Bitva u Bannockburnu
| Bitva u Bannockburnu | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: První válka Skotů za nezávislost | |||
 Výjev bitvy u Bannockburnu, kronika Scotichronicon (1440) | |||
| Trvání | 23.–24. červen 1314 | ||
| Místo | Bannockburn, poblíž hradu Stirling | ||
| Souřadnice | 56°5′36″ s. š., 3°56′16″ z. d. | ||
| Výsledek | drtivé vítězství Skotů | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Bitva u Bannockburnu (anglicky: The Battle of Bannockburn, gaelsky: Blàr Allt a' Bhonnaich) byla bitva, která definitivně ukončila snažení anglického krále Eduarda II. o ovládnutí Skotska a učinila Roberta Bruceho nezávislým skotským králem.
Okolnosti
Na konci 13. století se Angličanům podařilo obsadit skoro celé Skotsko vojenskou silou, protože podporovali nárok Jana Balliola na skotský trůn. Odpor skotského lidu proti anglické nadvládě byl téměř všeobecný a nejvíce se projevil v osobě rytíře Williama Wallace, jenž byl nakonec zajat Angličany a popraven r. 1305.
Anglický král Eduard I., který zemřel r. 1307, se nazval v epitafu, který si sám složil, „bijcem Skotů“. Jeho stejnojmenný syn, který po něm nastoupil na trůn jako Eduard II., však neměl jeho válečnické nadání ani ráznost, ale přesto byl přinucen vytáhnout na pomoc hradu Stirling, obleženému skotskými vojsky pod velením Roberta Bruceho, který se o rok dříve prohlásil skotským králem.
Robert Bruce politicky podporovaný Francií oblehl významný královský hrad Stirling a vymohl si na jeho správci (sir Philip Mowbray) příslib kapitulace, nepřijde-li pomoc od anglického krále Eduarda II. do konce června (tehdy běžný postup). Toto řešení Bruceovi zřejmě velice vyhovovalo, neboť tak poskytl Eduardovi dostatek času, aby přišel hradu na pomoc. Eduard proto musel již kvůli osobní prestiži hradu pomoci a nemohl se tak vyhnout bitvě, kterou se Bruce snažil vyprovokovat. Anglický král tedy vytáhl s velikou armádou hradu na pomoc a jižně od něj se střetl se skotským vojskem.
Bitva
Bitvu rozhodly nepochybně osobnosti velitelů a jejich vliv na vojsko. Proti Robertu Bruceovi a jeho promyšlené a precizní strategii a taktice a nadšeným a disciplinovaným mužům se nevýrazný Eduard II. projevil jako zcela neschopný válečník a slabý vůdce a anglická armáda jako zcela nezvladatelná banda. Eduard nedokázal zkrotit své rytíře a přinutit je k disciplinovanému jednání, dovolil Bruceovi, aby si zvolil místo i způsob boje tak, jak mu to nejvíc vyhovovalo, a nakonec své snažení korunoval tím, že si nechal zmasakrovat lučištníky – jedinou jednotku svého vojska, která mohla daný terén považovat za vhodný k boji.
První den bitvy
23. června 1314 se anglická vojska, čítající 3000 rytířů a 20 000 pěších, octla v lesnatém a bažinatém terénu jižně od Stirlingu poblíž řeky Forth, kde došlo k prvním drobným střetům mezi předvoji tvořenými jízdou. Skotům přinesl první den obrovskou morální vzpruhu ještě před tím, než boje začaly, přímo z rukou jejich velkého vůdce.
Robert Bruce se totiž při kontrole rozestavení svých mužů vydal až příliš dopředu do země nikoho, čehož využil anglický rytíř Henry de Bohun, synovec hraběte z Herefordu, aby se pokusil rychlým výpadem ukončit bitvu ještě než začne. Plným tryskem zaútočil na osamoceného Roberta, který jen v kroužkové košili měl být snadným terčem, ovšem přepočítal se. Robert chladnokrevně vyčkal, až bude Henry téměř u něj, načež prudce strhl koně stranou, útoku se těsně vyhnul a, jak ho Henry míjel, sekerou mu rozťal hlavu. Poté se v poklidu vrátil ke svým jásajícím mužům.
Během odpoledne část anglické jízdy podnikla první útok na skotské pěší formace, ale byla hladce odražena.
Druhý den bitvy
Druhý den napadla anglická těžká jízda, jež se v náročném bažinatém terénu nemohla rozvinout ani řádně rozjet, skotské kopiníky zorganizované do schiltronů. Toto uspořádání se ukázalo být na úzkém prostranství velice efektivní a pro těžkou jízdu prakticky nepřekonatelné. Aby mohla uspět, bylo by nutné narušit sevřené útvary skotské pěchoty střelbou lučištníků, ale ti byli umístěni na naprosto nevhodném místě bez jakékoliv ochrany a skotská lehká jízda (vyčleněná Brucem speciálně pro tento úkol) je zmasakrovala krátce poté, co zasáhli do bitvy (přestože se jí však účastnili pouze několik minut, většina padlých Skotů připadá na jejich účet).
Výsledek a důsledky
Skotové bojující v sevřených útvarech zvaných schiltrony, ač početně značně slabší, tak dosáhli plného vítězství. Ztráty Angličanů se odhadují na 10 000 mužů, z nichž se značná část utopila v bažinách při útěku z bojiště. Do zajetí padli hrabě z Gloucesteru a z Herefordu, kolem šedesáti baronů a velké množství rytířů. Na straně Skotů údajně padli jen dva rytíři, avšak velké množství prostých bojovníků. Král se nejdříve pokoušel ukrýt v hradu Stirling, ale správce hradu jej upozornil, že jelikož bylo královské vojsko poraženo, bude muset hrad v souladu s dohodou vydat Skotům, a nevpustil jej dovnitř. Král poté uprchl nejprve do Dunbaru a pak se vydal nejkratší cestou zpět do Londýna.
Drtivá porážka, kterou Angličané v bitvě utrpěli, neznamenala jen ztrátu hradu Stirling. Veškeré anglické snahy o ovládnutí Skotska přišly vniveč; Robert Bruce získal pozici, jakou žádný další skotský vůdce nemohl zpochybnit, a stal se plně nezávislým skotským králem. Jako Robert I. Skotský vládl až do roku 1329 a rok před smrtí se dočkal i právního potvrzení nezávislosti své země.
Odkazy
Literatura
- FRANK, Jan. Skotsko. 1. vyd. Praha: Libri, 2007. 149 s. ISBN 978-80-7277-344-2. Kapitola Skotský boj za samostatnost, s. 44–52.
- KOVAŘÍK, Jiří. Rytířská krev : (1208-1346) : rytířské bitvy a osudy II. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. 338 s. ISBN 80-204-1401-0. Kapitola Válka se Skoty (Bitva u Bannockburnu, 23.-24. červen 1314), s. 225–265.
Související články
- Robert Bruce
- Eduard II.
- Schiltron
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Bannockburnu na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Government of Scotland, according to Lyon King of Arms Act 1672
(Vector graphics image by Eyrian), Licence: CC BY-SA 3.0
The Royal Banner of Scotland, also known as the "Lion Rampant", is the banner of the old arms of the King of Scots. It consists of a lion contained within a "tressure flory counter-flory" (In heraldic terminology, it is blazoned as Or, a lion rampant Gules armed and langued Azure within a double tressure flory counter-flory Gules
- English Royal Banner: Royal Banner of England.svg
Autor: AlexD, Licence: CC BY-SA 3.0
CoA Gilbert de Clare and the De Clare Family
Autor: Tinynanorobots, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arm of the Randolf family and the Earls of Moray (also spelled Murray). Blazon: Or, three cushions gules, a double tressure flory-counter-flory of the second.
(c) kim traynor, CC BY-SA 2.0
Pilkington Jackson's heroic statue of Scotland's greatest king and war-leader. Bruce holds the axe with which he cleft the head of the impetuous English knight Henry de Bohun on the eve of battle, sending a shiver down the spines of his enemies and filling them with foreboding for the coming fight. The head was modelled on measurements of Bruce's skull following the re-discovery of his skeletal remains in Dunfermline Abbey in 1818.
- "He died at Cardross, in Dunbartonshire, where he had lived for some time; but he was buried in the Abbey Church of Dunfermline, where a marble monument brought from Paris was put over his grave. In course of time the roof of the church fell in, and the monument was so broken and covered with stones that nobody could tell where it stood. But when workmen were repairing the church, they found pieces of the monument, and on digging underneath, they came upon the skeleton of Bruce. Many people, high and low, came to look upon all that remained of the most famous king who had ever reigned in Scotland, one whose name will never be forgotten as long as there is a Scottish nation." -- P Hume Brown, A Short History of Scotland, 1908
Autor: Ipankonin, Licence: CC BY-SA 3.0
Blazon: Argent on a chief Azure three mullets of the first.
Autor: Tinynanorobots, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the Earl of Kintore
Blazon: Quarterly 1st and 4th Gules within a orle of eight thistles slipped a sword and a mace tipped with a fleur-de-lys in saltire Or at honour point the crown of Scotland Proper 2nd and 3rd Argent on a chief Gules three pallets Or.
A depiction of the Battle of Bannockburn from a 1440s manuscript of Walter Bower's Scotichronicon. This is the earliest known depiction of the battle.
A depiction of the clash between the Bruce and de Bohun on the first day of the Battle of Bannockburn, from H E Marshall's 'Scotland's Story', published in 1906
Autor: Martin Kraft, Licence: CC BY-SA 3.0
Monument for the Battle of Bannockburn in Bannockburn
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Arms of the House of de Bohun. Azure a bend argent cotised Or between six lions rampant Or armed and langued Gules.
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 4.0
Arms of Bruce
- Arms: Or, a saltire and chief gules.
.svg)
Autor: Tento soubor byl odvozen z: Royal Arms of England.svg od Sodacan
, Licence: CC BY-SA 4.0
Heraldic banner of arms. The Plantagenet kings of England used the blazon "gules, three lions passant guardant in pale or armed and langued azure" (red with three walking lions with blue claws and tongues one atop the other) and the design has been associated with the kingdom ever since. This banner has a ratio of 4:5.
Battle of Bannockburn. Second day of battle.