Bitva o Iwodžimu

Bitva o Iwodžimu
konflikt: Druhá světová válka, Válka v Tichomoří
37mm protitankový kanón M3, v pozadí hora Suribači
Trvání	16. února 1945 – 26. března 1945
Místo	Iwodžima, Japonské císařství
Souřadnice	24°46′48″ s. š., 141°19′12″ v. d.
Výsledek	vítězství Spojených států
Strany
USA Japonské císařství
Velitelé
Holland Smith Harry Schmidt Chester Nimitz Raymond Spruance Tadamiči Kuribajaši† Takeiči Niši † Rinosuke Ičimaru †
Síla
110 000 mužů 21 000 mužů: * 16 000 armáda * 5000 námořnictvo
Ztráty
6821 mrtvých 19 189 zraněných 494 pohřešovaných celkem: 26 504 20 703 mrtvých 216 zajatých celkem: 20 919
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva o Iwodžimu (anglicky: Battle of Iwo Jima; japonsky 硫黄島の戦い, Iótó no tatakai nebo Iódžima no tatakai) probíhala od 16. února 1945 do 26. března 1945 mezi Spojenými státy a Japonskem. Americké jednotky zaútočily na japonský ostrov Iwodžima s cílem obsadit zdejší letiště a vytvořit si tak leteckou základnu pro útok na hlavní japonské ostrovy. Jednalo se o první případ celé války, kdy bylo cílem spojeneckých jednotek obsazení vlastního japonského území (tj. území, které bylo součástí Japonska před druhou světovou válkou a jehož obyvatelé byli Japonci), čemuž také odpovídala i intenzita odporu japonských vojáků.

Pozadí

Původně se předpokládalo, že bitva o relativně malý ostrov skončí poměrně rychle, opak však byl pravdou. Vynalézavost generála Kuribajašiho, který vytvořil z ostrova a zejména hory Suribači jednu z největších podzemních pevností celého Japonska (opevnění zahrnovalo 18 km podzemních tunelů), a odhodlání japonské posádky, která měla od japonského velení zakázáno kapitulovat, vedly k tomu, že se boj o ostrov navzdory zdrcující materiální i početní převaze Spojenců protáhl na více než měsíc a představuje jednu z nejkrvavějších bitev spojenecké ostrovní kampaně.

Bitva

V pondělí 19. února 1945 došlo k vylodění na Iwodžimě. V 9.00 ráno, dorazil první americký vyloďovací člun k pláži Futacune na jihozápadě ostrova. Japonská pěchota a dělostřelectvo mlčelo a američtí vojáci nenaráželi na odpor. Byli zmateni takovýmto vývojem událostí a rozhodli se postupovat do vnitrozemí. První překážka se objevila po 300 metrech. Na strmém svahu tvořeném sopečným popelem vojáci americké námořní pěchoty podkluzovali a padali. V tu chvíli Kuribajašiho dělostřelectvo zahájilo palbu ze všech stran. Nejvíce palby přicházelo z vyhaslé sopky Suribači. Americké ztráty začaly narůstat. Vylodění na Iwodžimě bylo nejkrvavějším z celé války o Tichomoří. Do večera padlo 600 Američanů a 1 200 jich bylo zraněno. Do příštího rána byly pláže obsazeny. 20. února přistály na Iwodžimě první americké posily. S nimi byl 21. února zahájen útok na sopku Suribači, setkal se však s urputným odporem a brzy ztroskotal.

Stejně jako na zemi probíhaly těžké boje i na moři. V týž den, 21. února 1945 byla konvenčním bombardováním a kamikaze zasažena letadlová loď USS Saratoga. Byla tímto útokem tak vážně poškozena, že musela odplout na opravu do USA. Zároveň byla potopena eskortní letadlová loď USS Bismarck sea. Zatím na Iwodžimě pokračovaly tvrdé boje.

V pátek 23. února byl zahájen nový útok proti sopce Suribači. Tento útok překvapivě uspěl. Američané se pomalu dostávali na vrchol sopky a v 11.40 zde šest příslušníků námořní pěchoty vztyčilo vlajku Spojených států amerických. Obsazení sopky Suribači nebylo úplným vítězstvím, ale výrazně to podpořilo morálku amerických vojáků na Iwodžimě. Bitva o Iwodžimu dál pokračovala.

3. divize námořní pěchoty se pomalu probíjela na sever. Dne 4. března přistály první bombardéry B-29 na čerstvě dobytých letištích na Iwodžimě, zatímco okolo stále zuřila bitva.

9. března byli japonští obránci zatlačeni až do severovýchodní části ostrova. V půli března Američané zachytili vysílání generála Kuribajašiho. Znělo: „Nejedli jsme ani nepili pět dní, ale náš bojový duch je silný. Budeme bojovat až do konce.“

Bitva skončila v noci z 25. na 26. března, kdy se zbytky japonské posádky, které již neměly dost potravin, munice ani pitné vody, rozhodly pro sebevražedný útok na spojenecké pozice. Se smrtí několika set japonských vojáků tak zanikl organizovaný ozbrojený odpor na Iwodžimě a ostrov byl následující den prohlášen za bezpečný. Nutno podotknout, že daný útok nepředstavoval pouze „lepší sebevraždu“, ale také poslední japonský úspěch bitvy, neboť spojenecké jednotky podcenily rizika takovéto akce, díky čemuž se Japoncům podařilo proniknout do prostor letiště a pobít větší počet pilotů a letištního personálu, kteréžto ztráty nebylo lehké nahradit.

I po oficiálním ukončení bitvy zde zůstávali ukrytí japonští vojáci, poslední dva (kulometčíci Macudo Linsoki a Jamakage Kufuku) se vzdali v lednu 1949.^[1]

Právě na hoře Suribači pořídil 23. února 1945 Joe Rosenthal jednu z nejslavnějších fotografií celé války.

Důsledkem bitvy bylo, že ostrov zůstal okupován Spojenými státy až do roku 1968.

Obraz v kultuře

• To the Shores of Iwo Jima – americký dokument z roku 1945 (premiéra 7. června 1945)^[2]
• Glamour Gal – americký propagandistický dokument o artilérii na Iwodžimě^[3]
• Old Glory Flies of Iwo Jima – krátký americký propagandistický klip je na internetu dostupný společně s klipem Carriers Hit Tokyo! o bombardování Tokia^[4]
• Sands of Iwo Jima – americký film z roku 1949, hraje: John Wayne.
• The Outsider – film z roku 1961, hraje Tony Curtis.^[5]
• Vlajky našich otců (Flags of Our Fathers) a Dopisy z Iwodžimy (Letters from Iwo Jima, dříve Red Sun, Black Sand) – dva filmy, jeden z amerického pohledu a druhý z japonského, režisér: Clint Eastwood.

Odkazy

Reference

Literatura

• ELDRIDGE, Robert D.; TATUM, Charles W. Fighting Spitit: The Memoirs of Major Yoshitaka Horie and the Battle of Iwo Jima. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2011. ISBN 978-1-59114-856-2. (anglicky) 
• Kumiko Kekahaši: So sad to Fall in Battle (2006), Jak smutné padnout v bitvě (2007, ISBN 978-80-7384-034-1, přebal knihy) – kniha napsaná podle dopisů generála Tadamiči Kuribajašiho z Iwodžimy
• KING, Dan. A Tomb Called Iwo Jima: Firsthand Accounts from Japanese Survivors. [s.l.]: Pacific Press, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1500343385. (anglicky) 

Externí odkazy

• Galerie Bitva o Iwodžimu na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva o Iwodžimu na Wikimedia Commons
• YouTube:
  • Real Time History: Terrible Price For Victory - Why The Battle of Iwo Jima Was so Deadly (Documentary) na YouTube (anglicky)
  • The Intel Report: The US Pacific Campaign - How the US Island Hopped to Iwo Jima na YouTube (anglicky)
  • The Intel Report: Why Didn't the Naval Barrage on Iwo Jima Work? na YouTube (anglicky)
  • The Intel Report: Iwo Jima from the Japanese Infantryman's Perspective na YouTube (anglicky)
  • The Intel Report: The Last Japanese Holdout on Iwo Jima Didn't Surrender Until 1949 na YouTube (anglicky)
  • The Intel Report: Was the Invasion of Iwo Jima Necessary? na YouTube (anglicky)
  • The Operations Room: Iwo Jima – Part 1, D-DAY – Animated na YouTube (anglicky)
  • The Operations Room: Iwo Jima – Part 2, Raise the Flag! – Animated na YouTube (anglicky)
  • The Operations Room: Iwo Jima – Part 3, No Surrender – Animated na YouTube (anglicky)
  • The Operations Room: Iwo Jima – Part 4, The Final Banzai and Victory – Animated na YouTube (anglicky)
  • WWII US Bombers: The Questionable Value of Iwo Jima's P-51 Mustang Escorts to B-29 Bombers na YouTube (anglicky)
  • WWII US Bombers: Exploring B-29 Bombers saved by the capture of Iwo Jima na YouTube (anglicky)
  • WWII US Bombers: Japanese Impact of Losing Iwo Jima as an Early Radar Warning Station na YouTube (anglicky)
  • WWII US Bombers: Was Iwo Jima a hostile threat to B-29 bombers flying Missions to Japan? na YouTube (anglicky)