Bitva u Chlumce nad Cidlinou

Bitva u Chlumce nad Cidlinou
konflikt: Selské povstání (1775)
Ústup sedláků po bitvě u Chlumce nad Cidlinou (ilustrace S. Hudečka k historickému románu J. Svátka Sedláci u Chlumce)
Trvání	25. březen – 26. březen 1775
Místo	Chlumec nad Cidlinou, České království
Souřadnice	50°9′30″ s. š., 15°27′13″ v. d.
Výsledek	drtivá porážka selských povstalců a obsazení vrchu císařskými vojáky
Strany
Habsburská monarchie Habsburská monarchie selští povstalci z okolních panství
Velitelé
neznámý Matěj Chára Matěj Chvojka
Síla
pěší prapor (cca 100 mužů) cca 500−1 000 sedláků
Ztráty
2 padlí cca 30 padlých
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Chlumce nad Cidlinou byla menším bojovým střetem mezi císařskými oddíly a selskými povstalci z několika panství ve východních Čechách během Selského povstání roku 1775. Odehrála se ve dnech 25. až 26. března 1775 v prostoru mezi městem Chlumec nad Cidlinou a zdejším zámkem Karlova Koruna, jejímž přímým důsledkem bylo finální zlomení odporu rebelujících sedláků a v následných dnech i úplné potlačení povstání.

Tato porážka následně dala vzniknout českému příměru a úsloví „dopadnout jak sedláci u Chlumce“.^[1] Ve skutečnosti se však jednalo o vítězství, neboť povstání přímo vedlo k zavedení Robotního patentu o pět měsíců později a tím k omezení roboty v Čechách a na Moravě, z dlouhodobějšího hlediska pak k patentu o zrušení nevolnictví (1781).

Po sedmileté válce byla hospodářská situace říše řízené císařovnou Marií Terezií značně neutěšená. V letech 1770 až 1772 vypukl v zemi hladomor, venkované byli přitom povinni robotou. Počátkem roku 1775 začaly v pohraničních oblastech říše, na Teplicku, Broumovsku a Náchodsku, sílit nepokoje, které se postupně šířily do celého vnitrozemí. Ohniska povstání vznikaly v horských a podhorských oblastech, ve kterých byla situace po hladomoru nejsvízelnější. V únoru 1775 začalo na Náchodsku působit selské „guberno“ pod vedením rtyňského rychtáře Antonína Nývlta, svobodného rychtáře, hospodáře, který se stal zároveň vyjednavačem s vrchností a na rozdíl od jiných rychtářů umírňoval lidové vášně. Selské guberno vydalo narovnání, které upravovalo robotu a vydávalo vzory rozpisů robot. Působilo na devíti panstvích a bylo považováno za hlavního podněcovatele selského povstání

20. března 1775 vypukly na Náchodsku a Chlumecku selské nepokoje, došlo k demolování vrchnostenských kanceláří a zámků, kdy si sedláci a rolníci vynucovali zrušení roboty. To bylo především podnícenou fámou, že existuje císařský patent o zrušení roboty, který ale vrchnost před poddanými tají. Povstání získalo v prvních dnech poměrně značnou podporu ve venkovských oblastech širokého Polabí.

24. března bylo vysláno několikasethlavé poselstvo do Prahy, kde chtělo jednat o robotních požadavcích, před branami města bylo však zastaveno vojskem vedeným Antonínem Nosticem, zajato a uvězněno v pražské Invalidovně. Zbylí povstalci byli pak vyzváni přímým patentem císařovny, aby se rozešli do domovů a očekávali nové vyměřovací lhůty roboty. Po zprávách o neutuchajících nepokojích na Náchodsku bylo aktivizováno vojsko.

25. března dorazil dav improvizovaně ozbrojených sedláků k Chlumci nad Cidlinou, jenž patřil rodu Kinských. Jejich mluvčím se stal Matěj Chára, rychtář v Obědovicích,^[2] jedním z vůdců také Matěj Chvojka z Roudnice,^[3] známý mezi povstalci pro svou podobu s budoucím císařem Josefem II. Ve městě se v té chvíli nacházelo jen 8 vojáků, měšťané proto zatarasili ulice barikádami a připravili se na útok povstalců. Chlumečtí se útoku ubránili, neboť na poslední chvíli vstoupily do města vojenské posily a odrazily útok vzbouřenců. Na bojišti byli usmrceni dva sedláci, další byli zatlačeni do Chlumeckého rybníka, kde se utopili, a 74 jich padlo do zajetí.

Následujícího dne, v neděli 26. března, se sedláci pokusili o další útok se záměrem zámek vypálit. Ten však dopadl ještě hůř než útok z předchozího dne. Jakmile zahájily císařské jednotky střelbu a objevili se první mrtví a ranění, sedláci začali ustupovat a nakonec se dali na útěk. Při tomto útoku bylo 5 mužů zabito, 3 utonuli a 211 bylo zajato. Na následky zranění zemřelo ještě asi dalších 16 mužů, zatímco císařské vojsko ztratilo dva muže.^[2] V následujících dnech nastalo zatýkání vzbouřenců.

Porážka povstaleckého davu u Chlumce znamenala faktický konec selského povstání ve východních Čechách. Vojsko zahájilo postup z Chlumce do Rtyně, kde byl bez boje zajat vůdce selského guberna Antonín Nývlt s řadou svých spolubojovníků. V následujících dnech byl pak dopraven do Hradce Králové a posléze do Prahy, kde stanul 3. dubna i s dalšími před soudem. 9. dubna pak císařovna účastníky rebelie omilostnila tzv. generálním pardonem se snížením trestů za slib loajality.^[4] Došlo pouze k sedmi exemplárním popravám za činy proti církevnímu majetku a svatokrádeže.

I přes porážku přispělo povstání k urychlení procesu, jenž vedl v roce 1781 k vyhlášení patentu o zrušení nevolnictví císaře Josefa II.

V městském parku v Chlumci nad Cidlinou byl jako připomínka bitvy v období První republiky vztyčen Pomník selských bouří v podobě sochy selského povstalce v nadživotní velikosti s kosou upravenou do funkce sečné zbraně od sochaře Jakuba Obrovského.^[5]

• VLČEK, Václav. Selské povstání r. 1775. Osvěta. 1875, s. 401–415. Dostupné online. 
• Petráň, Josef: Rebelie: příběh jednoho týdne a dvou dní v březnu roku 1775. Praha 1975.
• Frais, Josef: Reformy Marie Terezie a Josefa II.: (nejen v českých a moravských zemích). Třebíč 2005.
• Bouza, Erik - Metelka, Jaroslav (eds.): Povstání poddanského lidu v severovýchodních Čechách. Hradec Králové 1975 (sborník historických studií).

• Selské povstání (1775)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Chlumce nad Cidlinou na Wikimedia Commons

• Článek na Novinky.cz