Bitva u Jankova

Bitva u Jankova
konflikt: Třicetiletá válka
Dobové vyobrazení bitvy
Dobové vyobrazení bitvy

Trvání6. březen 1645
Místopoblíž Jankova
Souřadnice
Výsledekvítězství Švédů
Strany
Švédsko ŠvédskoSvatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská
Velitelé
Švédsko Lennart Torstenson
Švédsko Arvid Wittenberg
Švédsko Mortaigne de Potelles
Skotské království Robert Douglas
Svatá říše římská Melchior
Hatzfeld
bílá vlajka
Bavorské kurfiřtství Jan z Werthu
Svatá říše římská Johann Götz
Síla
16 000 mužů
  • 6 000 pěších
  • 9 000 jízdních
  • 4 děla 24liberní
  • 14 děl 12liberních
  • 42 děl 3liberních
16 000 mužů
  • 5 000 pěších
  • 10 000 jízdních
  • 4 děla 12liberní
  • 2 děla 6liberní
  • 20 děl 3liberních
Ztráty
4 000 mrtvých, raněných a nezvěstných5 000 mrtvých či raněných a 4 450 zajatých, 26 děl ukořistněných

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Jankova (6. března 1645) byla jednou z nejkrvavějších bitev třicetileté války. Během střetu švédských a císařských vojsk došlo k vypálení všech okolních vesnic, jen Jankov vypálen nebyl.

Bitva znamenala zásadní zlom v průběhu třicetileté války. Císařská armáda byla rozprášena a vrchní velitel Melchior Hatzfeld, hrabě z Gleichenu, zajat. Švédský velitel Lennart Torstenson pak táhl se svou armádou na Vídeň, zastavily ho však zprávy o mírovém jednání a v říjnu po neúspěšném obléhání Brna (květen–srpen) opustil české země.

Průběh

V předvečer boje byla císařská vojska rozestavena do výhodných postavení podél dlouhého zalesněného hřebene. Švédové, skryti v údolí, odvážně v noci obešli císařské levé křídlo. Švédské jednotky útočily překvapivě z údolí proti strategicky důležitému vršku u Broumovic a zahnaly předvoj dragounů. Císařské jezdectvo se rozjelo z lesa přímo proti zalesněnému obsazenému vršku, rozpoutala se prudká palba. Švédové již stačili rozestavit dělostřelectvo a ze všech sil pálili do sevřených dragounských řad. Císařská jízda se nedokázala stáhnout. Byla sevřena v úzké úžlabině mezi dvěma zalesněnými vršky a nemohla ani do stran, ani zpět. Před sebou měla rybník. Hlavní část císařského jezdectva stála tedy uvězněna v úžlabině. Následky švédského ostřelování stísněných a nepohyblivých šiků byly strašlivé a stále se zhoršovaly, protože na vršek u kapličky přibývaly další a další Torstensonovy kanóny a z úžlabiny se tlačili další a další císařští jezdci. Pouze malé části císařské jízdy se podařilo protáhnout se podél rybníka a zaujmout bojové postavení, ostatní zůstali uvězněni v tlačenici, nekrytí před drtivou švédskou palbou. Poté vyrazila švédská jízda do útoku a zahnala protivníky zpět do lesa.

Císařská pěchota a dělostřelectvo byly jako posila rychle stahovány přes les k ohroženému levému křídlu. Než se stačily přesunout, narazily bez varování na švédskou pěchotu, která právě zahájila útok. Zpovzdálí bylo vidět, jak se z pahorkatého lesa napřed vyvalil kouř a hned poté císařská pěchota a jezdectvo (Rytina podle soudobé kresby očitého svědka ukazuje změť mužů těžce běžících se zbraněmi na ramenou a proudy koní s jezdci i bez nich.) Mezi stromy zůstali pouze padlí a zajatí, devět děl a všechny vozy s municí.

Švédové dál zleva útočili na nepřátelská postavení. Císařští se otočili proti útočníkům, ale ani to nepomohlo. Celou dobu je tvrdě ostřelovalo švédské dělostřelectvo, které postupovalo v několika pohyblivých skupinách a neustále se přesouvalo z vršku na vršek. Občas se jim dokonce podařilo pálit císařským přímo za zády. Dunivá střelba švédských děl zatlačovala roztrhané císařské linie stále dál, z kopce na kopec.

Důsledky

Jmenovaná bitva zlomila císařské armádě páteř, mimo jiné i následkem porážky bavorského jezdectva, které tvořilo pevné jádro armády císaře Ferdinanda. A ke všemu byla tato jízda jen vypůjčena přes zimu a bylo jí zapotřebí nadcházejícího jara u Rýna, až zase ožijí Francouzi.

Tato bitva také ukončila dlouhou sérii situací, které z vojenského hlediska uvízly na mrtvém bodě. Všichni si překvapeně uvědomili, že válka dospěla ke konečnému zvratu. Lidé v císařských a katolických zemích propadali děsivým vidinám. V představách už zřeli, jak se Torstensson spojil se sedmihradskými jednotkami a zaplavuje Rakousko. Šířily se pověsti o nadcházející alianci Švédska, Holandska a Anglie a zděšený papežský nuncius Chigi v Osnabrücku (kde už se vedla zdlouhavá mírová jednání) psal, že „nezabrání-li Francie všem dalším švédským vítězstvím, způsobí sobě i katolictví takovou pohromu, která už nikdy potom nepůjde napravit“, a mínil, že pokud to dopadne hodně špatně, hrozí „katolictví úplná zkáza“.

V bitvě u Jankova zahynulo 6 500 lidí.

Pověst

Nebesa nemohla způsobit vítězství, tak alespoň varovala. Brzy po bitvě se lidovým podáním rozšířila v okolí Jankova pověst o tom, jak několik dnů před bitvou, při mši v jankovském kostele vypadlo kopí s praporcem z ruky dřevěné sochy sv. Václava a rozlomilo se na tři části. Podivili se všichni tomu neobyčejnému případu, a přítomný Jan starší z Talmberka, statku jankovského dědičný pán, vyptával se okolo stojících, zdali kdo pozoroval, jakým způsobem prapor, který by jinak násilím zlomením ruky vytažen býti nemohl, na zem spadl; i odpověděli někteří z okolo stojících, že viděli, kterak socha ruku pootevřela a prapor vypustila, že se tudíž nějaké nešťastné událostí dá nadíti, což se po několika dnech vyplnilo porážkou císařského vojska v bitvě u Jankova.

Zajímavosti

  • Jméno rakouského velitele Johanna Götze (počeštěle: kec) vstoupilo do českého veřejného povědomí úslovím "Dopadnout... pochodit... nebo vyhrát jako kec u Jankova".[1]
  • Bitvy se zúčastnil mimo jiné i falckrabě Karel Gustav, pozdější švédský král Karel X. Gustav. Velel v hodnosti plukovníka Kuronskému jízdnímu pluku, z kterého většina padla nebo byla zraněna. Jen Karel Gustav, jako jediný zůstal nezraněn, ač měl čtyři průstřely v šatech a klobouku.

Současnost

Památník bitvy u Jankova

K 350. výročí bitvy v roce 1995 byl na místě bitvy postaven památník ve tvaru slzy. Na památku obětí se koná každým rokem pochod Po stopách bitvy u Jankova.

Reference

  1. 460. schůzka: Vyhrát jako Kec u Jankova [online]. Český rozhlas, 2015-04-14 [cit. 2015-12-14]. Dostupné online. 

Literatura

  • SLÁMA, Lukáš. Bitva u Jankova 6.3.1645. České Budějovice: Veduta, 2022. 128 s. ISBN 978-80-88030-60-7. 
  • ENGLUND, Peter. Nepokojná léta : Historie třicetileté války. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. 679 s. ISBN 80-7106-355-X. 
  • KOCH, Tomáš. Jankow 1645. 1. vyd. Týnec nad Sázavou: Historický klub, 2014, 99 s. ISBN 978-80-87684-14-6.
  • MAUR, Eduard. Bitva u Jankova 6. března 1645. Historický obzor, 1995, 6(3/4), s. 50-51.
  • PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2. 
  • VLASÁK, Antonín Norbert. Okres Votický. Praha: Fr. A. Urbánek, 1873. 108 s. Dostupné online. Kapitola Bitva u Jankova, s. 81. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Banner of the Holy Roman Emperor with haloes (1400-1806).svg
Autor: David Liuzzo, eagle by N3MO, Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, double headed eagle with halos (1400-1806)
Sweden-Flag-1562.svg
Swallow-tailed flag used between the reign of Gustav I of Sweden until c. 1650, when it was succeeded by a triple-tailed flag.
Flag of the Electorate of Bavaria.svg
Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape ., Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of the Electorate of Bavaria
Památník bitvy u Jankova 1645.jpg
Autor: BíláVrána, Licence: CC BY-SA 4.0
Památník bitvy u Jankova, okres Benešov, Středočeský kraj