Binn
| Binn | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°22′0″ s. š., 8°11′0″ v. d. |
| Nadmořská výška | 1400 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Valais |
| Okres | Goms |
  Binn Binn, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 65,00 km² |
| Počet obyvatel | 142 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 2,2 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 3996 |
| Označení vozidel | VS |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Binn je obec v okrese Goms v německy mluvící části kantonu Valais ve Švýcarsku. Žije zde 142[1] obyvatel.
Geografie
Obec leží v údolí Binntal, bočním údolí Rhôny, kterým protéká řeka Binna, a proto se mu také říká Binnatal. Dnes se skládá z obydlených vesnic Schmidighischere, Wileren, Giesse, Fäld a Ze Binne. Obecní správa sídlí ve vesnici Schmidighischere, která má nejvíce obyvatel.
Na katastru Binnu se nachází poutní kaple Heiligkreuz, stejnojmenná oblast naopak zasahuje i do sousední obce Grengiols.
Historie
Binn je poprvé zmíněn v listině z roku 1246 jako Buyn; další podoba jména, Bondolum, se objevuje v roce 1379.[2] Až do 17. století se obě varianty používaly současné, například Bin v roce 1589, Bindoli v roce 1609, Bundulo v roce 1654 a Bin v roce 1667, což spolu s pozdním nástupem tradice v každém případě znemožňuje bezpečný výklad až do současnosti. Na území dnešní obce byly v době laténské nalezeny hroby a roztroušené nálezy.
Na území dnešní obce byly nalezeny hroby a roztroušené nálezy z doby laténské, keltské, galořímské a římské, což svědčí o významu průsmyku Albrunpass jako místa přechodu z Valais do severní Itálie.
Ve středověku tvořil Binn čtvrť dolního okrsku Goms (spolu s Ernenem), ale zároveň byl až do roku 1798 samostatným hrabstvím. Jurisdikce náležela biskupovi ze Sionu, který byl nejprve zastoupen mistrem, od 15. století pak meierem voleným lidem a jmenovaným biskupem. V roce 1297 je zmiňována jako communitas, od roku 1429 má vlastní farní statut. Od roku 1296/1298 je Binn samostatnou farností.[2]
Po rozšíření silnice v letech 1863/1864 a otevření hotelu Ofenhorn v roce 1883 přišli do údolí první turisté a mineralogové. Prodej minerálů byl výnosnou vedlejší činností až do první světové války. Novodobá těžba železné rudy byla naopak opuštěna již v 18. století.[2]
V roce 1938 byla otevřena celoročně sjízdná silnice a v roce 1965 byl v Twingi vybudován silniční tunel. V roce 1964 bylo údolí prohlášeno za přírodní a památkovou rezervaci (krajinný park Binntal).
Obyvatelstvo
| Vývoj počtu obyvatel[2] | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1850 | 1900 | 1920 | 1950 | 1990 | 2016 | |||
| Počet obyvatel | 195 | 233 | 184 | 193 | 163 | 144 | |||
Hospodářství
Hospodářství dominuje cestovní ruch a zemědělství. Obec je součástí regionálního přírodního parku Binntal. Binn je známý svými nerostnými surovinami; 19 nerostů se nachází pouze v Binntalu. Do hor se pořádají exkurze s průvodcem za minerály.
Doprava
Do Binnu vede jediná silnice, začínající v obci Fiesch v hlavním údolí řeky Rhôny. Veřejnou dopravu zajišťují poštovní autobusy.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Binn na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11]
- ↑ a b c d TREYER, Alma. Binn [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2004-05-03 [cit. 2023-06-27]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Binn na Wikimedia Commons - (německy) [1] – oficiální stránky]
Média použitá na této stránce
.svg)