Bitva u řeky Idle

Bitva u řeky Idle
Trvání616 nebo 617
Místovýchodní břeh ředy Idle
Výsledekvítězství Východní Anglie
Strany
Východní AnglieBernicie
Velitelé
král Rædwald
Edwin Northumbrijský
Rægenhere		král Æthelfrith
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u řeky Idle byla rozhodujícím vítězstvím východoanglického krále Rædwalda nad bernicijským a deirským králem Æthelfrithem v roce 616 nebo 617 v současném anglickém hrabství Nottinghamshire. Æthelfrith byl v boji zabit.

Historický kontext

Æthelfrith byl králem Bernicie asi od roku 593. Kolem roku 604 získal za neznámých okolností kontrolu nad sousední Deirou a donutil odejít do exilu dva významné členy deirské královské rodiny, Edwina, syna bývalého krále Ælly, a Hererika, Edwinova synovce.

Hereric byl otráven na dvoře krále Elmetu Ceretika. Byl to pravděpodobně král Æthelfrith, kdo byl za jeho smrt odpovědný.[1][2][3] Druhý exulant, Edwin, nakonec skončil pod Rædwaldovou ochranou ve Východní Anglii. Král Æthelfrith poslal k Rædwaldovi posly a žádal ho, aby Edwina zabil. Rædwald nevyhověl a místo toho svolal vojsko, aby Æthelfrithovi čelilo.

Bitva

Král Rædwald shromáždil vojsko a pochodoval na sever doprovázen svým synem Rægenherem, aby se střetl s Æthelfrithem. Obě vojska na sebe narazila na západní hranici království Lindsey, na východním břehu řeky Idle. Bitva byla nelítostná a byla dlouho poté připomínána rčením: „Řeka Idle byla zkalena krví Angličanů“.[4] Během bojů byli zabiti král Æthelfrith i Rædwaldův syn Rægenhere. Edwin pak nastoupil po Æthelfrithovi na trůn jako král Northumbrie a Æthelfrithovi synové byli následně nuceni odejít do exilu.[5]

Samostatný popis bitvy, podaný Henrym z Huntingdonu (asi 1088 – asi 1157), uvedl, že Rædwaldova armáda byla rozdělena do tří formací v čele s Rædwaldem, Rægenherem a Edwinem. Se zkušenějšími bojovníky zaútočil Æthelfrith ve volné formaci. Při pohledu na Rægenhera si Æthelfrithovi muži možná mysleli, že jde o Edwina a prorazili si k němu cestu a zabili ho. Po smrti svého syna zuřící král Rædwald prolomil nepřátelské linie a během velkého masakru Northumbrijských zabil krále Æthelfritha.[6]

Následky bitvy

Zatímco Beda Ctihodný líčil bitvu jednoduše jako spor kvůli Edwinově osudu, mohla se tato válka ve skutečnosti týkat mocenských a územních otázek mezi dvěma vládci.[7] D.P. Kirby argumentoval, že bitva byla víc než střet mezi dvěma králi kvůli údělu exilového šlechtice, a byla „součástí vleklého boje o ustanovení vojenského a politického vedení angelských národů“ v té době.[8] Po Æthelfrithově smrti se Edwin stal králem obou království, Deiry i Bernicie, a naopak Æthelfrithovi synové Eanfrith, Oswald a Oswiu museli uprchnout na sever.[9][10][pozn. 1]

Poznámky

  1. ↑ Beda Ctihodný se zmiňuje o vyhnanství Æthelfrithových synů mezi Skoty a Pikty. Anglosaská kronika (rukopis E) uvádí následující Æthelfrithovy syny: Eanfrith, Oswald, Oswiu, Oslac, Oswudu, Oslaf a Offa.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of the River Idle na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ZIEGLER, Michelle. The Politics of Exile in Early Northumbria. The Heroic Age: A Journal of Early Medieval Northwestern Europe. St. John's: Memorial University of Newfoundland, 1999, čís. 2 – podzim/zima. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ ZIEGLER, Michelle. The Politics of Exile in Early Northumbria. The Heroic Age: A Journal of Early Medieval Northwestern Europe. St. John's: Memorial University of Newfoundland, 1999, čís. 2 – podzim/zima. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ KIRBY, David P. The Earliest English Kings. 1. vyd. London: Routledge, 1991. 241 s. ISBN 978-0415090865. S. 61. (anglicky) 
  4. ↑ HUNT, William. [["Redwald"|Redwald]]. In: LEE, Sidney. [[Dictionary of National Biography|Dictionary of National Biography]]. London: Smith, Elder & Co., 1896. S. 386. (anglicky)
  5. ↑ NEWTON, Sam. The Origins of Beowulf: and the Pre-Viking Kingdom of East Anglia. 1. vyd. [s.l.]: BOYE6, 1994. 212 s. ISBN 978-0859914727. S. 104. (anglicky) 
  6. ↑ Henry of Huntingdon. The chronicle of Henry of Huntingdon. Překlad Thomas Forester. 1. vyd. [s.l.]: Literary Licensing, 2014. 462 s. ISBN 978-1169974708. S. 56. (anglicky) 
  7. ↑ KIRBY, David P. The Earliest English Kings. 1. vyd. London: Routledge, 1991. 241 s. ISBN 978-0415090865. S. 52 & 61. (anglicky) 
  8. ↑ KIRBY, David P. The Earliest English Kings. 1. vyd. London: Routledge, 1991. 241 s. ISBN 978-0415090865. S. 52. (anglicky) 
  9. ↑ Beda Ctihodný. Internet History Sourcebooks Project - Medieval Sourcebook: Historia ecclesiastica gentis Anglorum [online]. Fordham University. Kapitola 2.XII. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Anglosaská kronika, rukopis (E), zápis k roku 617.