Bitva u Little Bighornu

Bitva u Little Bighornu
konflikt: Indiánské války
Bitva u Little Bighornu na dobové ilustraci
Trvání	25. června - 26. června 1876
Místo	poblíž Little Bighorn River, Montana
Souřadnice	45°33′54″ s. š., 107°25′44″ z. d.
Výsledek	vítězství spojených indiánských kmenů
Strany
Lakotové Šajeni Arapahové Spojené státy
Velitelé
(Sedící býk) Splašený kůň Žluč Dva měsíce George Armstrong Custer † Marcus Reno James Calhoun † Frederick Benteen
Síla
900 - 2500 bojovníků 31 důstojníků 566 kavaleristů 30 - 40 zvědů
Ztráty
cca 41 mrtvých, až 160 zraněných 274 mrtvých z toho 16 důstojníků, 49 raněných
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Little Bighornu je událost (někdy také nazývaná jako bitva na Mastné trávě, anglicky The Battle on the Greasy Grass^[1] nebo Custerův poslední boj, anglicky Custer’s Last Stand^[2]), která byla střetnutím mezi armádou Spojených států amerických a válečníky indiánských kmenů Lakotů, severních Šajenů a Arapahů, která se odehrála dne 25. června 1876 v Montaně v USA.

Vojáky 7. kavalerie (7. jízdní pluk) vedl podplukovník George Armstrong Custer, kterému Lakotové říkali Žlutý vlas. Indiáni útočili pod vedením náčelníka Oglalů Splašeného koně a náčelníka Hunkpapů Žluče. Střetnutí se pasivně zúčastnil rovněž duchovní vůdce Lakotů Sedící býk. Bitva skončila katastrofální porážkou Custerových oddílů. Jde o jedno z nejznámějších a nejkrvavějších střetnutí mezi indiány a bělochy, které bylo zvěčněno v řadě literárních děl, byť jeho reálný význam nebyl příliš velký. Jediný, kdo z Custerova oddílu bitvu přežil, byl kůň Komanč, který se později stal doživotním čestným členem nové 7. kavalerie a podle zvláštního rozkazu ho nikdo nesměl osedlat nebo na něm dokonce jezdit.

USA získaly na Mexiku území na západě Severní Ameriky. Brzy zde vyrostla města, ale s tím se objevil problém. USA chtěly postavit železnice k těmto novým osadám, ale mezi osady a východ světadílu se vklínila rezervace přidělená Indiánům na věčné časy a ta by musela být objížděna dlouhou oklikou vedoucí jižním směrem. Navíc bylo na posvátném území Siouxů Black Hills nalezeno zlato. Tím byl nad Siouxy vyhlášen konečný ortel. Smlouva se Siouxy šla stranou. Zlato bylo důležitější. Indiáni se o tom dozvěděli a schopný šaman a pohlavár několika válečných spolků Sedící býk sjednotil několik kmenů Siouxů. Rozhodl se postavit na odpor a nenechat se zahánět do stále menších rezervací.

Velení vyslalo generály Terryho, Gibbona a Crooka, aby Indiány porazili. Generálové svého nepřítele podceňovali. Dostali totiž z Washingtonu zprávy, že povstalců je nanejvýš dva tisíce. Generál Terry se setkal s generálem Gibbonem západně od Little Big Hornu. Crook narazil na Siouxy u řeky Rosebund. Crook Indiány odrazil, ale měl příliš velké ztráty na to, aby mohl v boji pokračovat, a proto se stáhl zpět. Terry a Gibbon čekali na Crooka, ale když nedorazil, vyslali na průzkum sedmou kavalérii pod vedením podplukovníka George Armstronga Custera (někdy se u něj setkáme s titulováním generál, protože za americké občanské války zastával dočasně pozici generála milice). Custer hrdě odmítl nabídku generála Terryho, že mu bude přiděleno ještě 300 mužů a 10 předchůdců dnešních kulometů. Custer se vydal k Little Big Hornu. V jedné indiánské vesnici napadl pokojnou indiánskou slavnost, tím na sebe upozornil a Indiáni proti němu poslali menší skupinu bojovníků.

Custer, který patrně zcela chybně odhadl počet indiánských bojovníků v táboře, chtěl použít stejný systém jako v masakru Šajenů u řeky Washity, kdy Indiány obklíčil a překvapil. U Washity však byli Indiáni, kteří nechtěli bojovat, a většina byly ženy a děti. Tábor Sedícího býka byl plný mužů, kteří si již nechtěli vše nechat líbit a byli připraveni na boj. Custer se navíc tragicky mýlil i v předpokladu, že má nad indiány převahu lepší výzbroje - indiánům se v rámci přípravy na boj podařilo nakoupit velký počet opakovacích pušek (převážně henryovek). V nepřehledném terénu, v němž se Custerův hlavní oddíl měl s indiány střetnout a kde docházelo k přestřelkám na poměrně krátkou vzdálenost, byly tyto zbraně mnohem efektivnější než standardní výzbroj Custerových mužů.

Custer rozdělil armádu na tři části. První, kterou vedl major major Marcus Reno, měla zaútočit ze zdola a nahnat Indiány ke Custerovi. Custer měl pak zaútočit z vrchu. Třetí části velel kapitán Benteen. Ta byla záložní a čekala v pozici, která Custerovým zájmům nijak neposloužila. Reno začal útočit a napadl vesnici jako první. Muži byli právě na lovu, a když uslyšeli křik žen a dětí, ihned zaútočili na Rena. Tato skupina byla vedena náčelníkem Hunkpapů Žlučem, Splašeným koněm z lakotské skupiny Oglalů a hunkpapským náčelníkem Deštěm v tváři. Reno byl nucen se stáhnout do rokle, kterou záhy celou obklíčili Indiáni.

Custer se mezitím snažil překročit řeku. Nenašel však brod a strávil zde mnoho času. Indiáni si ho všimli a zahnali ho na kopec, známý dnes jako Custer’s Last Stand. Většina Indiánů se sem rychle připojila včetně těch, kteří drželi v šachu Rena. Zde celý Custerův oddíl padl. Neví se, kdo Custera zabil, ale například Déšť ve tváři tvrdil, že to byl náčelník Bílý bizon (indiánská svědectví je nicméně nutno brát s velkou rezervou, neboť si mnohdy protiřečí^[3] a navíc mnoho z účastníků později potvrdilo, že vůbec nevěděli, že Custer je na bitevním poli a zjistili to až dlouho po střetu)^[4]. V průběhu poslední Custerovy bitvy přijel Benteen Renovi na pomoc. Oba je z indiánského sevření vyprostil až generál Terry.

Tvrdí se, že Sedící býk v bitvě nebojoval, ale náčelník Žluč potvrdil, že ho tam zahlédl.

Terrymu již zřejmě došlo, že Custer byl poražen a proto se s Gibbonem vrátili. Siouxům vítězství moc nepomohlo, jelikož generálové se vrátili s posilami a Indiány porazili. Podplukovník Custer byl oslavován jako hrdina, což si vždycky přál, i když podle většiny historiků udělal zásadní omyly, jako rozdělení armády na tři části, a odmítnutí posil.

V současnosti (2019) se na místě bitvy nachází památník (anglicky Little Bighorn Battlefield National Monument) a hřbitov vojáků 7. kavalerie.^[5]

• Film They Died with Their Boots On z roku 1941. Hlavní roli ztvárnil americký herec Errol Flynn.
• Film Custer of the West z roku 1967. Hlavní roli ztvárnil britský herec Robert Shaw.
• Román Malý velký muž (anglicky The Little big man) od amerického spisovatele Thomase Bergera z roku 1964 (česky poprvé vyšlo v roce 1977).^[6] Podle knihy byl v roce 1970 natočen stejnojmenný film. Hlavní roli ztvárnil americký herec Dustin Hoffman.^[7]
• Román Black Hills od amerického spisovatele Dana Simmonse (bitva u Little Bighornu je úvodní scénou knihy) z roku 2010 (česky poprvé vyšel v roce 2010).^[8]
• V české kultuře tuto událost asi nejvíce zpopularizoval Jan Vyčítal v textu písně Blízko Little Big Hornu, jednoho ze šlágrů české country. (S Greenhorny nazpíval Michal Tučný.^[9]) Text byl napsán na melodii songu Leona Paynea The Jim Bridger Story, jejíž interpretem byl Johnny Horton. Zde však není tématem bitva u Little Bighornu a s výše uvedenou písní má kromě hudby společné jen údajné Bridgerovo varování generálu Custerovi před Siouxy. Ve skutečnosti měl Jim Bridger v době konání bitvy již 72 let a byl dávno na odpočinku.
• Povídka Šumící vánek z roku 2000 od Fredericka Forsytha

• CALLOWAY Colin G. Our Hearts Fell to the Ground: Plains Indian Views of How the West Was Lost. Bedford/St. Martin's; Reprint edition. 1996. ISBN 0312133545.
• AMBROSE Stephen E. Crazy Horse and Custer: The Parallel Lives of Two American Warriors. Open Road Media; 1st Anchor Books trade pbk. ed edition. 2014.
• PANZERI Peter. Little Big Horn 1876. Amercom SA. 2010. ISBN 9788326106323.
• OPATRNÝ Josef. Velká siouxská válka. Epocha. 2005. ISBN 8086328767.

• Indiánské války
• George Armstrong Custer
• Marcus Reno
• Sedící býk
• Splašený kůň

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Little Bighornu na Wikimedia Commons
• indianskevalky.cz
• dejinyasoucasnost.cz