Bitva na Neštětické hoře

Bitva na Neštětické hoře
konflikt: Selské povstání v Čechách (1626–1628), Třicetiletá válka
Rozhledna na Neštětické hoře s pamětní deskou bitvy z r. 1927
Trvání	začátek září 1627
Místo	Neštětická hora, České království
Souřadnice	14°34′6″ s. š., 49°46′9″ v. d.
Výsledek	drtivá porážka selských povstalců a obsazení vrchu císařskými vojáky
Strany
Habsburská monarchie Habsburská monarchie selští povstalci z panství na Kouřimsku a Čáslavsku
Velitelé
Pavel Michna z Vacínova Sezima z Vrtby Adam Hodějovský z Hodějova
Síla
neznámá neznámá
Ztráty
neznámé značné
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva na Neštětické hoře byla menším válečným střetem mezi císařskými oddíly zemské hotovosti pod velením Pavla Michny z Vacínova a Sezimy z Vrtby a selskými povstalci ze středočeských a východočeských panství, vedenými Adamem Hodějovským z Hodějova během selských povstání v Čechách v letech 1626–1628 na pozadí třicetileté války. Odehrála se začátkem září 1627 na Neštětické hoře v okolí městečka Neveklov poblíž Benešova, jejímž přímým důsledkem bylo finální zlomení odporu tohoto oddílu rebelujících sedláků a potrestání jejich účastníků. Výsledek střetnutí je považováno za největší bojovou operaci v rámci tehdejšího selského povstání a zároveň nejdrastičtějším zásahem proti regionálnímu lidovému povstání v historii českých zemí.

Jakožto výsledek dlouhodobě neutěšené hospodářské a náboženské situace monarchie, zhoršené krutými robotními povinnostmi, vypukly v červnu 1626 na Chrudimsku a Čáslavsku selské nepokoje. Poddaní v houfech prchali do lesů, ozbrojovali se a plenili statky svých katolických pánů.^[1] V květnu 1627 bylo císařem Ferdinandem II. vydáno Obnovené zřízení zemské, které nadále odmítlo tolerovat protestantské vyznání na území Habsburské monarchie, což nadále zhoršilo vztahy mezi katolíky a protestanty.

V červnu se v lesích mezi Kouřimí a Čáslaví zformovalo několik set ozbrojených sedláků. Do jejichž čela se postavil šlechtic a vojenský velitel Adam Hodějovský z Hodějova,^[2] postižený bělohorskými konfiskacemi, a také kališnický kněz Matouš Ulický, někdejší děkan hlavního čáslavského městského kostela sv. Petra a Pavla,^[3] nedávno se v tajnosti navrátivští z emigrace. Ulický svolával k účasti na povstání další poddané a vystupoval pak jako jeho hlavní duchovní. Během léta jeho počet povstalců narostl až na několik tisíc^[4] a v srpnu pak ozbrojený houf napadl kouřimské statky a nadále pak pokračoval v plenění cestou na Rataje nad Sázavou,^[5] Český Šternberk, Domašín a Vlašim^[6] na panství Pavla Michny z Vacínova. Přitáhl až k Benešovu a hradu Konopiště, odkud musel Pavel Michna uprchnout do Prahy. Začátkem září byl pak povstalci vypleněn zámek ve Svojšicích.^[7]

Z Prahy bylo pak vypraveno vojsko zemské hotovosti pod vedením Pavla Michny a majitele panství Votice Sezimy z Vrtby. Zpráva o jeho přiblížení se k povstaleckým pozicím vyvolala mezi špatně vyzbrojenými paniku a vedla k četným dezercím.

Následně povstalecké vojsko vedené Adamem Hodějovským a plukovníkem Christiensem před panským vojskem ustupovalo, až začátkem září dosáhlo pozic na Neštětické hoře, vzdálené asi 4 kilometry od Konopiště v Michnově majetku. Zde pak oddíly Michny a Sezimy z Vrtby proti povstalcům provedly definitivní úder. Zprávy o výsledku bitvy hovoří o rozhodném vítězství zemské hotovosti a pobití či zajetí většiny povstaleckých vojáků. Zbylí se pak rozutekli směrem ke Kouřimi a Čáslavi, kde se skryli do lesů. Adamovi Hodějovskému se zdařilo se z bojiště s malým oddílem probít. Není zcela jisté, zda se bitvy zúčastnil také samotný Matouš Ulický.

Jako hlavní viník povstání byl určen Matouš Ulický. Ten se po bitvě ukrýval v Krchlebech, byl však následně zatčen a dopraven do Čáslavi. Zde byl dvakrát krutě mučen a následně pak 11. září 1627 popraven rozčtvrcením na městského popraviště Na Stínadlech.^[8] Popravě byl osobně přítomen také Pavel Michna a další úředníci. Tělo pak rok nesmělo být pohřbeno a bylo zde veřejně vystaveno.^[8]

Adam Hodějovský se svými muži unikl z Čech k dánskému vojsku, do kterého pak se svými muži narukoval. Řada starších pramenů však mylně hovoří o jeho smrti v bitvě.^[5]

Roku 1628 proběhla ještě krátká série akcí ozbrojených sedláků na Královéhradecku na Jany Magdaleny Trčkové.^[5]

Na stěně rozhledny na Neštětické hoře byla jako připomínka bitvy u příležitosti 300. výročí bitvy okolo roku 1927 odhalena pamětní deska.^[9] Osobnost a mučednickou smrt Matouše Ulického pak v Čáslavi mj. připomíná Památník Matěje Ulického z roku cca 1925 od arch. Bohumíra Kozáka.^[10]

• Matouš Ulický
• Pavel Michna z Vacínova

• Neštětická hora - turistika.cz