Biofilie

Hypotéza biofilie (nazývaná také BET) označuje, že lidé mají vrozenou tendenci hledat spojení s přírodou a jinými formami života.[1] Edward O. Wilson uvedl a popularizoval hypotézu ve své knize Biophilia (1984).[2] Definuje biofilii jako „nutkání sdružovat se s jinými formami života“.[3]

Láska k živým systémům

Termín „biofilie“ znamená „láska k životu nebo živým systémům“. Erich Fromm ho poprvé použil k popisu psychologické orientace přitahování ke všemu, co je živé a vitální.[4] Wilson používá tento termín ve stejném smyslu, když navrhuje, že biofilie popisuje „souvislosti, které lidé podvědomě hledají se zbytkem života“. Navrhl možnost, aby hluboká příslušnost lidí k jiným formám života a přírodě jako celku byla zakořeněna v naší biologii. Na rozdíl od fobií, což jsou averze a obavy, které lidé mají z věcí ve svém prostředí, jsou přitažlivými a pozitivními pocity, které lidé mají vůči organismům, druhům, stanovištím, procesům a objektům ve svém přirozeném prostředí. Ačkoli biofilii pojmenoval Fromm, koncept biofilií byl navržen a definován mnohokrát. Aristoteles byl jedním z mnoha, kdo předložil koncept, který lze shrnout jako „lásku k životu“. Pojmem přátelství Aristoteles evokuje myšlenku reciprocity a to, jak přátelství prospívá oběma stranám více než jen jedním způsobem, ale zejména jako štěstí.[5]

V knize Děti a příroda: Psychologická, sociokulturní a evoluční vyšetřování vydaná Peterem Kahnem a Stephenem Kellertem[6] je zdůrazněna důležitost zvířat, zejména těch, s nimiž si dítě může rozvíjet pečovatelský vztah, zejména pro rané a střední dětství. Kapitola 7 téže knihy popisuje pomoc, kterou mohou zvířata poskytnout dětem s poruchami autistického spektra.[7]

Produkt biologické evoluce

Lidské preference k věcem v přírodě, i když jsou zdokonaleny zkušenostmi a kulturou, jsou hypoteticky produktem biologické evoluce. Například dospělí savci (zejména lidé) jsou obecně přitahováni k obličejům savců a přitahují se napříč druhy. Velké oči a malé rysy jakéhokoli mladého savčího obličeje jsou mnohem přitažlivější než oči dospělých.

Podobně tato hypotéza pomáhá vysvětlit, proč se obyčejní lidé starají a někdy i riskují své životy, aby zachránili domácí a divoká zvířata a udržovali rostliny a květiny v jejich domovech a kolem nich. Jinými slovy, naše přirozená láska k životu pomáhá udržovat život.

Květiny také často naznačují potenciál potravy v pozdější době. Většina ovoce začíná svůj vývoj jako květiny. Pro naše předky bylo zásadní lokalizovat, detekovat a pamatovat si rostliny, které by později mohly poskytovat výživu.

Biofilie a ochrana přírody

Vzhledem k našemu technologickému pokroku a více času strávenému uvnitř budov a automobilů se tvrdí, že nedostatek biofilních aktivit může posílit odpojení lidí od přírody. I když se ukázalo, že mezi lidmi je silná touha, aby se znovu spojili s přírodou. Znepokojení z nedostatku spojení se zbytkem přírody spočívá v tom, že silnější ignorování rostlin, zvířat a i méně přitažlivých divokých oblastí by mohlo vést k další degradaci ekosystémů a ztrátě druhů. Obnovení spojení s přírodou se proto stalo v oblasti ochrany přírody stále důležitější.[8] Příkladem je více dostupné zeleně ve městech a jejím okolí, inteligentní design pro zelenější sou biofilní města. Tato města se také mohou stát součástí koridorů divoké zvěře, které pomohou s migračními a územními potřebami jiných zvířat.[9]

Biofilní design

V architektuře je biofilní design jednou ze strategií designu, která zahrnuje opětovné spojení lidí s přírodním prostředím. Může to být považováno za nezbytný doplněk k zelené architektuře, která snižuje dopady zastavěného světa na životní prostředí, ale nezabývá se opětovným propojením člověka s přírodním světem.[10] Caperna a Serafini[11] definují biofilní design jako druh architektury, která je schopna uspokojit naše vrozené potřeby spojení se životem a životními procesy. Podle Caperny a Serafiniho je[12] biofilní architektura je charakterizována následujícími prvky: i) naturalistický rozměr; ii) celistvost[13] místa, tj. „základní struktura místa“; iii) „geometrická koherence“, to znamená, že fyzický prostor musí mít takovou geometrickou konfiguraci, aby bylo možné vyvinout spojení lidský rozměr a zastavěné a přirozené prostředí. Podobně byl biofilní prostor definován jako prostředí, které posiluje život a podporuje sociologické a psychologické složky[14][15], jinými slovy, je schopen:[11]

(i) uvolnit náš kognitivní systém, podporovat ho při shromažďování a uznávání více informací nejrychlejším a nejefektivnějším způsobem; (ii) podporovat optimálně náš senzorický systém z hlediska neuromotorického vlivu, vyhýbat se jak depresivním, tak vzrušujícím účinkům; (iii) vyvolávat emotivní a biologické posílení na nervové úrovni; (iv) podle mnoha klinických důkazů podporuje neuroendokrynový a imunologický systém, zejména u lidí, kteří jsou ve špatném fyzickém stavu.

Je to i okno v místnosti s výhledem na rostliny, které pomáhá urychlit proces hojení pacientů v nemocnicích.[16] Stejně působí rostliny v místnostech pacientů v nemocnicích na rychlejší uzdravení.[17]

Biofilie v beletrii

Kanadská autorka Hilary Scharper výslovně upravila koncept biofilií EO Wilsona pro její ekogotický román Perdita.[18] V románu Perdita (míněno „ztracený“) je mytologická postava, která přinese biophilii lidstvu.

Rozvoj

Hypotéza se od té doby vyvinula jako součást teorií evoluční psychologie v knize The Biophilia Hypothesis, kterou vydali Stephen R. Kellert a Edward O. Wilson[19] a Lynn Margulis. Práce Stephena Kellerta se také snaží stanovit běžné lidské reakce na vnímání rostlin a zvířat a představy o rostlinách a zvířatech a vysvětlit je v podmínkách lidské evoluce.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Biophilia hypothesis na anglické Wikipedii.

  1. ↑ "biophilia hypothesis." Encyclopædia Britannica. Encyclopædia Britannica Ultimate Reference Suite. Chicago: Encyclopædia Britannica, 2014.
  2. ↑ WILSON, Edward O. Biophilia. Cambridge, MA: Harvard University Press, 1984. Dostupné online. ISBN 0-674-07442-4. (anglicky) 
  3. ↑ Kellert & Wilson 1995, p. 416.
  4. ↑ FROMM, Erich. The Heart of Man. [s.l.]: Harper & Row, 1964. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ SANTAS, ARISTOTELIS. "Aristotelian Ethics And Biophilia." Ethics & The Environment 19.1 (2014): 95-121. GreenFILE. Web. 24 Feb. 2015
  6. ↑ KAHN, Peter; KELLERT, Stephen. Children and nature: psychological, sociocultural, and evolutionary investigations. [s.l.]: MIT Press, 2002. Dostupné online. ISBN 0-262-11267-1. S. 153. (anglicky) 
  7. ↑ KATCHER, Aaron. Children and Nature: Psychological, Sociocultural, and Evolutionary Investigations. Redakce Kahn Peter H.. [s.l.]: MIT Press, 2002. ISBN 0-262-11267-1. Kapitola Animals in Therapeutic Education: Guides into the Liminal State. (anglicky) 
  8. ↑ ROGERS, Kara. Biophilia Hypothesis [online]. [cit. 2015-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Biophilic Cities [online]. [cit. 2015-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Biophilic Design: The Architecture of Life [online]. [cit. 2016-02-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 March 2016. (anglicky) 
  11. ↑ a b Caperna A., Serafini S. (2015). Biourbanism as new epistemological perspective between Science, Design and Nature Archivováno 21. 3. 2020 na Wayback Machine.. In Architecture & Sustainability: Critical Perspectives. "Generating sustainability concepts from an architectural perspective", KU Leuven - Faculty of Engineering, Belgium). ISBN 9789462920880
  12. ↑ Caperna A., Giangrande A., Mirabelli P., Mortola E., (2013). Partecipazione e ICT. Gangemi Editore ISBN 9788849225365
  13. ↑ C. Alexander, The Nature of Order: An Essay on the Art of Building and the Nature of the Universe, Center for Environmental Structure, 2002
  14. ↑ Serafini, S. (2009). Totalitarismo del brutto. No alle archistar. In Bioarchitettura, 59 (Ottobre), pp. 4-11.
  15. ↑ Caperna, A., Tracada, E. (2012). Biourbanism for a Healthy City. Biophilia and sustainable urban theories and practices Archivováno 24. 5. 2018 na Wayback Machine.. Bannari Amman Institute of Technology (BIT), Sathyamangalam, India, 3–5 September 2012
  16. ↑ Windows looking out to plants helping the healing process
  17. ↑ PARK, SH; MATTSON, RH. Ornamental indoor plants in hospital rooms enhanced health outcomes of patients recovering from surgery. J Altern Complement Med. 2009, s. 975–80. DOI 10.1089/acm.2009.0075. PMID 19715461. (anglicky) 
  18. ↑ Arousing Biophilia [online]. [cit. 2015-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. (anglicky) 
  19. ↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 1-55963-147-3. 

Související články

Externí odkazy