Bitva u Soissons (718)

Bitva u Soissons
konflikt: Občanská válka ve Franské říši (715–718)
Mapa franského království po smrti Pipina II. v roce 714. Paul Vidal de La Blache, Všeobecný atlas historie a geografie (1912).
Trvání	718
Místo	nedaleko Soissons
Souřadnice	49°22′54″ s. š., 3°19′25″ v. d.
Výsledek	vítěztví Karla Martela
Strany
Austrasie (Franská říše) Neustrie (Franská říše) Akvitánie
Velitelé
Karel Martel Chilperich II. Odo Akvitánský Ragenfrid
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Soissons v roce 718 byla poslední z velkých bitev občanské války Franské říše mezi dědici Pipina II. Prostředního. Od Pipinovy smrti v prosinci 714 jeho vnuk Theudoald, vdova po Pipinovi Plektruda, patrně jeho nemanželský syn Karel Martel, jeho nástupce ve funkci majordoma královského paláce v Neustrii Ragenfrid a nový merovejský král Chilperich II. vedli mezi sebou válku o moc.^[1] Ragenfrid s Chilperichem byli v tomto boji zpočátku úspěšní, zatímco Plektruda s Theudoaldem byli brzy poraženi a donuceni vzdát se svých nároků i statků. Karel Martel nakonec v několika bitvách otočil vývoj této občanské války na svou stranu a vynutil si kapitulaci všech svých protivníků.

Po porážce v bitvě u Vincy se Chilperich a Ragenfrid spojili s Odonem Akvitánským, nezávislým vévodou z Akvitánie a chystali se na střet u Soissons. Jejich protivník Karel Martel toto předvídal a čekal na ně se svou armádou žoldnéřů s kterými spojenecké síly Odona, Chilpericha a Ragenfrida poblíž Soissons snadno porazil.^[2] Král Chilperich z bojiště uprchl s Odonem Akvitánským do země jižně od Loiry a Ragenfrid uprchl do Angers. Odo Akvitánský brzo krále Chilpericha zradil a s Karlem Martelem uzavřel mír za příslib ponechání si titulu vévody. Také Ragenfrid uzavřel mír vyměnou za část svého majetku a ukončení války.^[3] Když Chlothar IV. v roce 718 zemřel, Karel Martel uznal i Chilpericha králem. Tento majestát byl pouze formální, Chilperich se vzdal své politické moci, ve prospěch Karla Martela, kterého uznal jako majordoma nad všemi královstvími.^{[pozn. 1]} Karel Martel se stal nesporným dux Francorum.^[4]

Karel Martel se rozhodl ušetřit všechny své protivníky, jeho synovec Theudoald později sloužil v jeho armádě. Ani s vdovou Plektrudou se nezacházelo špatně. Nakonec Karel nechal žít i sesazeného krále Chilpericha a jeho majordoma Ragenfrida.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Soissons (718) na anglické Wikipedii.

• Tento článek čerpá z 11. vydání Encyclopædie Britannicy z roku 1911, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Battle of Soissons“, jehož autorem je Michael Ray.