Bitva u Mühldorfu

Bitva u Mühldorfu
	konflikt: Spor o královský titul v Římské říši
	vyobrazení bitvy z roku 1334
Trvání	28. září 1322, úterý
Místo	planina u vsi Ampfing u Mühldorfu
Souřadnice	48°16′35″ s. š., 12°33′35″ v. d.
Výsledek	vítězství Ludvíka Bavora
Strany
(Horno)bavorské vévodství; České království; Norimberské purkrabství	Rakouské vévodství; Korutanské vévodství; Salcburské knížecí; arcibiskupství; Pasovské biskupství
Velitelé
Ludvík Bavor; Jan Lucemburský; Fridrich IV. Norimberský	Fridrich Sličný; Jindřich Korutanský
Síla
1 800 rytířů a žoldnéřů	1 400 rytířů, žoldnéřů,; kumánští jezdci
Ztráty
neznámo	více než 1 000 šlechticů; zajmuto
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Mühldorfu (německy Schlacht bei Mühldorf) byl vojenský střet mezi bavorským vévodou Ludvíkem Bavorem a rakouským vévodou Fridrichem Sličným o královský titul v římské říši, který se odehrál 28. září 1322 na planině u vsi Ampfing poblíž bavorského města Mühldorf na Innu.

Pozadí

Spor o římský královský titul začal v roce 1314 po smrti římského krále Jindřicha Lucemburského. V září tohoto roku došlo k volbě nového krále, ale volba byla rozdělená a volily dvě skupiny kurfiřtů. Jedna skupina zvolila Ludvíka IV. Bavorského, druhá o den později Fridricha I. Sličného. Období dvojvládí směřovalo k vojenskému střetu, na který se obě strany začaly připravovat od jara 1322. V září se sešla vojska obou stran na březích řeky Inn u Mühldorfu a 28. září se schýlilo k bitvě.^[1]

Příprava bitvy

Fridrich Sličný armádu koordinoval společně s Jindřichem Korutanským. Shromáždil vojsko z rakouských a alpských zemí a posílil je uherskou a kumánskou jízdou. K tomu mu jeho bratr Leopold Habsburský poslal na pomoc vojsko ze Švábska. Ludvík Bavor ale svoje vojsko sjednotil dříve a doposud měl převahu, o kterou by sjednocením habsburských armád přišel. Jan Lucemburský, který do Ludvíkovy armády přivedl i oddíly Franků, Slezanů a především silný oddíl Čechů pod svým přímým velením, na váhavého Ludvíka naléhal, aby tuto výhodu využil. Ačkoliv Ludvíkovou oblíbenou taktikou bylo vyčkávat, strach z posil ho přesvědčil, svolil k bitvě a Janovi dal velení.^[1] Některé prameny uvádějí, že Jan poslal za Fridrichem Plichtu ze Žirotína, který v bitvě později sám padl, protože věděl, že jemu bitvu neodmítne. Šlo totiž o nejproslulejšího turnajového rytíře známého po celé Evropě a Fridrich věděl, že by Plichta na svých cestách podobnou zbabělost nezamlčel a jako nesmírně uznávaný a vážený rytíř by tak ztropil králi nemalou ostudu.^[2]

Průběh bitvy

V mnohém z průběhu bitvy si záznamy v 50 kronikách zcela protiřečí a podávají protichůdné zprávy, přesto lze sestavit hrubý obraz událostí. K bitvě, kterou začal Jan, došlo časně ráno v úterý 28. září 1322. Symbolika dne svátku českého patrona svatého Václava psychologicky velmi zapůsobila a české vojsko na sebe vzalo hlavní tíhu boje, který byl velmi krutý a probíhal ještě v poledne. Jan se v čele svého oddílu probojoval hluboko do nepřátelských řad a čtyřikrát byl jeho útok odražen. Poslední útok už bojovali Ludvíkovi vojáci včetně Čechů bez koní, protože ti už byli většinou pobiti.^[1]

Ludvík potom poslal na bojiště svoji zálohu pod vedením norimberského purkrabího, ale Fridrich měl za to, že jde o posily od jeho bratra Leopolda. Ve chvíli, kdy si uvědomil svůj omyl, bylo už pozdě a o bitvě už bylo rozhodnuto. Následoval chaos, většina rakouských mužů byla zabita, Uhři a Kumáni v domnění, že jde o zradu, opustili bojiště a Fridrich byl se svým bratrem Jindřichem zajat. Leopoldovy posily dorazily pozdě a na bitvu už neměly vliv. K poslední fázi střetu o říšskou korunu došlo v Řezně a přítomen byl Ludvík i jeho zajatci Fridrich a Jindřich.^[1]

Odměna českému králi

Za vítězství dal Ludvík Janovi Lucemburskému Chebsko, privilegia, statky i výnosy z cel a mýt a také Jindřicha Habsburského do zajetí. Toho Jan Lucemburský věznil několik měsíců na Křivoklátě a propustil ho až proti výkupnému 9 tisíc hřiven stříbra.^[1]

Chebsko bylo darováno Janovi Lucemburskému listinou, kterou Ludvík podepsal v Řezně 4. října 1322. 8 let stará zástava se tak stala českou državou. Součástí listiny byly podmínky, za kterých mohli římští králové vykoupit kdykoliv území zpět. Sumu 20 tisíc hřiven stříbra ale nikdo nezaplatil a Chebsko tak zůstalo natrvalo součástí Čech.^[3]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e VYKOUPIL, Libor. Ecce homo - bitva u Mühldorfu. Rozhlas.cz [online]. 2012-09-28 [cit. 2016-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-11-11.
↑ ENŽL, Radek. Česká krev: Král válečník [online]. valka.cz, 2003-08-01 [cit. 2016-10-23]. Dostupné online.
↑ DOSTÁL, Tomáš. Bitva u Mühldorfu: Zásadní předěl v dějinách Chebska [online]. Muzeum Cheb [cit. 2016-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-20.

Literatura

BALOUN, Antonín. Bitva u Mühldorfu a její odraz (nejen) v rytířské literatuře. Praha, 2010. 68 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Lenka Bobková. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Mühldorfu na Wikimedia Commons
(česky) Bitva u Mühldorfu: Zásadní předěl v dějinách Chebska Archivováno 20. 8. 2016 na Wayback Machine.

[rozhlas-1] VYKOUPIL, Libor. Ecce homo - bitva u Mühldorfu. Rozhlas.cz [online]. 2012-09-28 [cit. 2016-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-11-11.

[2] ENŽL, Radek. Česká krev: Král válečník [online]. valka.cz, 2003-08-01 [cit. 2016-10-23]. Dostupné online.

[3] DOSTÁL, Tomáš. Bitva u Mühldorfu: Zásadní předěl v dějinách Chebska [online]. Muzeum Cheb [cit. 2016-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-20.

[1]

[2]

[3]

Navigation

Navigace

Tématické portály