Vylodění v Normandii

Vylodění v Normandii
konflikt: Operace Overlord

Foto Roberta F. SargentaDo spárů smrti“ zachycuje vylodění 1. americké pěší divize na pláži Omaha v bitvě o Normandii
trvání:6. červen 1944
místo:Normandie, Severní Francie
výsledek:vítězství Spojenců[1]
změny území:Vznik pěti spojeneckých předmostí v Normandii
strany
Spojenci:
Spojené královstvíSpojené království Spojené království[2]
Spojené státy americké USA[2]
AustrálieAustrálie Austrálie[3]
Canada 1921 Kanada[2]
Československo Československo[4]
Francie Francie[5]
Řecko Řecko[6]
Nový ZélandNový Zéland Nový Zéland[2]
Norsko Norsko[5]
Polsko Polsko[5]
Německá říše Německo[7]
velitelé
Spojené státy americké Dwight D. Eisenhower
Spojené království Bernard Montgomery
Spojené státy americké Omar Bradley
Spojené království Miles Dempsey
Spojené království Trafford Leigh-Mallory
Spojené království Bertram Ramsay
Spojené království Arthur Tedder
Nazi Germany Gerd von Rundstedt
Nazi Germany Erwin Rommel
Nazi Germany Hugo Sperrle
Nazi Germany Karl Dönitz
Nazi Germany Leo Geyr von Schweppenburg
Nazi Germany Friedrich Dollmann
Nazi Germany Hans von Salmuth
Nazi Germany Wilhelm Falley

síla
156 000 vojáků
195 700 námořního personálu[8]
50 350+ vojáků[9]
170 pobřežních děl. Včetně ráž 100mm až 210mm, dále 320mm raketomety.[10]
ztráty
10 000+ obětí; 4 414 potvrzených padlých
185 tanků M4 Sherman[11]
1 000 obětí[12]

Vylodění v Normandii zahrnuje vyloďovací a související výsadkovou operaci v úterý 6. června 1944 během spojenecké invaze do Normandie v rámci Operace Overlord během druhé světové války. S kódovým označením operace Neptun a často označovaná jako Den D, to byla největší námořní invaze v historii. Operace zahájila osvobození Francie (a později západní Evropy) a položila základy vítězství spojenců na západní frontě.

Při vylodění spojenecké síly prolomily Hitlerův Atlantický val a znovu otevřely v severní Francii západní frontu. Spojenecké síly se vylodily současně na plážích Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword. Na pláži Omaha padlo nejvíce spojeneckých jednotek a spojencům se málem nepodařilo tuhle pláž získat. Na průběhu bitvy se projevilo několik faktorů — výhoda naprostého překvapení na straně Spojenců, jejich zdrcující převaha v počtu mužů, výborná příprava (vyvinuli velké množství zbrusu nových vyloďovacích technik), dobře organizovaná činnost francouzského odboje, v neposlední řadě i vážné nedostatky Atlantického valu a absolutní nepřítomnost Luftwaffe nad vyloďovacími plážemi a La Manche v první fázi vyloďovací operace.

I v dalších dnech si však Spojenci udržovali absolutní převahu na moři a výraznou (a místy i absolutní) převahu ve vzduchu. Spolu s Hitlerovou nerozhodností, který ještě několik dnů po dni D považoval akci za předstíranou (díky úspěšné spojenecké dezinformační kampani si stále myslel, že invaze bude provedena na Pas-de-Calais [pɑ də kalɛ]IPA) a nedovolil nasadit proti Spojencům své nejsilnější jednotky, zcela vyloučilo úspěšné zničení spojeneckého předmostí. K Hitlerově porážce také napomohlo vysazení desetitisíců spojeneckých parašutistů po celé Normandii. Mezi nejznámější výsadkářské boje patří bitva o St. Mere Église, bitva o Pegasus Bridge a ještě několik dalších vesnic.

Vylodění

Datum vylodění

Původní termín vybraný pro vylodění byl stanoven na 7. května. Generál Eisenhower však přidal k vyloďovacímu vojsku další tři divize, čímž vznikl nedostatek plavidel a plánované datum vylodění bylo posunuto o celý měsíc. Začátkem června se ale znatelně zhoršilo počasí, což nutilo k posunutí termínu zejména kvůli vysokým vlnám a vlnobití na vyloďovacích plážích a nemožnosti v takových podmínkách nasadit parašutisty a letectvo. Zásadní posunutí data vylodění na červenec by ale znamenalo hrozbu, že se dříve nebo později informace o přípravě útoku dostanou do rukou nepříteli a místo vylodění bude prozrazeno, čímž by došlo ke ztrátě momentu překvapení. Vzhledem k rozsahu operace na území Spojeného království byli vojáci rozmístěni v mnoha táborech, kde čekali na nalodění a reálně hrozilo nebezpečí prozrazení. Vylodění bylo naplánováno na dobu úplňku také kvůli letectvu a hlavně kvůli vysokému přílivu.

Na operační poradě u vrchního velitele Spojeneckých expedičních sil Dwighta D. Eisenhowera dne 5. června se řešila otázka, zda se vojáci vrátí zpět do svých táborů a nebo bude již započatá operace pokračovat. I přes nepříznivé hlášení hlavního meteorologa (James Stagg) z Eisenhowerova štábu, jemuž velel generál Walter Bedell Smith, někteří polní velitelé (např. Bernard Law Montgomery) navrhovali, aby se v invazi pokračovalo i přes špatné meteorologické podmínky. Nahrávalo jim také to, že Němci na druhé straně kanálu nepředpokládali, že se Spojenci pustí do invaze v takto nepříznivém počasí, a tak si část velitelů německé armády vzala volno a odjela ke svým rodinám nebo na dovolené. Nakonec byla operace odložena pouze o 24 hodin na 6. června.

Francouzský odboj

Britská Special Operations Executive vytvořila plán zapojení francouzského odboje do vylodění. Zadala rozkazy týkající se rozsáhlých sabotáží železnic, komunikačních center, spojovacích drátů či elektrických rozvoden, což mělo paralyzovat schopnost Němců se v oblasti výsadku dorozumívat a pohybovat. Signál ke všeobecnému útoku sabotérů byl vyslán prostřednictvím pravidelného vysílání BBCLondýna. I když byla tato zpráva správně vyhodnocena jako začátek invaze Josefem Götzem z německé rozvědky, odpovědný nadřízený nebral na zprávu ohled, jelikož Josef Götz varoval před invazí již měsíc předtím. Tehdejší varování bylo také oprávněné, ale operace byla kvůli špatnému počasí odvolána.

Vzdušné výsadky

Britské kluzáky Hamilcar přistávají v časných hodinách 6. června 1944 s těžkou technikou obrněného průzkumného pluku 6. výsadkové divize.

Plán Spojenců počítal s tím, že se jim podaří vybudovat bezpečné předmostí, ze kterého by mohli podniknout další mohutný útok, což by zajistilo vylodění hlavní části invazních sil. K tomuto účelu bylo potřeba zajistit vyloďovací pláže a znemožnit odražení invaze zpět do moře (což by znamenalo hlavně zastavení vyloďování). Předpokládalo se, že Němci do oblasti vylodění začnou brzy stahovat posily, a to i v době, kdy budou ještě vojáci bojovat na plážích. Aby se zamezilo snadnému přesunu německých záloh, bylo rozhodnuto, že do týlu Atlantického valu budou vysláni parašutisté, kteří obsadí strategická místa, a znemožní tak nepříteli stahovat zálohy a seskupit síly proti invazním vojskům.

Ve večerních hodinách začali nad oblastí Normandie seskakovat spojenečtí parašutisté ze 101. a 82. výsadkové divize americké armády a britského výsadkového sboru, celkem 13 000 výsadkářů, kteří měli za úkol obsadit strategické křižovatky, mosty a vesnice. Cíle jejich seskoku před rozbřeskem byly: zabezpečit čtyři východy z pláží před námořním výsadkem. To bylo nesmírně důležité, neboť tyto čtyři cesty na náspech byly jedinými trasami přes zatopené území, které pokrývalo západní část sektoru Utah. Jihozápadně potom dobýt a zabezpečit dva mosty a jedno zdymadlo přes řeku Douve a zničit velký železniční a silniční most přes tutéž řeku. Tyto cíle byly uloženy jednotkám 101. divize. Západně od 101. divize měla 82. divize zajistit západní břeh řeky Merderet a držet předmostí, zničit dva mosty a dobýt město Ste. Mere-Eglise. První transportní letouny s výsadkovými jednotkami odstartovaly 5. června ve 22.15 z letišť v jižní Anglii. Výsadky 101. ani 82. divize neprobíhaly podle plánu. Noční výsadky často bez navigačních prostředků způsobily, že obě divize byly rozptýlené a utrpěly při výsadku ztráty. Přestože místa shozu i jednotky byly promíchané, cíle byly nalezeny, dobyty a drženy. Jednotky 101. divize zabezpečily čtyři východy z pláže Utah v den D ve 13.00. U severních východů (3 a 4) se parašutisté spojili s vojáky 4. pěší divize postupujícími z pláží do vnitrozemí. Útok 82. divize na Ste. Mere-Eglise uskutečnilo asi 360 vojáků 505. jednotky výsadkové pěchoty. S využitím rychlosti, překvapení a noční tmy pronikli do města v 4.30, přerušili komunikace s Cherbourgem a hnízda německého odporu zlikvidovali. V 9.30 bylo první osvobozené město ve Francii pod kontrolou Američanů, i když se ve 12.00 začal od jihu rozvíjet německý protiútok. Na mnoha místech sektoru 82. divize byla situace zmatená. Řada jednotek byla vysazena do bažinaté oblasti podél řeky Merderet, kde mnoho vojáků utonulo. Na východním břehu probíhaly boje o předmostí u la Fiere a u Chef du Pont, ale rozptýlené skupiny vojáků shozených západně od řeky zůstaly izolované až do dne D+4, přičemž jejich cíle na řece Douve byly nedosažitelné. Ke konci dne D 82. divize stále nenavázala žádný kontakt s jednotkami z pláží. Část výsadku byla provedena na kluzácích.

Vylodění na plážích

Vyloďovací člun blížící se k pláži Omaha
Podrobnější informace naleznete v článcích Utah Beach, Omaha Beach, Bitva o Pointe du Hoc, Gold Beach, Juno Beach a Sword Beach.

Pláže situované severním směrem k Britským ostrovům, na kterých se Spojenci vylodili, dostaly krycí jména, znějící (od západu k východu): Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword. První dvě pláže tvořily sektor americké 1. armády, zbývající tři patřily do britského sektoru 2. armády (Juno byla kanadská).

Německé jednotky byly posléze zatlačeny od pláží a přinuceny k ústupu směrem na jih a východ. Veliká část z nich však byla zničena, a to buďto díky nepřetržitým útokům spojeneckého letectva, nebo díky Hitlerově sveřeposti (jednotky nedostaly zavčas povolení k ústupu).

Největší boje probíhaly na pláži s krycím jménem Omaha v operačním pásmu 1. americké armády generálporučíka Omara Bradleyho, kde byly velmi strmé břehy a pláž byla velmi dobře kryta křížovou palbou z mnoha kulometů a děl. I přes značné ztráty a počáteční chaos ve velení invazních vojsk byla i tato pláž večer 6. června zajištěna a dobyta.

Důsledky

Vylodění v Normandii bylo největší námořní invazí v historii. Účastnilo ji se téměř 5 000 vyloďovacích a útočných plavidel, 289 doprovodných plavidel a 277 minolovek.[13] Kanál La Manche překročilo v den D téměř 160 000 vojáků[14] a do konce června se vylodilo 875 000 vojáků.[15] Oběti spojenců v první den byly nejméně 10 000, přičemž 4 414 bylo potvrzeno jako mrtví.[16] Němci ztratili 1 000 vojáků.[12] Plány spojeneckých invazí požadovaly v první den dobyt Carentan, St. Lô, Caen a Bayeux, přičemž všechny pláže (jiné než Utah) byly spojeny s frontou 10 až 16 kilometrů od pláže; žádného z těchto cílů nebylo dosaženo.[17] Těchto pět předmostí bylo spojeno až 12. června, do té doby spojenci drželi frontu dlouhou přibližně 97 kilometrů a hlubokou 24 kilometrů.[18]] Caen, hlavní cíl, byl na konci dne D stále v německých rukou a úplně byl obsazen až 21. července.[19] Němci nařídili jiným francouzským civilistům, než těm, které považovali za nezbytné pro válečné úsilí, opustit potenciální bojové zóny v Normandii.[20] Počet civilních obětí v den D a D + 1 se odhaduje na 3 000.[21]

Spojenecké vítězství v Normandii pramenilo z několika faktorů. Německé přípravy podél Atlantického valu byly dokončeny jen částečně; krátce před dnem D Rommel uvedl, že stavba byla v některých oblastech dokončena pouze z 18 procent, protože zdroje byly odkloněny jinam.[22] Podvody provedené v rámci operace Fortitude byly úspěšné, takže Němci byli nuceni bránit obrovský úsek pobřeží.[23] Spojenci dosáhli a udrželi vzdušnou nadvládu, což znamenalo, že Němci nebyli schopni pozorovat probíhající přípravy v Británii a nebyli schopni zasahovat prostřednictvím bombardování.[24] Infrastruktura pro dopravu ve Francii byla vážně narušena spojeneckými bombardéry a francouzským odbojem, což Němcům ztížilo získávání posil a zásob.[25] Část úvodního bombardování byla mimo cíl nebo nebyla dostatečně koncentrovaná, aby měla jakýkoli dopad,[26] ale zvláštní obrnění fungovalo dobře až na Omahu a poskytovalo blízkou dělostřeleckou podporu vojákům, když vstupovali na pláže.[27] Nerozhodnost a příliš komplikovaná struktura velení na straně německého vrchního velení byly také faktory úspěchu spojenců.[28]

Galerie

V kultuře

Vylodění a následné boje o Normandii se staly námětem pro množství filmů, knih, televizních dokumentů či počítačových her. Skupina Sabaton o vylodění složila píseň s názvem Primo Victoria.

Filmy

Počítačové hry

Odkazy

Poznámky


Reference

  1. Ford a Zaloga 2009, s. 342.
  2. a b c d Ford a Zaloga 2009, s. 25.
  3. Beevor 2009, s. 76.
  4. Beevor 2009, s. 492.
  5. a b c Beevor 2009, s. 82.
  6. Garner 2019.
  7. Ford a Zaloga 2009, s. 7.
  8. Morison 1962, s. 67.
  9. Ford a Zaloga 2009, s. 60, 63, 118–120.
  10. Zaloga a Johnson 2005, s. 29.
  11. Napier 2015, s. 72.
  12. a b Ford a Zaloga 2009, s. 335.
  13. Beevor 2009, s. 74.
  14. Ellis, Allen a Warhurst 2004, s. 521–533.
  15. Whitmarsh 2009, s. 104.
  16. Whitmarsh 2009, s. 87.
  17. Beevor 2009, Map, inside front cover.
  18. Horn 2010, s. 13.
  19. Wilmot 1997, s. 360.
  20. Flint 2009, s. 102.
  21. Flint 2009, s. 336.
  22. Wilmot 1997, s. 290.
  23. Ford a Zaloga 2009, s. 343.
  24. Wilmot 1997, s. 289.
  25. Ford a Zaloga 2009, s. 36.
  26. Beevor 2009, s. 91.
  27. Wilmot 1997, s. 291.
  28. Wilmot 1997, s. 292.

Literatura

  • AMBROSE, Stephen Edward. Den D : 6. 6. 1944 : vrcholná bitva druhé světové války. Brno: Jota, 2006. 644 s. ISBN 80-7217-409-6. 
  • BEEVOR, Anthony. Den D. Praha: Pavel Dobrovský-Beta, 2010. 472 s. ISBN 978-80-7291-213-1. 
  • D-Day: Operace Overlord: Od přípravy operace po osvobození Paříže. Praha: Naše vojsko, 2004. 223 s. ISBN 80-206-0723-4. 
  • HUBÁČEK, Miloš. Invaze. 3. vyd. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2004. 443 s. ISBN 80-7185-494-8. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the United States.svg
The flag of Navassa Island is simply the United States flag. It does not have a "local" flag or "unofficial" flag; it is an uninhabited island. The version with a profile view was based on Flags of the World and as a fictional design has no status warranting a place on any Wiki. It was made up by a random person with no connection to the island, it has never flown on the island, and it has never received any sort of recognition or validation by any authority. The person quoted on that page has no authority to bestow a flag, "unofficial" or otherwise, on the island.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Nazi Germany.svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Into the Jaws of Death 23-0455M edit.jpg
A LCVP (Landing Craft, Vehicle, Personnel) from the U.S. Coast Guard-manned USS Samuel Chase disembarks troops of Company A, 16th Infantry, 1st Infantry Division (the Big Red One) wading onto the Fox Green section of Omaha Beach (Calvados, Basse-Normandie, France) on the morning of June 6, 1944. American soldiers encountered the newly formed German 352nd Division when landing. During the initial landing two-thirds of Company E became casualties.
2nd Infantry Division, E-1 draw, Easy Red sector, Omaha Beach, D+1, June 7, 1944.jpg
Troops of the US Army 2nd Infantry Division march up the bluff at the E-1 draw in the Easy Red sector of Omaha Beach, Normandy, France on D+1, June 7, 1944. They are going past the German bunker, Widerstandsnest 65 (WN 65), that defended the route up the Ruquet Valley to Saint-Laurent-sur-Mer.
State Flag of Greece (1863-1924 and 1935-1973).svg
Flag of the Kingdom of Greece (1863-1924; 1935-1973).
The British Army in Normandy 1944 B5198.jpg
The British Army in Normandy 1944
Hamilcar gliders of 6th Airlanding Brigade arrive on Drop Zone 'N' near Ranville, bringing with them the Tetrarch tanks of 6th Airborne Division's armoured reconnaissance regiment, 6 June 1944.
Panther tanks Normandy P013441.jpg
Panther tanks among German tanks captured by the Allies, Normandy
Bundesarchiv Bild 101I-721-0386-07, Frankreich, Sturmgeschütz III.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 101I-721-0386-07 / Jesse / CC-BY-SA 3.0
Soldiers-english-coast.jpg
Američtí vojáci se shromaždují v Britském přístavu na loď, která je doveze do Normandie
D-day - British Forces during the Invasion of Normandy 6 June 1944 B5246.jpg
D-day - British Forces during the Invasion of Normandy 6 June 1944
Commandos of 47 (RM) Commando coming ashore from LCAs (Landing Craft Assault) on Jig Green beach, Gold area, 6 June 1944. LCTs can be seen in the background unloading priority vehicles for 231st Brigade, 50th Division.
Omaha Beach Landing Craft Approaches.jpg
US Navy : débarquement américain en Normandie : A bord d'une barge, face à Omaha. Le ciel est plombé, la mer est grosse. Chacun a protégé son arme d'un étui plastique prévu à cet effet par l'intendance. Un USN et un officier observent le trajet qui les rapproche de la plage.
Flag of Canada (1921–1957).svg
The Canadian Red Ensign used between 1921 and 1957.

This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The only change is making the maple leaves green from red. This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The most recent version of this image has changed the harp into one with a female figure; see [http://flagspot.net/flags/ca-1921.html FOTW
Flag of Poland (1927–1980).svg
Flag of Second Polish Republic and later People's Republic of Poland in period from 1928 to 1980. Red shade used here is HTML "vermilion" #E34234. Proportion 5:8.
Eisenhower d-day.jpg
General Dwight D. Eisenhower addresses American paratroopers prior to D-Day.

"Gen. Dwight D. Eisenhower gives the order of the Day. 'Full victory-nothing less' to paratroopers in England, just before they board their airplanes to participate in the first assault in the invasion of the continent of Europe." Eisenhower is meeting with US Co. E, 502nd Parachute Infantry Regiment (Strike) of the 101st Airborne Division, photo taken at Greenham Common Airfield in England about 8:30 p.m. on June 5, 1944. The General was talking about fly fishing with his men as he always did before a stressful operation (Eisenhower speaks with Hartsock).

Memoir by Lt Wallace C. Strobel about this photo (seen wearing the number 23 around his neck): http://www.historyaddict.com/Ike502nd.html