Bitva na Vorskle

Bitva na Vorskle
konflikt: Křížové výpravy, konflikt Litvy a Zlaté hordy
Bitva u Vorskly
Bitva u Vorskly

Trvání12. srpna 1399
Místou řeky Vorskly (dnes Ukrajina)
Souřadnice
Výsledekvítězství Zlaté hordy
Změny územíLitva ztratila pobřeží Černého moře a jižní část Divokých polí, kterou ovládla Zlatá horda. Smolensk, Novgorod a Pskov povstaly proti Litvě.
Strany
Zlatá hordaZlatá horda Zlatá horda
  • Bílá horda

podpora:
Moskevské velkoknížectví Moskevské velkoknížectví

Velitelé
Zlatá horda Tímúr Kutluk
Zlatá horda Edigu
  • Litevské velkoknížectví Vytautas
  • Zlatá horda Tochtamiš
  • Ivan Borisovič †
  • Andrej Polocký †
  • Dmitrij Brjanský †
  • Gleb Svjatoslavič †
  • Moldavské knížectví Štěpán I. †
  • Polské království Spytko z Melsztyna †
  • Stát Řádu německých rytířů Hanus †
  • Stát Řádu německých rytířů Thomas Surville †
Síla
90 000100 000, 50 knížat
Ztráty
neznámévětšina armády zničena
(včetně 11 německých rytířů)

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva na Vorskle (litevsky Vorsklos mūšis) byl ozbrojený střet mezi Tatary Zlaté Hordy a křižáckou armádou pod velením litevského velkoknížete Vytautase. Odehrál se 12. srpna 1399 při řece Vorskla na území dnešní Ukrajiny. Skončil jasným vítězstvím Zlaté hordy.[1] Ta měla značnou početní převahu, když nasadila do boje 90 tisíc bojovníků, jimž čelilo asi 38 tisíc křižáků, z nichž většina padla. Tatarské armádě velel chán Zlaté hordy Tímúr Kutluk a emír Bílé hordy Edigu. Na straně křesťanů bojoval i bývalý chán Zlaté hordy Tochtamiš, který se dostal do konfliktu s Tamerlánem, a po porážce od něj na řece Těrek (14. dubna 1395) uprchl do Litvy, odkud se s pomocí knížete Vytautase snažil obnovit svou moc, výměnou za to, že se jím vedená Zlatá horda zřekne všech ukrajinských území. Tochtamiš patřil k málo velitelům na litevské straně, kteří bitvu přežili, jinak padl polocký kníže a Algirdasův syn Andrej, brjanský kníže a další z Algirdasových synů Dmitrijus, krakovský vojvoda Spytko II., moldavský kníže Štěpán I. a dva jeho bratři i několik německých rytířů. Bitva změnila zásadním způsobem mocenské poměry ve východní Evropě.

Předehra

Dobýt na úkor Tatarů ukrajinská území byl dlouhodobý Vytautasův cíl. Shromáždil velkou armádu, která zahrnovala Litevce, Ukrajince, Poláky, Moldavany a Valachy. Aby získal podporu od Řádu německých rytířů, odevzdal Řádu Žmuď. Vytautasův zeť a velkokníže moskevský Vasilij I., formálně tatarský vazal, do koalice odmítl vstoupit. Vytautasem vedené síly uskutečnily tři vojenské výpravy na tatarská území – v letech 1397, 1398 a 1399. První dosáhla Černého moře a Krymu. Vytautas vzal do zajetí, bez velkého odporu, několik tisíc Tatarů. Polovina těchto zajatců byla usazena poblíž Trakai a bylo jim uděleno právo praktikovat svou víru. Komunity jejich potomků, Lipkové a Karaité, žijí v Polsku a Litvě dodnes.

Bitva

Tochtamiš válku do značné míry inicioval, z klíčové bitvy ale prchl

V roce 1398 se Vytautasova armáda přesunula od řeky Dněpru a zaútočila na severní Krym a došla až k řece Don. Aby upevnil svou pozici, postavil Vytautas hrad u ústí Dněpru. Oslněný svými úspěchy, vyhlásil Vytautas „křížovou výpravu proti Tatarům“ a v květnu 1399 obdržel požehnání od papeže Bonifáce IX. Papežské požehnání pro křížovou výpravu bylo důležitým politickým úspěchem pro Litvu, tedy zemi, která konvertovala ke křesťanství teprve v roce 1387 a sama byla cílem stoleté křížové výpravy.

V roce 1399 se Vytautasova křižácká armáda přesunula k Dněpru. 5. srpna se setkala s Tatary u řeky Vorskla severně od Poltavy (téměř na stejném místě proběhla roku 1709 bitva u Poltavy). Jakmile se obě armády setkaly, Tímúr Kutluk navrhl třídenní příměří, aby obě strany mohly připravit své síly. Byl to trik, jak získat čas, aby stihly dorazit posily pod vedením Edigua. Vytautas postavil velkou vozovou pevnost a hodlal zničit tatarské jezdce pomocí děl. Vytautasova armáda byla dobře vybavena, byť početně slabší, a zdálo se, že taktika vychází. Tímúr Kutluk předstíral ústup (osvědčená tatarská taktika) a Vytautas opustil svou vozovou pevnost, aby ho pronásledoval. Jakmile byly litevské síly dostatečně daleko od vozové pevnosti, Ediguovy jednotky vpadly křižákům do zad a obklíčily je. V tomto okamžiku Tochtamiš usoudil, že bitva je ztracena, a uprchl z bitvy i se svými muži, čímž si zachránil život. Tataři pak pomocí dělostřelectva zničili litevskou jízdu a současně dobyli litevskou vozovou pevnost.

Následky

Vytautas sotva vyvázl živý, ale mnoho knížat jeho rodu a spojenců v bitvě zemřelo. Odhaduje se, že pod Vytautasovými prapory bojovalo asi 50 knížat, z nichž asi 20 padlo. Vítězní Tataři oblehli Kyjev, který unikl zničení zaplacením výkupného. Tataři ale drancovali na mnoha jiných místech až k Lucku při pronásledování Tochtamiše, který strávil dalších sedm nebo osm let v úkrytu a byl zavražděn v roce 1407 nebo 1408. Vytautasova porážka u Vorskla účinně zablokovala litevskou expanzi na jižní Rus. Jeho stát také ztratil přístup k Černému moři, když Tataři znovu dobyli jižní step až k hranicím Moldávie. Po bitvě se smolenský a brjanský kníže Jurij vzbouřil proti Litvě a Smolensk byl pro Litevce ztracen na pět let. Veliky Novgorod a Pskov se také vzbouřily proti litevské nadvládě a vtáhly Vytautase do války s Moskevským velkoknížectvím. Vytautas byl nucen opustit své plány na zrušení Krewské unie s Poláky a naopak byl nucen se se svým bratrancem a polským králem Jogailou dohodnout na utužení polsko-litevské unie (vilniusko-radomský pakt), aby se stát ubránil Moskvanům. Vytautas se také rozhodl vypořádat s Řádem německých rytířů, jehož případná výpomocná síla v boji s nekřesťany se ukázala bezvýznamnou. Právě v boji s německými rytíři v bitvě u Grunwaldu (1410) pak Vytautas okopíroval taktiku předstíranému ústupu, která ho zničila u Vorskly. Uspěl, Řád rozdrtil a navždy ho vymazal z dějin východní Evropy.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of the Vorskla River na anglické Wikipedii.

  1. Battle of the Vorskla River | Russian history | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2023-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Kyiv flag-2.svg
Autor: , Licence: CC BY 3.0
Flag of Kiev
Flag of Wallachia XV c.jpg
Banner of Basarab princely Wallachian family, XV-th century.
Facial Chronicle - b.11, p.421 - Battle at Vorskla.jpg
Битва на Ворскле. Миниатюра XVI в. из Лицевого летописного свода.

"и удал, рассуди, если я старше тебя, а ты моложе меня, то подобает мне быть твоим отцом, а тебе стать моим сыном, отдавать мне каж- дый год дань и об- роки со всего твоего княжения, а во всем твоем княжении на деньгах отчеканить мой ордынский знак». Витовт Кейстутович, услышав такие слова, разъярился, закричал и повелел своему войску готовиться

к битве."
Coat of Arms of Smolensk (1430s).svg
Autor: Лобачев Владимир, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of Arms of Smolensk Land (1430s)
Flag of the State of the Teutonic Order.svg
Flag of the State of the Teutonic Order
Flag of the Kingdom of Poland.svg
Banner of Kingdom of Poland in the 14th century

A seal of Duke Premislaus II from 1290 shows the ruler holding a banner emblazoned with a crowned eagle. During the reign of King Ladislaus (r. 1320–1333), the red cloth with the White Eagle was established as the royal banner. The orientation of the eagle on the banner varied; its head could point either upwards or towards the hoist.

Tokhtamysh from Facial Chronicle - b.11, p.132.jpg
Detail of khan Tokhtamysh of the Golden Horde on his throne from the Illustrated Chronicle of Ivan the Terrible (book 11, page 132).
Golden Horde flag 1339.svg
Autor: Vorziblix, Licence: CC0
The flag of the Golden Horde, as shown in Angelino Dulcert's 1339 map. A similar flag appears in the later Catalan Atlas (1375), providing corroboration.

See also Early Mongol Flags at crwflags.com:

One of the charges is a crescent and the other looks like a simplified form of the tamga from the flag of Idel Ural. On different copies of the flag, the crescent has different size; it is often smaller than shown here, sometimes even reduced into a simple oblique stroke and conjoined with the other charge into a si[n]gle symmetrical object; the other charge also sometimes lacks the oblique part [2, 3]. It was obviously difficult to draw the charges always the same way. The cities with this flag which are easy to identify are [2, 7, 8]: Sarai, the capital (spelled Sarra) - there is also a depiction of the ruler, "Jani Beg Lord of Sarai" ("Jambech senyor de Sarra"); Tana, present-day Azov, Russia; and Urgench, Uzbekistan (spelled Organci, with a cedilla under the c; nowadays ruined). This flag is a variant of the flag of "Emperor of Sarai" ("Emperador de Sara") from "Libro del conoscimiento de los reinos" [7] and might be the one that had really existed, considering the similarity of its charges with those from the flag of Idel Ural.
[2] Enciclopedia universal ilustrada, vol. XXI, Espan~a Madrid: Espasa-Calpe S.A., 1968
[3] Istorija otkric'a i istraz<ivanja, vol. I: Poc<etak istraz<ivanja; Mladinska knjiga, Ljubljana, 1979; Original title: A History of Discovery and Exploration, vol. I: The Search Begins;(C) 1973 Aldus Books Limited, London
[7] Libro del Conoscimiento. Viajes medievales, vol. I Madrid: Fundacio'n Jose' Antonio de Castro, 2005 ISBN 84-96452-11-5 (complete edition) ISBN 84-96452-12-3 (vol. I) [e9s50]
[8] A[p]pendices. (Ibid.)
Tomislav Todorovic, 21 April 2007
Battle Flag of Moldavia (1531).svg
Battle Flag of Moldavia in Battle of Obertyn (22 August 1531). Drawn after Image:Modovian army Polski Kronika from 1564.jpg