Bitva u kunduraských olivových hájů

Bitva u kunduraských olivových hájů
konflikt: Čtvrtá křížová výprava
Olivový háj v Řecku
Trvání	léto 1205
Místo	Messenia, Peloponés, Řecko
Výsledek	drtivé vítězství francouzských křižáků
Změny území	založení Achajského knížectví křižáky
Strany
francouzští křižáci ze čtvrté výpravy Byzantské říši loajální místní Řekové a Melingové
Velitelé
Vilém ze Champlitte Geoffrey z Villehardouinu Michael (Michael Komnenos Dukas?)
Síla
500–700 pěšáků a jezdců, z toho rytíři asi 4 000–5 000 pěšáků a jezdců
Ztráty
lehké těžké
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u kunduraských olivových hájů (nebo také u kunduroských olivových hájů) se odehrála v Messenii na Peloponésu na jaře roku 1205 mezi francouzskými křižáky a místními řeckými vládci. Skončila drtivým vítězstvím francouzských rytířů a zlomením řeckého odporu.

Poté, co účastníci čtvrté křížové výpravy 13. dubna 1204 dobyli Konstantinopolis a rozvrátili tak na čas Byzantskou říši, jejíž císařský dvůr odplul do Nikáje, se skupina pěti až sedmi set křižáků (z toho někteří rytíři) pod velením účastníků výpravy Viléma ze Champlitte a Geoffreye z Villehardouinu střetla s vojskem pěti tisíc peloponéských Řeků a Melingů (řeckých Slovanů), které vedl jistý Michael, ten bývá někdy identifikován jako Michael Komnenos Dukas, synovec byzantského císaře a budoucí zakladatel Epirského despotátu. Tato bitva rozhodla o osudu zbytku Peloponésu, který tak padl do křižáckých rukou a stal se následně základem nového křižáckého státu Achajské knížectví.

Pozadí bitvy

Dne 13. dubna 1204 vojska čtvrté křížové výpravy dobyla Konstantinopol, hlavní město Byzantské říše.

Vůdce výpravy Bonifác z Montferratu, který byl vyšachován z možnosti stát se novým latinským císařem, dobyl Soluň a založil si zde svůj vlastní křižácký stát Soluňské království. Vilém ze Champlitte Bonifáce následoval a v dobytí Soluně mu pomohl. Poté pokračoval dále na jih, až dorazil do Morey. Zde se spojil s Geoffreyem z Villehardouinu, který se plavil do Messenie na své cestě z Palestiny.

Francouzští rytíři společně táhli za dobytím Peloponésu, známého nyní spíše jako Morea. Nejprve dobyli Messenii, kterou držel Jan Kantakouzenos. Vilém a Geoffrey poté obsadili všechna důležitá města na západním Peloponésu bez většího odporu. Řekové z Arkádie, Lakónie a Argolidy, které vedl Michael Komnenos Dukas, který byl toho času guvernérem Peloponésského thematu, a Michael Kantakouzenos, syn zesnulého Jana Kantakouzena, se pokusili křižákům postavit na odpor a jejich postup u kunduraských olivových hájů zastavit.

Popis bitvy

Podle Morejské kroniky bylo Latinů (tj. franských křižáků) sedm set, zatímco „Byzantinců“ (Římanů, resp. byzantských Řeků i řeckých Slovanů) čtyři tisíce, jezdců i pěších řadových vojáků. Geoffrey z Villehardouinu, strýc křižáka Geoffreye, společníka Viléma ze Champlitte, ve své Kronice uvádí, že Michaelovo vojsko čítalo pět tisíc mužů, zatímco křižáků mělo být desetkrát méně. V každém případě, navzdory citelné početní nevýhodě francouzští rytíři bitvu vyhráli. Odpor Řeků byl zcela ochromen a vzápětí začala do křižáckých rukou padat jedna byzantská pevnost za druhou. Toho času Michael Komnenos Dukas, pokud byl bitvy přítomen, se poté stáhl do Epiru a založil zde Epirský despotát. Přesná poloha kunduraských olivových hájů je neznámá. Křižák a kronikář Geoffrey z Villehardouinu se zmiňuje, že místo bitvy bylo vzdáleno jeden den od pevnosti Modon (Methoni).

Důsledky

Bitva u kunduraských olivových hájů byla rozhodující pro dobytí celého Peloponéského poloostrova křižáky. Po tomto vítězství pro křižáky v Morei už nic nepředstavovalo vážnou hrozbu. Vítězové byli v Arkadii přijati lidem i církví. Poslední ohniska odporu představovala obrana pevností v Nauplionu a Akrokorintu, které měl nyní pod kontrolou nezávislý zdejší despota Leo Sgouros. Vilém ze Champlitte poté vybudoval svůj křižácký stát Achajské knížectví, který s výjimkou benátských měst na pobřeží zabíral většinu Peloponésu.

Související články

• Čtvrtá křížová výprava
• Achajské knížectví
• Epirský despotát
• Michael I. Komnenos Dukas
• Vilém ze Champlitte
• Geoffrey z Villehardouinu
• Peloponés

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of the Olive Grove of Koundouros na anglické Wikipedii.

• Curta, Florin; Paul Stephenson (2006). Southeastern Europe in the Middle Ages, 500–1250. Cambridge University Press. ISBN 0-521-81539-8.
• Fine, John V (1994). The Late Medieval Balkans: A Critical Survey from the Late Twelfth Century to the Ottoman Conquest. University of Michigan Press. ISBN 0-472-08260-4.
• Setton, Kenneth Meyer (1976). The Papacy and the Levant, 1204–1571, The American Philosophical Society, Diane Publishing Co. ISBN 0-87169-114-0.
• Geoffrey de Villehardouin (1829). in Translated by T. Smith: The chronicle of Geoffry de Villehardouin, Marshal of Champagne and Romania concerning the conquest of Constantinople, by the French and Venetians, anno M.CCIV William Pickering.
• The original Greek text is from Το Χρονικόν του Μορέως (The Chronicle of Morea), edition by P. Kalonaros, Athens 1940 (in Greek)
• The Romans (Rhomaioi) was the name that the Byzantine Greeks were using to describe themselves, see also: The Names of the Greeks