Bitva u Geok-Tepe

Bitva u Geogh Tepe
konflikt: Rusko-turkmenská válka
turkmenští vojáci, vyzbrojeni starými mušketami
turkmenští vojáci, vyzbrojeni starými mušketami
Trvání1881
MístoOd Yangi Kala až k Geok-Tepe,Turkmenistán
Souřadnice38°9′28″ s. š., 57°57′59″ v. d.
VýsledekRuské vítězství
Změny územíStřední východ na dlouhou dobu pod vlivem Ruska
Strany
Rusko Ruské impériumTurkmenští muslimové
Velitelé
Rusko Michail SkobelevTakma Sardar
Síla
7 100[1]
72 děl		20–25 000 lidí v pevnosti (okolo 8 000 s palnými zbraněmi)[1]
bez děl
Ztráty
=268 padlých

669 zraněných[2]:s.402[3]
nebo: 59 padlých
254 zraněných[1][4] 645 mrtvých nemocí.[1]

15 000 padlých obránců a civilistů[5] či do 20 000 padlých[6] nebo 150 000 mrtvých[7]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Geok-Tepe byla jedno z posledních střetnutí mezi turkotatarskými kmeny a Ruskem, které proběhlo v roce 1881. Ruská armáda pod velením generála Skobeleva postupující proti Turkmenům od Kaspického moře šla do boje proti zuřivým turkmenským bojovníkům vedeným válečníkem jménem Takma Sardar. Po dvou dnech bojů s poměrně malým, ale silným vojskem turkmenů a vyčerpávajícím pochodem přes karakumskou poušť dobyla ruská armáda důležitou zásobárnu pitné vody, město Yangi Kala. Poté Rusové postupovali až k Geok-Tepe. V Geok-tepe můžeme najít pevnost z té doby a posvátný kopec, po němž je taky toto město pojmenováno. Při dobývání hradeb se Rusové nebáli použít před ztečí i výbušniny a zákopy. Skobelevova kavalerie potom toto dílo dokonala.

Diplomatické pozadí

Již od vyhnání Tatarů z Ruska podnikalo Carské Rusko invaze do míst, kde žili Turci a Tataři (Sibiř, Uzbekistán, Persie (1940), Tuvinská lidová republika). Cílem bylo pomstít se těmto národům za strádání z dob středověku[zdroj?!] a udělat z Ruska světovou velmoc. To se nakonec podařilo, až na drobné revolty si Rusko podrželo nad těmito územími vládu více než 100 let (Tuvu a Sibiř vlastní do dnes). Zachovaly se doklady o tom, že turkmenský velitel žádal o pomoc Brity. Ti mu však samozřejmě na pomoc nepřispěchali, protože nechtěli vyvolat mezinárodní napětí a způsobit velkou válku.

Reference

  1. ↑ a b c d PIERCE, Richard A. Russian Central Asia, 1867-1917: A Study in Colonial Rule. [s.l.]: University of California Press, 1960. Dostupné online. S. 41–42. (anglicky) 
  2. ↑ MARVIN, Charles. Merv: The Queen of the World. [s.l.]: W.H. Allen, 1881. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ MIKABERIDZE, Alexander. Conflict and conquest in the Islamic world : a historical encyclopedia. Santa Barbara, Calif.: ABC-CLIO, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-59884-336-1. S. 54. (anglicky) 
  4. ↑ DEAN, William T. Russia at war: from the mongol conquest to afghanistan, chechnya, and beyond.. Redakce Dowling Timothy C.. California: Abc-Clio, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1-59884-947-9. S. 293–294. (anglicky) 
  5. ↑ Turkmenistan, MaryLee Knowlton, page 30, 2005
  6. ↑ Dictionary of Battles and Sieges, Tony Jaques, page 389, 2007
  7. ↑ Asian History Module-based Learning, Ongsotto, et al., page180, 2002

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Khevsur warriors wearing their traditional armor.jpg
This photo has been misidentified as being Turkmen soldiers, they are actually Khevsur warriors wearing their traditional mail armor and shields, it has been cropped from a larger image.
Khevsurians (
ხევსურები
) are an ethnographical group of Georgians, mainly living in Khevsureti, on both sides of the Caucasus Mountain Chain in the watersheds of the rivers Aragvi and Argun. There are some villages in Khevi, Ertso-Tianeti, Kakheti (Shiraki), Kvemo Kartli (Gardabani) also where Khevsurians reside. Khevsurians speak the Georgian language in Khevsurian dialect. For a long time Khevsurians have been keeping traditional culture: wearing, weapons, livings and canons.