Bitva u Dettingenu
Bitva u Dettingenu | |||
---|---|---|---|
konflikt: Války o rakouské dědictví | |||
Jiří II. u Dettingenu | |||
Trvání | 27. června 1743 | ||
Místo | Dettingen, Bavorsko | ||
Souřadnice | 50°2′56″ s. š., 9°1′6″ v. d. | ||
Výsledek | Vítězství spojenců | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bitva u Dettingenu (anglicky Battle of Dettingen, německy Schlacht bei Dettingen) se odehrála 27. června[11] 1743 u Dettingenu v Bavorsku během období válek o rakouské dědictví. Bylo to naposledy, kdy britský panovník, Jiří II., osobně vedl svoje jednotky do bitvy. Britské síly za podpory jednotek z Hannoverska a Hesenska porazily francouzskou armádu, kterou vedl vévoda de Noailles, ačkoliv v té době nebyl mezi Francií a Británií vyhlášen válečný stav.
Začátek
Spojenecká armáda byla také známa jako Pragmatická armáda, protože se jednalo o konfederaci států, které podporovaly pragmatickou sankci, označující Marii Teresii za budoucí vládkyni Rakouska. Britské jednotky o síle 16 000 mužů přistály dne 10. června 1742 pod vedením Johna Dalrympla, hraběte ze Stairu, v Ostende v Rakouském Nizozemí. Zde se z nich zformovala Pragmatická armáda, v době začátku tažení o síle asi 44 000 mužů, kterou mimo ně tvořilo i 16 000 Hannoveřanů, zbytek tvořili Rakušané, Hesenci a Holaňďané.[12] Armáda zde setrvala až do ledna 1743, kdy král Jiří II nařídil Dalrymplovi pochod do Německa a ponechat Hesence a některé rakouské jednotky chránit Holandsko. Vnitřní rozpory v Holandské republice zapříčinily, že armáda o síle 20 000 mužů již nemohla pomoci v nastávající kampani.[13]
Rakouský velitel vévoda von Arenberg nařídil podle řeky Neckar pochodovat směrem k Bavorsku, avšak král Jiří měl strach z útoku Prusů a rozhodl pochodovat podél severního břehu Mohanu, ponechav všechny možnosti otevřené.
17. června 1743 armáda rozbila tábor mezi Kleinostheimem a Aschaffenburgem. Král Jiří II., doprovázený 25 eskadronami britského a hannoverského jezdectva se připojil 19. června a převzal hlavní velení.
Do 27. června přerušili Francouzi linii zásobování protivníka. Pragmatická armáda velice strádala z nedostatku zásob a s omezenými silami se rozhodla vrátit zpět k Hanau, přesně, jak to potřebovali Francouzi. Toto byl výsledek důmyslného manévrování a drobného znepokojování protivníka francouzskou armádou o síle 45 000 mužů, pod vedením vévody de Noailles.
Bitva
27. června Pragmatická armáda doputovala západně od města Aschaffenburg, podél linie severního břehu řeky Mohan a vstoupila přesně do slavné 'pastičky na myši',[14] vytvořené Noaillesem ve vesnici Dettingen přehrazením jejich ústupové linie směrem k Hanau. Zde, za tokem potoka Forbach, vlévajícího se do Mohanu, Noailles ponechal 23 000 mužů pod vedením vévody de Gramont, jakožto sílu, která měla přehradit pohyb protivníka, v linii probíhající od Dettingenu do Spessartské vrchoviny za bažinatým tokem, a na jižním břehu Mohanu rozestavil dělostřelectvo, které odsud mohlo, aniž by mu hrozilo nebezpečí, ostřelovat levý bok Pragmatické armády, zatímco 12 000 francouzských vojáků pochodovalo směrem na jih k Aschaffenburgu, překročivše Mohan v týlu spojeneckých vojsk. Hustě zalesněné kopce na pravém křídle Pragmatické armády bránily spojencům obejít Gramontovu pozici.
Během pokusů Britů, Rakušanů a Hannoveřanů dosáhnout postupu v tomto sevřeném terénu uplynulo přibližně šest hodin. V jednom okamžiku se kůň Jiřího II. utrhl a utekl i s hlavním velitelem; byl zastaven Ensignem Cyrusem Trapaudem, který byl za odměnu povýšen. James Wolfe napsal, že první linie Pragmatické armády se skládala z 9 britských pěších pluků, 4 nebo 5 rakouských a několika hannoverských pluků.[15] Okolo poledne, navzdory všem rozkazům,[16] de Gramont netrpělivě zaútočil na spojence kavalerií Maison du Roi, zpočátku s úspěchem rozbil britskou přední linii, odhodil britské jezdectvo do jejich pěchoty a ukořistil mnohé praporce.[17] Francouzská pěchota je následovala, také s počátečními úspěchy, když vrhla zpět několik britských pěších pluků. Nicméně, útok vlastní pěchoty donutil francouzské dělostřelectvo zastavit palbu, a po otupení síly francouzského útoku spojenecká vojska zahájila protiútok na Francouze opustivší své obranné linie. Rakouská brigáda o síle tří pluků vyplnila mezeru vzniklou britským ústupem[18] a vpadla do boku francouzské pěchoty, zatímco početná baterie hannoverského dělostřelectva bombardovala z děl francouzské linie.[19] Francouzské linie se zhroutily a Spojenci vytlačili Gramontovy síly do řeky a za ní, s britskou pěchotou předbíhající pochodové tempo, pro předtím utrpěné strázně. V důsledku tohoto se otevřela cesta do Hanau, která dovolila Spojencům pokračování v jejich ústupu a znovuzásobení.
Po bitvě
Porážkou u Dettingenu ztratil vévoda de Noailles nejlepší příležitost vyhrát válku. Kdyby Francouzi porazili Pragmatickou armádu, z krále Jiřího II. by se stal zajatec Ludvíka XV.[20]
Citáty
Během bitvy varoval Lieutenant-Colonel Sir Andrew Agnew z Lochnaw pluk, jemuž velel, aby nestříleli, dokud neuvidí bělmo očí protivníka (“see the whites of their e’en”).[21] Sir Agnew také poznamenal na adresu svých mužů: Chlapci, až je uvidíte, raději je zabte, než zabijí oni Vás: "Lads, you see they loons (young men) on yon' hill. Better kill them afore they kill you." A k Jiřímu II. po bitvě, poté co mu král vyčítal, že útok francouzského jezdectva se vlomil do pozice jeho pluku, vtipně poznamenal: Ať to nepotěšilo Vaše Veličenstvo, ale oni se z ní nevrátili. ("An' it please Your Majesty, but they didna' gang oot again.")
Odkaz
Na památku tohoto vítězství zkomponoval Georg Friedrich Händel svá díla Dettingen Te Deum a Dettingen Anthem.
Obě strany se také před bitvou dohodly, že nemocní a ranění, kteří padnou do rukou nepřítele, budou ošetřeni a nebudou považováni za válečné zajatce. Když spojenci ustoupili, nechali za sebou většinu svých zraněných a Francouzi respektovali tuto dohodu, která byla předchůdcem ženevské úmluvy.
Dettingen se od roku 1947 jmenuje jedna z výcvikových rot důstojnické akademie Britské armády. V současnosti se jedná o výcvikovou jednotku pro krátkodobé kursy (například výcvik budoucích důstojníků Territorial Army) probíhající na Akademii. Dále jméno 4 (Dettingen) Troop nese jedna z rot armádního výcvikového pluku Winchester.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Dettingen na anglické Wikipedii.
- ↑ 1911 Encyclopedia Britannica, heslo National Flags: "Rakouská císařská standarta měla, na žlutém poli, černého dvouhlavého orla, na hrudi a křídlech nesoucího štíty se znaky provincií císařství. Vlajka je kolem dokola lemována, s lemem tvořeným rovnostrannými trojúhelníky špicemi orientovanými střídavě dovnitř a vně pole, přičemž ty mířící špicemi dovnitř jsou střídavě žluté a bílé, ony mířící vně střídavě šarlatové a černé." Také: Whitney Smith, Flags through the ages and across the world, McGraw-Hill, England, 1975 ISBN 0-07-059093-1, pp.114 - 119, "Císařský prapor byl tvořen zlatožlutou látkou...nesoucí černého orla...Dvojhlavý orel jakožto znak byl definitivně ustaven Zikmundem, coby regentem.
- ↑ George Ripley, Charles Anderson Dana, The American Cyclopaedia, New York, 1874, p. 250, "...vlajka Francie byla bílá, posetá žlutými liliemi*původní prapor Francie byl bílý, posypaný žlutými liliemi. Archivováno 16. 1. 2008 na Wayback Machine. *na rubu této ilustrace je psáno: "V osmnáctém století byl královský praporec vskutku státní vlajkou. Na zadním kastelu válečné řadové lodi je vidět vyvěšen královský praporec (bílý, se znakem Francie) Archivováno 6. 4. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ Chandler, David. The Art of Warfare in the Age of Marlborough. Spellmount Limited, (1990): ISBN 0-946771-42-1, p.306: Some statistics taken from Chandler
- ↑ The Gentleman's magazine, London, 1743, Volume 13, p.429, gives 23,000
- ↑ Hamilton, Lieutenant-General F.W.v Origin and History of the First or Grenadier Guards, London, 1874, Vol. II, p.109, udává sílu Francouzů pod Gramontovým velením jako 20.000 mužů v pěti brigádách.
- ↑ Hamilton, Lieutenant-General F.W..Origin and History of the First or Grenadier Guards, London, 1874, Vol. II, p.111
- ↑ The Gentleman's magazine, London, 1743, Volume 13, p. 385. Details of allied losses. Townshend, Sir Charles Vere Ferrers. The military life of Field-Marshal George first marquess Townshend, London, 1901, p.39, celkem 2 322 mrtvých a raněných.
- ↑ Townshend, Sir Charles Vere Ferrers. The military life of Field-Marshal George first marquess Townshend, London, 1901, p.41.
- ↑ Hesse State Archive Marburg 21 WHK Wilhelmshöher Kriegskarten Bd. 21: Österreichischer Erbfolgekrieg 1740-1748 bis zum Aachener Frieden Relation S3, uvádí celkem 4104 padých a raněných. Německý dokument uvádí poněkud vyšší ztráty pro jezdectvo a dělostřelectbvo které jsou zde užity.
- ↑ Missing unrecorded and not included
- ↑ Mnoho britských zdrojů z tohoto období udává datum 16. června namísto 27. června v závislosti na gregoriánském kalendáři, který Britové v uvedené době ještě oficiálně nepřijali
- ↑ Edward E. Morris, The Early Hanoverians, London, 1886, s. 123–127
- ↑ DBNL. De Gids. Jaargang 49 · dbnl. DBNL [online]. [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (nizozemsky)
- ↑ Stephen Brumwell, Paths of Glory, London, 2006, ISBN 1-85285-553-3, P.31
- ↑ Robert Wright, The Life of Major-General James Wolfe, London, 1864, p.44
- ↑ Duffy, Christopher The Military Experience in the Age of Reason, 1998, Wordsworth Editions Ltd., Hertfordshire, ISBN 1-85326-690-6, p. 19, "Hrabě de Stainville (pozdější vévoda de Choiseul) třikrát zaslechl maršála de Noailles rozkazovat armádě znovuzaujmout posici…".
- ↑ Morris, Edward Ellis.The Early Hanoverians, London, 1886, p.126, o jezdectvu Maison du Roi: "Útok přišel s takovou prudkostí, že prolomil, alespoň v některých místech tři linie britské fronty, ale nedokázal prolomit čtvrtou."
- ↑ Robert Wright, The Life of Major-General James Wolfe, London, 1864, pp. 44-45.
- ↑ Daniel Mackinnon, Origin and services of the Coldstream Guards, London 1883, Vol.1, p. 358
- ↑ Brumwell, Stephen, Paths of Glory, London, 2006, ISBN 1-85285-553-3, pp. 30-31.
- ↑ M'Crie, Thomas, Memoirs of Sir Andrew Agnew of Lochnaw, London, MDCCCL, p.9. ANDERSON, William. The Scottish Nation: Or, The Surnames, Families, Literature, Honours, and Biographical History of the People of Scotland. [s.l.]: Fullarton, 1863. Dostupné online. S. 679.
Literatura
- Chandler, David. The Art of Warfare in the Age of Marlborough. Spellmount Limited, (1990): ISBN 0-946771-42-1
- Browning, Reed.The War of the Austrian Succession, St. Martin's Press, New York, (1993): ISBN 0-312-12561-5
- Hamilton, Lieutenant-General F.W..Origin and History of the First or Grenadier Guards, London, 1874, Vol. II.
- Mackinnon, Daniel. Origin and services of the Coldstream Guards, London 1883, Vol.1.
- Morris, Edward Ellis.The Early Hanoverians, London, 1886.
- Wright, Robert, The Life of Major-General James Wolfe, London 1864.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Dettingenu na Wikimedia Commons
- Galerie Bitva u Dettingenu na Wikimedia Commons
- Historical Flags - French fleur-de-lis Flag(White) Fleur-De-Lis: Do Francouzské revoluce neexistovala žádná vlajka, která by representovala Francii. Byly používány různé typy vlajek vojenskými jednotkami, jiné druhy loděmi a další pro jiné účely. Mezi lety 1590–1790 je tato vlajka jednou ze čtyř, jež byla používána válečným námořnictvem a na vojenských pevnostech.
- The Battle of Dettingen 1743
- Die Schlacht bei Dettingen 1743 (German) by Harald Skala
- Interaktivní mapa a časový průběh bitvy
Média použitá na této stránce
The pre-1801 Union Flag (of w:United Kingdom of Great Britain).
Plan of the battle of Dettingen, 27 June 1743.
Autor: Original: N3MO modification: Paul2, Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, as used from 1400 until 1806
Autor: Oren neu dag, Licence: CC BY-SA 2.5
A vectorized Version of Flag of Hanover (1692).gif
Horse image taken from
An image of the uniform of a fusilier of the Royal Scotch Fusiliers Royal Scots Fusiliers, in the British Army in 1742. The image seems to be from the 1742 Cloathing Book.
A white flag sown with fleurs de lis, which served as the flag of the royal family of France according to the royal decree of Charles X of the du 11th of june 1828. Some consider it as the flag of the kingdom of France from 1815-1830, but that claim is contested.