | Martina Navrátilová | Betty Stöve Wendy Turnbull | 5–7, 6–3, 6–2 |
1980 | US Open (5th) | Martina Navrátilová | Pam Shriver Betty Stöve | 7–6, 7–5 |
Finalistka (13)
Rok | Turnaj | Spoluhráčka | Vítězky | Výsledek |
1962 | US Open | Karen Hantze Susman | Maria Bueno Darlene Hard | 4–6, 6–3, 6–2 |
1964 | Wimbledon | Karen Hantze Susman | Margaret Smith Court Lesley Turner Bowrey | 7–5, 6–2 |
1965 | Australian Open | Robyn Ebbern | Margaret Smith Court Lesley Turner Bowrey | 1–6, 6–2, 6–3 |
1965 | U.S. Championships (2nd) | Karen Hantze Susman | Carole Caldwell Graebner Nancy Richey Gunter | 6–4, 6–4 |
1966 | U.S. Championships (3rd) | Rosemary Casals | Maria Bueno Nancy Richey Gunter | 6–3, 6–4 |
1968 | French Open | Rosemary Casals | Françoise Durr Ann Haydon Jones | 7–5, 4–6, 6–4 |
1968 | US Open (4th) | Rosemary Casals | Maria Bueno Margaret Smith Court | 4–6, 9–7, 8–6 |
1969 | Australian Open (2nd) | Rosemary Casals | Margaret Smith Court Lesley Turner Bowrey | 6–4, 6–4 |
1970 | French Open (2nd) | Rosemary Casals | Françoise Durr Gail Sherriff Chanfreau | 6–1, 3–6, 6–3 |
1973 | US Open (5th) | Rosemary Casals | Margaret Smith Court Virginia Wade | 3–6, 6–3, 7–5 |
1975 | US Open (6th) | Rosemary Casals | Margaret Smith Court Virginia Wade | 7–5, 2–6, 7–6 |
1976 | Wimbledon (2nd) | Betty Stöve | Chris Evert Martina Navrátilová | 6–1, 3–6, 7–5 |
1979 | US Open (7th) | Martina Navrátilová | Betty Stöve Wendy Turnbull | 7–5, 6–3 |
Smíšená čtyřhra
Vítězka (11)
Rok | Turnaj | Spoluhráč | Soupeři | Výsledek |
1967 | French Open | Owen Davidson | Ann Haydon Jones Ion Ţiriac | 6–3, 6–1 |
1967 | Wimbledon | Owen Davidson | Maria Bueno Ken Fletcher | 7–5, 6–2 |
1967 | US Open | Owen Davidson | Rosemary Casals Stan Smith | 6–3, 6–2 |
1968 | Australian Open | Dick Crealy | Margaret Smith Court Allan Stone | walkover |
1970 | French Open (2nd) | Bob Hewitt | Françoise Durr Jean Claude Barclay | 6–2, 6–4 |
1971 | Wimbledon (2nd) | Owen Davidson | Margaret Smith Court Marty Riessen | 3–6, 6–2, 15–13 |
1971 | US Open (2nd) | Owen Davidson | Rob Maud Betty Stöve | 6–3, 7–5 |
1973 | Wimbledon (3rd) | Owen Davidson | Janet Newberry Raúl Ramírez | 6–3, 6–2 |
1973 | US Open (3rd) | Owen Davidson | Margaret Smith Court Marty Riessen | 6–3, 3–6, 7–6 |
1974 | Wimbledon (4th) | Owen Davidson | Lesley Charles Mark Farrell | 6–3, 9–7 |
1976 | US Open (4th) | Phil Dent | Frew McMillan Betty Stöve | 3–6, 6–2, 7–5 |
Finalistka (7)
Rok | Turnaj | Spoluhráč | Soupeři | Výsledek |
1966 | Wimbledon | Dennis Ralston | Ken Fletcher Margaret Smith Court | 4–6, 6–3, 6–3 |
1968 | French Open | Owen Davidson | Françoise Durr Jean Claude Barclay | 6–1, 6–4 |
1975 | US Open | Fred Stolle | Rosemary Casals Richard Stockton | 6–3, 7–6 |
1977 | US Open (2nd) | Vitas Gerulaitis | Frew McMillan Betty Stöve | 6–2, 3–6, 6–3 |
1978 | Wimbledon (2nd) | Ray Ruffels | Frew McMillan Betty Stöve | 6–2, 6–2 |
1978 | US Open (3rd) | Ray Ruffels | Frew McMillan Betty Stöve | 6–3, 7–6 |
1983 | Wimbledon (3rd) | Steve Denton | John Lloyd Wendy Turnbull | 6–7, 7–6, 7–5 |
Reference
- ↑ Tenisový Fed Cup ženských týmů se mění na Billie Jean King Cup. iDNES.cz [online]. 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online.
- ↑ VOJKŮVKA, Jan. Fed Cup oblékne nové barvy. ITF oznámila novinky ženské týmové soutěže [online]. Tenisový svět.cz, 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online.
- ↑ ITF to debut Billie Jean King Cup in 2021 [online]. WTA Tennis, 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Billie Jean Kingová na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Autor: David Shankbone , Licence: CC BY-SA 3.0
Billie Jean King