Bitva na Mechové hoře

Bitva na Mechové hoře
konflikt: Ruská občanská válka
Řeka Miass poblíž bojiště (snímek pořízený legionáři, červen 1918)
Trvání	1. červen 1918
Místo	Miass, Čeljabinská oblast
Výsledek	Drtivé československé vítězství
Strany
Československé legie Ruská sovětská federativní socialistická republika
Velitelé
František Havel ?
Síla
238 vojáků ~ 900 vojáků několik kulometů 1 lehké dělo
Ztráty
14 mrtvých a několik desítek raněných ~ 150 mrtvých
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva na Mechové hoře byla menším válečným střetem mezi jednotkami čs. legionářů a vojáky bolševiků v rámci rané fáze Sibiřské anabáze legionářských vojsk. Proběhla 1. června 1918 v okolí železniční stanice města Miass v centrálním Rusku. Legionáři po odražení útoku bolševiků přešli do protiútoku a vytlačili nepřítele z jeho pozic na nedalekém vrcholu, tzv. Mechové hoře. Vítězství dopomohlo, spolu s dalšími střety toho období, mj. bitvy u Lipjag, ke spojení všech čs. oddílů, k němuž došlo v západní části Sibiře symbolicky 6. července 1918 u Miňjar a nakonec nepřímo i ve východní části ve stanici Olovjanaja.^[1]

Po uzavření separátního míru mezi bolševickým Ruskem a Ústředními mocnostmi podepsali představitelé československého odboje s novou ruskou vládou dohodu o přesunu legionářských jednotek do Francie přes Vladivostok. V květnu 1918 však, za okolností propukající ruské občanské války, začalo docházet k stále častějším útokům na legionáře ze strany bolševiků, a začali se tak znovu ozbrojovat, bránit se těmto útokům a prostřednictvím svých vlaků se dále přesouvat na východ směrem k Vladivostoku.

27. května 1918 došlo na železniční stanici města Zlatoust k útoku bolševických sil na štábní vlak 1. střeleckého pluku. Jelikož po něm zůstala souprava nepojízdná, bylo zhruba 40 legionářů nuceno vydat se pěšky směrem k městu Miass, ležící na stejnojmenné řece. Zde byla před několika dny místními obyvateli svržena zdejší bolševická vláda a následný příjezd vlaku 2. střeleckého pluku byl místními přijat s nadšením. Ozbrojenci Rudé armády však legionáře pronásledovali a v počtu asi 900 mužů zaujali pozice na tzv. Mechové hoře, ležící několik kilometrů od města. V Miassu pak bylo soustředěno přibližně 250 legionářů, především z týlového armádního zázemí (štábní důstojníci, telefonisté, členové vojenské kapely, řemeslníci aj.).

Dne 1. června podnikly síly Rudé armády útok proti legionářským pozicím v oblasti železniční stanice Miass. Ten byl obránci rychle a efektivně odražen, legionáři následně vyrazili do protiútoku proti bolševickým pozicím na nedaleké Mechové hoře, pod velením pozdějšího generála Františka Havla. Bolševici byli touto vojenskou akcí zaskočeni a bez většího odporu se následně dali na ústup, po kterém byli nuceni vyklidit své vyvýšené pozice.

Bitva tak skončila vítězstvím legií. Na sovětské straně bylo nejméně 150 mrtvých a mnoho raněných. Na čs. straně padlo 14 mužů a několik desítek jich bylo zraněno. Jedním z padlých byl také Jaroslav Novotný, hudební skladatel a příslušník vojenské kapely, významná hudební postava v legionářských oddílech. K útoku proti nepříteli, pro nedostatek střelných zbraní, byl při útoku údajně ozbrojen pouze holí.

V dalších dnech si jednotky legií v boji proti bolševickým silám připsaly další vítězství, mj. u obce Lipjagy a u Beznčuku (Bezenčuku) v Povolží, čímž si otevřely cestu dále na východ. Blokováním sibiřské magistrály čs. legionáři zcela zastavili přepravu německých a rakousko-uherských zajatců na západní a italskou frontu. Několik set tisíc zajatců tak nikdy neposílilo na Paříž útočící německé sbory. Čechoslováci, jejichž jediným cílem byla přeprava do Francie, se sice na západní frontu z Ruska nedostali (s výjimkou necelých tří tisíc, kteří byli z Masarykova příkazu dopraveni do Francie lodí tzv. „Severní cestou“ přes Archangelsk a Murmaň-Murmansk), avšak svou činností na magistrále pomohli dohodovým spojencům tuto frontu zachránit.

Bitva je zachycena také v povídce Muzikant Novotný^[2] spisovatele a legionáře Františka Langera, věnovaná osobnosti Jaroslava Novotného, Langerova spolubojovníka a osobního přítele.

• FIBICH, Karel a Miloš KAŠLÍK. Povstalci. Praha: Vydavatelství Za svobodu, 1933. sv. Díl 3, s. 12. Dostupné online
• GAJDA, Radola. Moje paměti: Československá anabase. Zpět na Urál proti bolševikům. Admirál Kolčak. Praha: Vesmír, 1920, s. 35. Dostupné online
• MEDEK, Rudolf a Památník odboje (instituce). Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920. Praha: nákladem vlastním, 1928. sv. Kniha třetí. Díl IV, s. 351. Dostupné online
• Oslavy 20 let praporu pěšího pluku 1 "Mistra Jana Husi" v Českých Budějovicích 29. červen - 1. červenec 1934. Praha-Bubeneč: Redakce časopisu "Naše vojsko", 1934, s. 21. Dostupné online
• ZEMAN, Adolf. Cestami odboje. V Praze: Pokrok, 1928. sv. Díl IV, s. 82. Dostupné online