Bitva u Nagyharsány

Bitva u Nagyharsány
konflikt: Velká turecká válka
Luigi Ferdinando Marsigli: plánek postavení vojsk v bitvě (z knihy "Stato militare dell'imperio ottomano")
Luigi Ferdinando Marsigli: plánek postavení vojsk v bitvě (z knihy "Stato militare dell'imperio ottomano")

Trvání12. srpen 1687
Místopoblíž Nagyharsány
Souřadnice
Výsledekdrtivé vítězství Habsburků
Strany
Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římskáOsmanská říšeOsmanská říše Osmanská říše
Velitelé
Karel V. Lotrinský
Maxmilián II. Emanuel
Ludvík Vilém Bádenský
Enea Silvio Piccolomini
Evžen Savojský
Jean-Louis de Bussy-Rabutin
velkovezír Sulejman Paša
Mustafa Paša
Esejd Mustafa Paša
Jafer Paša
Síla
asi 50 000 mužůasi 60 000 mužů
Ztráty
15 000 - 18 000cca 40 000

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Nagyharsány, někdy označovaná jako (druhá) bitva u Moháče z 12. srpna 1687 byla jednou z významných bitev válek mezi Osmanskou říší a impériem rakouských Habsburků. Odehrála se severně od Drávy a křesťanské vojsko vedené Karlem V. Lotrinským a Maxmiliánem II. Emanuelem v ní rozdrtilo tureckou armádu velkovezíra Sulejmana paši.

Z propagandistických důvodů byla bitva pojmenována jako (druhá) bitva u Moháče (coby odčinění bitvy u Moháče z roku 1526), byť Moháč byl od bojiště poměrně daleko, přes 40 km. Z toho důvodu dává řada historiků přednost výše zmíněnému názvu. V bitvě se jakožto velitel jízdy vyznamenal generál Evžen Savojský.

Průběh bitvy

Císařské pozice, které byly rovnoběžné s Drávou a silnicí Moháč - Siklós, kryly na levém křídle močálovitý tok Karasiskaly a na pravém křídle hora Harsány. Bylo zde rozestaveno 30 000 pěších [1] a 20 000 jezdců. V první linii bylo 34 praporů a 79 švadron, 13 praporů a 63 švadron ve druhé linii. V nepřehledném terénu poslal vévoda Lotrinský pravé křídlo hlubokým úvozem po úbočí Harsány. Paša Sulejman považoval tento manévr za oslabení linie a nařídil zaútočit 8 000 jezdcům na levé křídlo a probít se do zad druhé linii obrany. Jízda byla odražena a v 15.00 hodin byla vyslána část pěchoty pro posílení jezdeckého útoku na levé křídlo. Piccolominiho brigáda o 23 švadronách pod vedením markraběte Bádenského odrazila útočící sipáhíje. Vévoda Lotrinský vedl útok císařského středu (pluky Serényiho, Steinaua, Auersperga a Starhemberga) a ten dosáhl tureckých okopů a vnikl do nich. Kolona pravého křídla postoupila z úbočí Harsány na Siklóskou rovinu, rozvinula se a vpadla Turkům do boku a zad.

Odkazy

Reference

  1. Drnek (2010), s. 18.

Literatura

  • VLNAS, Vít. Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Národní Galerie, 2001. 849 s. ISBN 80-7185-380-1. S. 84. 
  • DRNEK, Jan; VONDROVSKÝ, Václav. Hoši jako květ. Plzeň: Občanské sdružení STREET, 2010. ISBN 978-80-254-6937-8. S. 301. 

Externí odkazy

Související články

Média použitá na této stránce

Banner of the Holy Roman Emperor with haloes (1400-1806).svg
Autor: David Liuzzo, eagle by N3MO, Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, double headed eagle with halos (1400-1806)
Ottoman flag by Hieronymus Bosch.svg
Autor: BlinxTheKitty, Licence: CC BY-SA 4.0
Possible flag or banner of the Ottoman Empire (or Ottoman army) according to Hieronymus (aka Jérôme) Bosch (crwflags.com), the painter lived in the Middle Ages (c. 1450–1516) in Brabant and some of his paintings show Ottoman flags. These are generally red with a white crescent. It was the end of the XVth century, when the Ottomans had just conquered Constantinople and thus ended the Byzantine Empire, that was a shock for the Christian world.
BattleMohacs.jpg
Ancient scheme of the Battle of Mohács (1687) (1687) by the Italian naturalist and soldier Luigi Ferdinando Marsigli (1658 – 1730). From his book "Stato militare dell'imperio ottomano", 1732.