Bitva u Buzuluku

Bitva u Buzuluku
konflikt: Ruská občanská válka
Trvání	24. až 26. červen 1918
Místo	Buzuluk, Orenburská oblast
Výsledek	Vítězství československých legií
Strany
Československé legie Ruská sovětská federativní socialistická republika
Velitelé
por. Stanislav Čeček Josef Kroutil hejtman Schwarz
Síla
~ 1500 mužů obrněný vlak ~ 3000 mužů 70 až 80 kulometů 2 obrněné automobily
Ztráty
~ 300 padlých a zraněných (z toho ~ 46 mrtvých) neznámé
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Buzuluku byla válečným střetem mezi jednotkami čs. legionářů a vojáky bolševiků v rámci rané fáze Sibiřské anabáze legionářských vojsk. Proběhla mezi 24. a 26. červnem 1918 v okolí města Buzuluk v centrální části Ruska. Útočné legionářské oddíly tzv. Penzenské skupiny během tří dnů dobyly bolševiky ovládané město a železniční stanici, aby zajistil pokračující evakuaci dalších jednotek legií dále na východ.

Předehra

Po uzavření separátního míru mezi bolševickým Ruskem a Ústředními mocnostmi podepsali představitelé československého odboje s novou ruskou vládou dohodu o přesunu legionářských jednotek do Francie přes Vladivostok. V květnu 1918 však, za okolností propukající ruské občanské války, začalo docházet k stále častějším útokům na legionáře ze strany bolševiků, a začali se tak znovu ozbrojovat, bránit se těmto útokům a prostřednictvím svých vlaků se dále přesouvat na východ směrem k pacifickému přístavu Vladivostok. V rozsáhlém prostoru pak fungovalo několik skupin legionářů s cílem se co nejdříve sloučit

Poté, co legionářské jednotky koncem května dobyly Penzu, překročily Volhu poblíž Syzraně a začátkem června pak dobyly Samaru, odkud pokračovaly v postupu dále k východu směrem k městu Ufa. Proti stahujícím se jednotkám však postupovaly oddíly komunistické Rudé armády, částečně složené z německých a rakousko-uherských válečných zajatců, a posílené jednotkami staženými ze ztracené Samary. Aby byl zajištěn bezpečný postup, rozhodlo velení tzv. Penzenské skupiny pod vedením por. Stanislava Čečka, složené především z 1. a 4. střeleckého pluku (Mistra Jana Husa a Prokopa Velikého) a 1. dělostřeleckého pluku (Jana Žižky z Trocnova), o preventivním útoku na nepřátelské síly soustředěné ve městě Buzuluk.

Průběh

K útoku na město bylo v celkovém součtu nakonec vyčleněno okolo 1500 legionářů disponujících nižšími desítkami kulometů a podporou obrněného vlaku pod velením Josefa Kroutila. V Buzuluku pak bylo soustředěno (dle odhadu legií) asi 3000 mužů bolševických sil, se 70 až 80 kulomety a dvěma obrněnými automobily. Velitelem obránců města měl být někdejší válečný zajatec německé nebo rakousko-uherské armády, hejtman Schwarz.

Československé útoky na třemi řadami zákopů opevněné pozice ve dnech 24. a 25. června 1918 vedly k neúspěchu, během 25. června navíc oddíly legií utrpěly těžké ztráty. K rozhodujícímu útoku legií došlo 26. června nedlouho po půlnoci. Frontální útok s částečným obchvatem bolševických pozic, podpořený obrněným vlakem a jeho dělostřeleckými bateriemi, vedl k průlomu obranné linie a průniku čs. jednotek do města, při kterém se mj. podařilo zneškodnit oba bojové automobily. Bolševické síly se po ztrátě města začaly stahovat prostřednictvím vlaků na buzuluckém nádraží, a kvůli neúspěšnému útoku bělogvardějských kozáků tak z bojiště unikly, a město padlo do rukou legií.

Bitva tak skončila vítězstvím legií. Na čs. straně je uváděna ztráta 300 mužů, z toho nejméně 46 padlých.^[1] Na straně bolševiků jsou ztráty neznámé, lze však předpokládat, že šlo o více padlých a zraněných, než na straně legií. V Buzuluku pak legionáři ukořistili část nepřátelského bojového materiálu.

Důsledky

V těchto a dalších dnech května a června 1918 si jednotky legií v boji proti bolševickým silám připsaly další vítězství, mj. ako předtím v bitvě u Lipjag či při dobytí Samary 7. a 8. června, čímž si zajistily volnou cestu dále na východ. Vítězství dopomohlo k úspěšnému spojení všech čs. oddílů, k němuž došlo v západní části Sibiře symbolicky 6. července 1918 u Miňjar a nakonec nepřímo i ve východní části ve stanici Olovjanaja.^[2]

Blokováním sibiřské magistrály čs. legionáři zcela zastavili přepravu německých a rakousko-uherských zajatců na západní a italskou frontu, několik set tisíc zajatců tak nikdy neposílilo na Paříž útočící německé sbory. Čechoslováci, jejichž jediným cílem byla přeprava do Francie, se sice na západní frontu z Ruska nedostali (s výjimkou necelých tří tisíc, kteří byli z Masarykova příkazu dopraveni do Francie lodí tzv. „Severní cestou“ přes Archangelsk a Murmaň-Murmansk), avšak svou činností na magistrále pomohli spojencům Dohody tuto frontu zachránit.

Odkazy

Reference

Literatura

• KAVENA, Karel et al. Dějiny dělostřeleckého pluku 1 Jana Žižky z Trocnova v ruské revoluci a ve vlasti. Praha]: Výbor oslav 20letého trvání dělostřeleckého pluku I, 1937, s. 311. Dostupné online
• MEDEK, Rudolf a Památník odboje (instituce). Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920. Praha: nákladem vlastním, 1928. sv. Kniha třetí. Díl IV, s. 570. Dostupné online
• ŠTEIDLER, František. Pěší pluk 9 Karla Havlíčka Borovského: legionářské údobí plukovních dějin 1915-1920. V Praze: Naše záloha, 1937, s. 123. Dostupné online
• VANĚK, Otakar, Karel KŘÍŽ a Rudolf MEDEK. 5. československý střelecký pluk "Pražský" T.G. Masaryka v boji za svobodu vlasti 1917-1920. V Praze: Památník osvobození, 1934, s. 123. Dostupné online