Bitva u Farsálu

Bitva u Farsálu
konflikt: Římská občanská válka
Mapa místa střetnutí
Mapa místa střetnutí

Trvání9. srpen 48 př. n. l.
MístoFarsalos, Řecko
Souřadnice
Výsledekvítězství populárů
Strany
Římská republika caesarovci (populárové)Římská republika pompeiovci (optimáti)
Velitelé
Julius Caesar
Marcus Antonius
Gnaeus Calvinus
Publius Cornelius Sulla
Gnaeus Pompeius
Titus Labienus
Metellus Scipio
Lucius Ahenobarbus †
Lucius Cornelius Lentulus
Síla
22 000 legionářů
1 000 jezdců
40 000 legionářů
3 000–6 700 jezdců
Ztráty
230–1 200 mrtvých
2 000 raněných
6 000 (Pollio)–15 000 mrtvých a raněných

Některá data mohou pocházet z datové položky.

V bitvě u Farsálu spolu naposledy bojoval Pompeius proti Caesarovi. Ačkoli bylo Pompeiovo vojsko dvakrát větší, Caesar ho porazil a opět se potvrdil jako vynikající velitel.

Předehra

Předešlé boje

Po Caesarově přechodu Rubikonu (Alea iacta est) se Pompeius se svými příznivci přesunul z Itálie do Řecka. Tam vybudovali novou mocnou armádu a chystali se Caesara porazit. Caesar mezitím obsadil Řím a obnovil úřady. Nejprve se přesunul do Hispánie, kde se nacházelo 7 Pompeiových legií. Po krvavé kampani si zajistil týl a chtěl Pompeia zničit. Většina z Pompeiových vojáků přeběhla k Caesarovi a tak posílili jeho řady.

Boje na Balkáně

Po upevnění své moci se Caesar s vojskem vrhl na Balkán. Pompeius z bohatých východních provincií sehnal 11 legií a 7 000 jezdců. Ačkoli bylo mužů poměrně hodně, byli nezkušení a mnoho jich ani nevidělo bitevní vřavu. Tímto tedy Pompeius za Caesarovými mnoha boji zocelenými legionáři zaostával. Měl ale obrovskou výhodu loďstva, které zajistilo kvalitní zásobování a chránilo Balkán před Caesarovou invazí. Caesar disponoval 12 legiemi a 10 000 výborných galských jezdců. Měl se s nimi vylodit v přístavu Dyrrhachium (nejspíš dnešní Durrës).

Jednoho dne se rozpoutala taková bouře, která znemožnila hlídkování pobřeží. Toho Caesar využil a vylodil se s 6 legiemi a několika sty jezdci. Pompeius měl v Dyrrhachiu velkou armádu a po ztišení bouře odřízl pomocí lodí Caesara i s oním předvojem. Pompeius ale nevyužil své početní převahy a nezaútočil. Místo toho chtěl nechat Caesarovce vyhladovět. Po několika dnech potřeba posil a potravin narůstala. Caesar se nejprve pokoušel přeplavit se zpět do Itálie sám, bouře mu ale odjezd nedovolila. Odjezd se nakonec povedl Caesarovu příteli Marcu Antoniovi (později člen druhého triumvirátu). Pompeiovci si ale Caesarových lodí všimli a začali je pronásledovat. Ačkoli Pompeiovci potopili dvě lodě, Marcus se dostal do Itálie. Caesar tak po čase dostal zásoby a posily. Byl připraven svést bitvu.

V následujících dnech se odehrály pouze menší šarvátky, ve kterých vítězil Caesar. Když ale došlo ke krvavějšímu střetu, Caesarovi legionáři nevydrželi Pompeiův nápor a několik jednotek uteklo z boje. Caesar mohl být na hlavu poražen, ale Pompeius se nevydal do jeho tábora. Caesar se radši rozhodl odejít od moře, kde měl Pompeius převahu, a vydal se do Thesálie na rovinu poblíž města Farsál (Pharsalos). Tam se měla strhnout rozhodující bitva.

Bitva

Pompeius chtěl pomocí své jízdy prorazit Caesarovo pravé křídlo a pak zaútočit do týlu. Caesar měl ale k dispozici výborné špehy a díky tomu věděl o plánu svého protivníka. Ráno 6. srpna roku 48 př. n. l. dal Pompeius rozkaz k bitvě. Obě vojska měla tři linie. Caesarovo vojsko bylo ale díky menšímu počtu mužů a Caesarově taktice řidší. Navíc Caesar ze svého vojska vyčlenil 2 000 nejlepších mužů v šesti kohortách a dal je na křídlo, které mělo být zasaženo Pompeiovou jízdou.

Pompeius vydal rozkaz své jízdě. Ta se rozjela proti Caesarově pravému křídlu, kde ale narazila na tyto vybrané kohorty. Na Caesarův rozkaz byli aristokrati sekáni do obličejů. A protože byla jízda složena většinou z mladých aristokratů, kteří se ze všeho nejvíc báli zohavení, brzy byli Pompeiovci odraženi a navíc se jim obnažilo levé křídlo. Mezitím se obě armády střetly. Caesarova jízda zaútočila na nepřátelské levé křídlo z boku a způsobila v jeho řadách zmatek. Toho využili Caesarovi legionáři v třetí linii, kteří vyběhli a díky mezerám v řadách před nimi neztratili rychlost. Tím dostali Pompeiovci, kteří už byli na pokraji chaosu, osudovou ránu. Caesar poté dobyl tábor, kde potvrdil své vítězství. Pompeius, který se po své porážce dostal do stavu ustrnutí, na tuto informaci zareagoval: „Tak tedy už i do tábora?“.

Důsledek

Po Caesarově vítězství se na jeho stranu přidaly všechny provincie v Řecku a Malé Asii. V rukou pompeiovců zůstala jenom Afrika. Pompeius chtěl svést s Caesarem další bitvu, byl ale v Egyptě, kam utekl, zavražděn na rozkaz faraona, který si Caesara nechtěl znepřátelit. Ačkoli byl Pompeius zavražděn, trvala občanská válka ještě tři roky. Svůj vojenský um musel Caesar potvrdit ještě v bitvě u Thapsu a v bitvě u Mundy.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Battle of Pharsalus, 48 BC.png
Battle of Pharsalus, 48 BC
Flag of the Roman Empire.svg
Autor: Ssolbergj (diskuse · příspěvky), Licence: CC BY 3.0
Vexillum of the Roman Empire