Biotův–Savartův zákon
Biotův–Savartův zákon (také někdy nazývaný Biotův–Savartův–Laplaceův zákon, v některých zdrojích uváděný také jako Savartův–Biotův zákon[1]) popisuje magnetickou indukci, která vzniká díky pohybujícímu se náboji.
Pojmenován byl podle dvou francouzských matematiků – Jean-Baptiste Biotovi a Félixi Savartovi. Společně s Ampérovým zákonem o síle působící na náboj v magnetickém poli je základním zákonem magnetostatiky.
Formulace zákona
Zákon udává vztah pro magnetickou indukci, vyvolanou elektrickým proudem nebo pohybujícím se bodovým elektrickým nábojem.
Bodový náboj Q, který se v místě pohybuje rychlostí , přispívá do místa s polohovým vektorem magnetickou indukcí , což lze vyjádřit vztahem
- ,
kde μ je permeabilita. Pro hustotu elektrického proudu dostáváme objemový integrál:
- .
Tento vztah je analogický ke vztahu, který elektrostatické pole popisuje jako funkci hustoty náboje.
Lineární vodič
Pro magnetickou indukci lineárního vodiče C, kterým protéká proud I, získáváme [křivkový integrál] přes křivku C, představující vodič (orientovanou ve směru proudu):
- ,
kde je nekonečně malý úsek vodiče ve směru proudu, což můžeme také v diferenciálním tvaru jednoduše psát:
kde .
Reference
- ↑ KOTIŠOVÁ, Johana. Defining a Crisis: Boarding. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 978-3-030-21427-2, ISBN 978-3-030-21428-9. S. 29–67.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Biotův-Savartův zákon na Wikimedia Commons