Bitva u Montgisardu

Bitva u Montgisardu
konflikt: Křížové výpravy
Bitva u Montgisardu od Charlese Philippe Larivière
Bitva u Montgisardu od Charlese Philippe Larivière

Trvání25. listopadu 1177
MístoMontgisard, poblíž Ramly, Svatá země (dnešní Izrael)
Souřadnice
Výsledekrozhodné vítězství křižáků
  • zkáza Saladinovy armády
  • ztroskotání plánu dobýt Jeruzalém
Strany
Jeruzalémské království Jeruzalémské království
Řád templářůŘád templářů Řád templářů
Řád johanitůŘád johanitů Řád johanitů
Řád sv. LazaraŘád sv. Lazara Řád sv. Lazara
Ajjúbovský sultanát Ajjúbovský sultanát
Velitelé
Znak Jeruzalémského království Balduin IV.
Znak Renauda de Chátillona Renaud de Châtillon
Znak velmistra Odona ze Sv. Amandu Odo ze Saint-Amandu
Znak Grenierů (Sidonského panství) Reginald ze Sidonu
Roger de Moulins
Znak Courtenay Joscelin III. z Edessy
Znak Ibelinů Balduin z Ibelinu
Znak Ibelinů Balian z Ibelinu
biskup Aubert z Betléma
Ajjúbovský sultanát Saladin
Síla
3 000–4 500 mužů
  • 375 rytířů
  • 80 templářských rytířů
  • asi 40 johanitských rytířů
  • asi 40 rytířů sv. Lazara
  • 2 500–4 000 pěšáků a střelců
kolem 26 000 mužů
Ztráty
1 100 mrtvých, 750 zraněných18 000–20 000 mrtvých či nezvěstných

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Montgisardu se odehrála 25. listopadu 1177 mezi armádami Ajjúbovců a království Jeruzalémského. Saladin v čele velkého vojska nečekaně vytáhl z Egypta a vyhnul se u Gazy templářům, kteří se ho tam pokoušeli zastavit, načež pokračoval dál na Askalon. Mladý šestnáctiletý král Balduin IV. stihl jen s pár sty rytíři svého dvora dorazit do Askalonu k jeho obraně, těsně před tím, než bylo město obklíčeno.

Saladin, ponechal část své obrovské armády na blokádu Askalonu a táhl na Jeruzalém s 26 000 muži. Cestu na Svaté město měl nyní zcela volnou. Odříznutý Balduin se však projevil jako nápaditý velitel. Nejdříve se mu podařilo tajně dopravit posla k templářům s příkazem, aby zaútočili na zadní řady muslimského vojska, které ho blokovalo. Jakmile to templáři provedli, okamžitě provedl výpad z Askalonu i Balduin a společnými silami muslimy rozprášili.

Následně se královské vojsko a rytířské řády pustily do úporného stíhání Saladinovy hlavní armády, která stále postupovala ve směru na Jeruzalém. Samotný Saladin pochyboval o tom, že by král Balduin IV. pokračoval v pronásledování se svou hrstkou vojáků. Myslel si, že mu nehrozí žádné nebezpečí a jeho značně roztažené vojsko pokračovalo ke svému cíli.

Ovšem 25. listopadu 1177 byla Saladinova armáda přepadena 500 královskými rytíři a templáři u Montgisard Ramla. Útok křesťanů byl nečekaný a zdrcující, když jejich těžká jízda rozrazila saracénský zadní voj, který postupoval příkrým úvalem. Pak se do boje zapojily další oddíly, které přispěchaly Balduinovi na pomoc a začala nelítostná řež až do západu slunce. V Saladinově armádě zavládl zmatek. Ze Saladinovy armády zůstala zhruba desetina. Saladinova osobní garda mamlúckých bojovníků byla celá pobita, když bránila svého velitele. Saladin nasedl na závodního velblouda a prchal zpět do Egypta. Balduin IV. jej pronásledoval až na Sinajský poloostrov, ale nepodařilo se mu ho dostihnout. Scénář bitvy u Montgisardu naplánoval velmi zkušený Renaud de Chattilon. Spíše než koordinací jeho maličkosti ale šťastnými okolnostmi, zaútočila bitevní formace templářů z jiného směru a o chvíli později, než hlavní útok jim řízený. Avšak tahle kombinace přispěla k ještě většímu chaosu v řadách zmatených muslimů. Bitva u Montgisardu se stala legendou, která ukončila slavnou éru Balduina IV. snad nejstatečnějšího hrdiny, jaký kdy nosil korunu Jeruzalémskou.[zdroj?]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schlacht von Montgisard na německé Wikipedii.

Literatura

  • Steven Runciman: A History of the Crusades. Vol. II: The Kingdom of Jerusalem and the Frankish East, 1100–1187. Cambridge University Press, 1952.
  • R. C. Smail: Crusading Warfare, 1097–1193. Cambridge University Press, 1956.
  • Bernard Hamilton: The Leper King and His Heirs. Baldwin IV and the Crusader Kingdom of Jerusalem. Cambridge University Press, 2000.
  • Malcolm Cameron Lyons / David Edward Pritchett Jackson: Saladin. The Politics of the Holy War. Cambridge University Press, 1982.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Vexillum Regni Hierosolymae.svg
Autor: Ec.Domnowall, Licence: CC BY 3.0
Drapeau du Royaume de Jérusalem
Bandeira Templária.svg
Autor: Rkcora, Licence: CC BY-SA 4.0
Battle Standard (gonfalon) used by the Templars in battle.
Arms of the Kingdom of Jerusalem.svg
Autor: Heralder
Cross by Katepanomegas, Licence: CC BY-SA 3.0
Arms of the Kingdom of Jerusalem
SOSJJ military.png
Autor: SOSJJ - World Confederation, Licence: CC BY-SA 3.0
Bandiera del Sovrano Ordine di San Giovanni di Gerusalemme (oltre 900 anni), Nera: militare
Flag of the Order of Saint Lazarus.svg
The Flag of the Order of Saint Lazarus
Schlacht von Montgisard 2.jpg
Battle between Baldwin IV and Saladin's Egyptians, November 18, 1177.
Blason Courtenay.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
Blason famille Agrain.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
Reconstruction of the Standard of the Sultan Saladin.svg
Autor: Thespoondragon, Licence: CC0
Reconstruction of Saladin's personal standard, using a single headed eagle.
Saladin, the Sultan of Egypt, carried a yellow banner emblazoned with an eagle, possibly inherited from the Zengid dynasty.[1] The Cairo Citadel has a carving of an eagle believed to depict Saladin's emblem, which is missing its heads. According to the Ottoman researcher Evilya Çelebi, it likely originally had two heads,[2] but the carving is commonly depicted with a single head, such as by the Egyptian government on stamps, and in the Lebanese book Saladin: The Story of the Conflict Between the East and West in the 12th and 13th Centuries.
Flag of Ayyubid Dynasty.svg

Flag of Ayyubid. The Ayyubid dynasty is often represented by the colour yellow.

"The Ayyubids and Mamluks, who succeeded the Fatimids in Egypt and Syria, retained the association of yellow with the ruler." Jane Hathaway, A Tale of Two Factions: Myth, Memory, and Identity in Ottoman Egypt and Yemen, p. 97.
Hospitalers.svg
Грб Хоспиталаца