Bitva u Řevničova

Bitva u Řevničova
konflikt: Husitské války
Trvání	9. červen 1434
Místo	okolí obcí Řevničova a Kroučová nedaleko Rakovníka, České království
Souřadnice	50°12′29″ s. š., 13°44′36″ v. d.
Výsledek	strategická porážka žatecko-lounského svazu
Strany
žatecko-lounský svaz plzeňský landfrýd posádka hradu Karlštejn
Velitelé
Jakoubek z Vřesovic Aleš Holický ze Šternberka
Síla
neznámá neznámá
Ztráty
~ 150 padlých neznámé
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Řevničova byla válečným střetem mezi jednotkami žatecko-lounského husitského svazu pod velením Jakoubka z Vřesovic a oddíly vojsky plzeňského landfrýdu, a karlštejnskou posádkou vedené Aleše Holického ze Šternberka, vracejícími se na domovské území po účasti bitvě u Lipan svedené 30. května 1434, v poslední fázi husitských válek. Odehrála se 9. června 1434 v lese poblíž hradu Džbán v okolí vsi Řevničov a Kroučová nedaleko Rakovníka ve středních Čechách. Skončila odražením husitského výpadu a rychlým stažením jejich sil do vozové hradby v týlu, přičemž při ústupu prý ztratily na 150 bojovníků.

V letech 1433 až 1434 došlo v rámci husitského hnutí k vyvrcholení sporů mezi radikálními a umírněnými husity. Vojska sirotků neúspěšně obléhala katolickou baštu Plzeň, země byla hospodářsky vyčerpaná. Když byla husitská zásobovací výprava do Bavorska nedaleko hranic u Hiltersriedu napadena a téměř zničena, vypukly nepokoje. Bojovníci obviňovali z neúspěchu hejtmany, fyzicky byl napaden i Prokop Holý, který poté opustil vojsko a uchýlil se do Prahy. Situace se nezlepšila ani připojením vojska sirotků, kteří se vrátili na podzim z výpravy k Baltu. Nespokojenost rostla také mimo husitské hnutí a od bratrstev se začínal výrazněji odvracet i selský lid. V zájmu ukončení vysilujících válek pak umírnění husité vytvořili koalici s katolickou šlechtou a jali se jednat o podpoře českého krále Zikmunda Lucemburského. Poté, co začátkem května získali převahu nad pražským Starým i Novým Městem, nevyhnutelně se schylovalo k zásadnímu polnímu střetu obou frakcí. Obě vojska se pak střetla 30. května 1434 v bitvě u Lipan nedaleko Českého Brodu. Husitsko-katolická koalice zde díky vhodně zvolené taktice drtivě zvítězila. Zástupcům zbytků polních vojsk se buď podařilo uprchnout, anebo pak uzavřeli příměří.

Poněkud stranou těchto třenic stál husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, původem zchudlý šlechtic z Vřesovic na jižní Moravě, během husitských válek hejtman v severních Čechách a zformovatel a vrchní hejtman žatecko-lounského svazu od roku 1425. Zúčastnil se mimo jiné bitvy u Ústí nad Labem roku 1426, přičemž po husitském vítězství získal pod svou správu Ústí, které ovládal pravděpodobně až do roku 1436. Po bitvě pak od roku 1427 sídlil ve Žluticích,^[1] kde si později nechal vybudovat hrady Nevděk a Mazanec,^[2] a do dalších větších vojenských husitských akcí se velice nezapojoval. Roku 1432 se v Chebu zúčastnil jednání husitů se zástupci Basilejského koncilu.^[3] Začátkem roku 1434 pak na českém provinciálovi Řádu německých rytířů Albrechtu z Dubé a Lipé obléhal hrad Kostomlaty poblíž Milešovky. Tím se obratně vyhnul podpoře táboritů a sirotků Prokopa Holého v bratrovražedné bitvě u Lipan a zároveň tím vázal vojenské oddíly severočeské katolické šlechty, které tak nemohly do boje zasáhnout.^[4] Po jejím skončení tak jeho svaz představoval možná největší husitský voj v českých zemích, který se do lipanského střetu nezapojil a byl tak politicky nepředvídatelný.

O událostech okolo Řevničova informuje několik soudobých kronik, např. Staré letopisy české či Husitská kronika.

Při zpáteční cestě z bojiště od Lipan se oddíly plzeňského landfrýdu a karlštejnského purkrabího, vracející se na domovské území přes oblast severozápadních Čech, rozhodly Jakoubkovo vojsko vylákat k přímé konfrontaci. Jejich velitel Aleš Holický ze Šternberka, někdejší zemský správce, vedl své vojsko k Rakovníku, poté pak zamířil severozápadním směrem od města. Část Jakoubkova vojska se Šternberkovým oddílům vydala vstříc, zatímco jeho druhá část stále obléhala kostomlatský hrad, přičemž urazila několik desítek kilometrů, a patrně se zastávkou v Lounech či Žatci se vydala směrem k Rakovníku. Ke kontaktu obou armád došlo 9. června 1434 v lese na vrchovině Džbán v okolí obce Kroučová, asi deset kilometrů severovýchodně od Rakovníka. Žatecko-lounský svaz provedl pohotový útok na připravené vojsko Aleše Holického a po krátkém boji v lesním terénu ustoupilo do svého týla, kde se skrylo za vozovou hradbu. V těchto pozicích pak dokázal odrazit nepřátelský protiútok.^[5] Krátce nato pak obě armády odtáhly z bojiště.

Podle Bartoška z Drahonic ztratil Jakoubek z Vřesovic 150 mužů, což kronikář označil za velké vítězství, aniž by uvedl ztráty katolického vojska. Sám Jakoubek bitvu za prohranou nejspíše nepovažoval.^[6] Podle letopisů Jana z Gubenu však husité v bitvě přišli o 300 mužů.^[7] Padlí byli pochováni ve dvou pohřebních jámách v místech pozdějšího kostela svaté Markéty v obci Kroučová, objevených při bourání původní kaple ze 17. století roku 1904.

I přes porážku u Řevničova a v podstatě strategicky zbytečný výpad proti katolíkům si Jakoubek z Vřesovic zachoval bojeschopné vojsko, s nímž posléze vlivně zasahoval do českých vnitřních poměrů. S vojskem se vrátil ke Kostomlatům, které nakonec dobyl.^[8] Po skončení husitské revoluce hrad formálně koupil od dědiců, a tak svou držbu legalizoval. V létě 1434 bojoval za Bavorským lesem, kde vypálil klášter ve Waldsassenu. Nedlouho poté neváhal přijmout Zikmunda Lucemburského za českého krále, protože věděl, že mu panovník potvrdí jeho majetky z dob revoluce. Tento záměr mu vyšel, navíc Zikmund mu věnoval majetky bývalého teplického kláštera, dále Chomutov, Toužim, Ploskovice a Pátek. Zikmund jej roku 1437 krátce před svou smrtí jmenoval hejtmanem žateckého kraje. V této pozici pak porazil německé katolické síly v bitvě u Želenic roku 1438.

• ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1378–1437. Lucemburkové na českém trůně II. Praha: Libri, 2000. 438 s. ISBN 80-85983-98-2. 
• ČORNEJ, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české V. 1402–1437. Praha: Paseka, 2000. 790 s. ISBN 80-7185-296-1. 
• DOLEJŠÍ, Josef; KŘÍŽEK, Leonid. Husité : vrchol válečného umění v Čechách 1419–1434. Praha: Elka Press, 2009. 361 s. ISBN 978-80-87057-08-7. 
• ŠMAHEL, František. Husitská revoluce 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. 156 s. ISBN 80-7184-075-0. 
• LŮŽEK, Bořivoj. Po stopách husitství na Ústecku. Ústí nad Labem: Krajské nakladatelství, 1959. 156 s. 

• Seznam husitských bitev

• F. Palacký - Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě (3. část)