Bitva u Horaniu

Bitva u Honariu
konflikt: Druhá světová válka
U.S. torpedoborce (zprava doleva): O'Bannon, Chevalier, a Taylor u Šalomounových ostrovů 15. 8. 1943
U.S. torpedoborce (zprava doleva): O'Bannon, Chevalier, a Taylor u Šalomounových ostrovů 15. 8. 1943

Trvání17. srpen-18. srpen, 1943
MístoŠalomounovy ostrovy, Tichý oceán
Souřadnice
VýsledekJaponské taktické vítězství
Strany
Námořní znak JaponskaJaponskoVlajka USA se 48 hvězdamiUSA
Velitelé
Macudži IdžúinThomas J. Ryan
Síla
4 torpédoborce
20 až 22 malých lodí
4 torpédoborce
Ztráty
viz textžádné

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Všechny časy jsou uváděny v časové zóně Šalomounových ostrovů GMT+11

Bitva u Horaniu (anglicky: Battle off Horaniu; japonsky: 第一次ベララベラ海戦 Dai-ičidži Berarabera kaisen ~ První námořní bitva u Vella Lavella) byla jedna z námořních bitev druhé světové války v Pacifiku mezi japonským a americkým námořnictvem. Odehrála se v noci ze 17. na 18. srpna 1943 u ostrova Vella Lavella v Šalomounových ostrovech, když se skupina čtyř amerických torpédoborců pokusila zastavit japonský konvoj s posilami pro Horaniu krytý čtyřmi japonskými torpédoborci. Po asi půlhodinovém boji sice Američané dokázali poškodit dva japonské torpédoborce, ale konvoj nezastavili.

Pozadí

Po ztrátě základny v Munda (5. srpna dobyto letiště), porážce v bitvě v zálivu Vella (noc 6.-7. srpna) a americkém vylodění na Vella Lavella (15. srpna – Američané tak obešli silnou japonskou posádku na Kolombangaře) se japonské velení rozhodlo o stažení svých jednotek ze středních Šalomounů.[1] Jednotky měly být stahovány do Horaniu (7°42′ j. š., 156°43′ v. d.) na severu ostrova Vella Lavella, kde měla být vybudována základna bárek.

Bitva

Bitva se odehrála severně od Vella Lavella. Mapa v Harovi na str. 187 ukazuje pozici Sazanami a Hamakaze ve 0:40 jako 7°20′ j. š., 156°40′ v. d.

V 5:00 17. srpna vyplul z Rabaulu Japonský svaz kontradmirála Macudži Idžúina složený z torpédoborců Sazanami (vlajkový), Hamakaze, Šigure a Isokaze. Idžúinovy jednotky měly poskytnout krytí transportnímu konvoji, který vyplul z Buin na jihovýchodě Bougainville ve 12:27 téhož dne. Podle Hary (tou dobou velitel 27. kučikutai [駆逐隊 ~ divize torpédoborců] na Šigure) se konvoj skládal z 20 vyloďovacích bárek (daihacu) a přepravoval posilu 400 mužů pro Horaniu.[2] Podle O'Hary měl ale konvoj celkem 22 plavidel: dva pomocné stíhače ponorek, 15 daihacu (dva ozbrojené), čtyři motorové torpédové čluny a pancéřový člun.[1]

Již krátce po vyplutí z Rabaulu byly japonské torpédoborce zpozorovány průzkumem[2] a z Purvis Bay (9°9′ j. š., 160°15′ v. d.) na Floridě proti nim vypluly čtyři torpédoborce USS Nicholas, USS O'Bannon, USS Taylor a USS Chevalier kapitána Thomase J. Ryana.[1]

Japonský konvoj se setkal s doprovodnými torpédoborci. Přibližně ve 23:30 byly torpédoborce napadeny osmi letouny. O'Hara píše o Avengerech, zatímco Hara píše o „dvoumotorových bombardérech“.[1][3] Japonské torpédoborce přepluly ústí zálivu Vella a přiblížily se k pobřeží Kolombangary. Pak se otočily na západ a mířily zase zpět ke konvoji.[4] V 0:29 japonské hlídky zpozorovaly americké torpédoborce a téměř zároveň americký radar zachytil přítomnost Japonců.[1] Hrozilo, že se americké torpédoborce dostanou ke konvoji dříve, než jim v tom Idžúinovy lodě dokáží zabránit. Podle všeho ale Ryan nejevil o konvoj zájem a soustředil se na japonské torpédoborce. Obě strany plánovaly provést útok torpédy. V 0:40 shodil japonský průzkumný letoun světlice nad americkými torpédoborci, čímž uhasla naděje na překvapivý torpédový útok.[4][1]

Ryan obrátil své torpédoborce na západ. Rovněž Idžúinovy jednotky přešly na západní (respektive severozápadní) kurz a Idžúin nařidil torpédový útok. Hara na Šigure odhadoval vzdálenost na více než 10 000 metrů, což pravděpodobnost zásahu značně snižovalo.[5] Přesto Japonci vypustili mezi 0:52 až 0:55 (podle Hary), respektive mezi 0:46 až 0:55 (podle O'Hary) celkem 31 torpéd a poté zahájili palbu ze svých 127mm děl.[6][1] V 0:58 vystřelil čtyři torpéda i Chevalier (poslední loď v americké linii) a rovněž Američané zahájili dělostřelbu. Ani na jedné straně se ale nepodařil nějaký významnější zásah a všechna torpéda minula.[1]

Kolem 1:00 zaznamenal radar na Hamakaze kontakt, který byl interpretován jako další blížící se nepřátelské jednotky. Ve skutečnosti šlo ale pravděpodobně o vlastní konvoj.[7][1] Krátce po 1:00 obě bojové formace zamířily na severozápad a Isokaze vypustil další torpéda. V 1:21 Američané pronásledování vzdali a obrátili se zpět k jihovýchodu. Souboj byl u konce.[8][1]

Na japonské straně byl pouze v 1:12 lehce poškozen Isokaze blízkými dopady granátů, které zranily několik mužů posádky a založily malé požáry. Rovněž Hamakaze byl lehce poškozen. Jednotlivé lodě konvoje se většinou stihly ukrýt u severního pobřeží Vella Lavelly.[8] Američané si nárokovali potopení dvou stíhačů ponorek, dvou torpédových člunů a jedné daihacu. Podle Hary ale Japonci přišli pouze o dvě daihacu,[8] zatímco podle O'Hary byly ztraceny dva pomocné stíhače ponorek: č. 5 a č. 12.[1] Jejich ztrátu k datu 18. srpna 1943 potvrzuje i Nišida.[9]

Japonské bárky z konvoje se během následujícího dne schovávaly u pobřeží ostrova a večer vyložily všechny přepravované posily v Horaniu.[8] Později bylo do Horania evakuováno 9000 mužů z Kolombangary.[1]

Odkazy

Reference

  1. a b c d e f g h i j k l O'HARA, Vincent P. Battle off Horaniu: August 18, 1943, 0040-0121 hours [online]. [cit. 2009-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Hara, str. 184
  3. Hara, str. 185
  4. a b Hara, str. 186
  5. Hara, str. 186 a 187
  6. Hara, str. 187
  7. Hara, str. 188 až 190
  8. a b c d Hara, str. 189
  9. NISHIDA, Hiroshi. CHa-1 class auxiliary submarine chasers [online]. 2003 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • HRBEK, Ivan; HRBEK, Jaroslav. Námořní válka vrcholí. Od obléhání Malty k boji u Severního mysu. Praha: Naše vojsko, 1995. 345 s. ISBN 80-206-0443-X. 
  • HUBÁČEK, Miloš. Ofenzíva v Pacifiku. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 2000. 396 s. ISBN 80-204-0866-5. 
  • HARA, Tameichi. Japanese Destroyer Captain (Pearl Harbor, Guadalcanal, Midway – The Great Naval battles as Seen Through Japanese Eyes). Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1591143543. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Naval Ensign of Japan.svg
Autor: David Newton, uploader was Denelson83, Licence: CC BY-SA 3.0
Vlajka Japonskej cisárskej armády
US flag 48 stars.svg
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
Flag of the United States (1912-1959).svg
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
USS O'Bannon (DD-450), USS Chevalier (DD-451) and USS Taylor (DD-468) underway on 15 August 1943 (80-G-58803).jpg
Three of the U.S. Navy Destroyer Squadron 21's ships underway steaming in column, while en route to Guadalcanal and Tulagi on 15 August 1943, following the Vella Lavella landings. The ships are (from front to rear): USS O'Bannon (DD-450), USS Chevalier (DD-451) and USS Taylor (DD-468). Photographed from USS Nicholas (DD-449).
Choiseulandneighbourhood.png
Autor: This map's source is here, with the uploader's modifications, and the GMT homepage says that the tools are released under the GNU General Public License., Licence: CC BY-SA 3.0
Choiseul in the Solomon Islands and neighbouring islands.