Blümegenové

Blümegenové
Země	Habsburská monarchie Habsburská monarchie, České království České království
Tituly	rytíř 1708 svobodný pán 1720 hrabě 1759
Vymření po meči	1813
Poslední vládce	Petr Alcantara z Blümegenu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blümegenové byl německý šlechtický rod usazený od 18. století v habsburské monarchii. V trojici sourozenců Jindřicha Kajetána, Heřmana Hanibala a Jana Kryštofa dosáhli za vlády Marie Terezie vlivného postavení a v roce 1759 jim byl udělen hraběcí titul. Kromě statků v Dolním Rakousku a Čechách vlastnili velká panství na Moravě, kde zanechali několik významných památek barokní architektury (Letovice, Vizovice). Rod vymřel v roce 1813.

Historie

Rod Blümegenů (ve starších pramenech uváděn jako Blomecen) pocházel z Vestfálska, kde se připomíná již ve 14. století, dlouhodobě ale patřil k nejnižšímu šlechtickému stavu. Zakladatelem mocenského vzestupu rodu byl Heřman Jošt (Hermann Jobst) (1672–1733) začal svou kariéru ve službách opata v Kemptenu, který byl duchovním knížetem Svaté říše římské. V jeho službách se Heřman Jošt dostal nakonec do Vídně a v roce 1708 získal šlechtický titul rytíře. Později byl jmenován říšským dvorním radou a v roce 1720 byl povýšen na svobodného pána. Baronský titul mu byl v roce 1723 potvrzen pro české země spolu s udělením inkolátu^[1] a o rok později koupil na jižní Moravě panství Letovice. Téhož roku (1724) Letovice vyhořely a Heřman Jošt vzápětí přistoupil k barokní přestavbě zámku.^[2] Z manželství s Isabelou Jenovéfou z Deuringu (1687–1734) měl osm dětí. Synové Jindřich Kajetán, Heřman Hanibal a Jan Kryštof dosáhli vysokých postů ve státní správě a církevní hierarchii a společně získali titul hrabat (1768). Trojici kariérně úspěšných bratrů doplňovala nejstarší sestra Marie Antonie (1711–1767), abatyše kláštera klarisek ve Vídni.

Nejstarším z Heřmanových synů byl Jindřich Kajetán Pavel (1715–1788), který se od mládí uplatňoval ve státní správě na Moravě, kde byl nakonec zemským hejtmanem (1753–1760). Poté přešel do Vídně a v letech 1771–1782 zastával funkci nejvyšší kancléř. Po nástupu Josefa II. jeho vliv poklesl a nakonec byl v nemilosti odvolán.^[3] Po otci zdědil panství Letovice, kde podporoval rozvoj textilního průmyslu a také zde založil klášter. Plátenická manufaktura v Letovicích patřila do konce 18. století k největším podnikům tohoto typu na Moravě.^[4][5] Textilnímu podnikání se věnoval i na dolnorakouském panství Kettenhof, které koupil v roce 1754 a později zde nechal postavit zámek. Ze svých majetků (Letovice, Kettenhof) zřídil v roce 1775 fideikomis. V Brně byl jeho sídlem již od roku 1738 dům pánů z Lipé,^[6] poblíž Brna také dočasně jako moravský zemský hejtman užíval nově postavený zámek ve Šlapanicích. V roce 1759 byl povýšen do hraběcího stavu pro České království. I když v té době patřil již k významným osobnostem, k žádosti o povýšení do hraběcího stavu musel doložit původ svého rodu, který byl z pohledu dvorské kanceláře mizivý, Jindřich Kajetán mimo jiné uváděl v žádosti rodinu své matky, která patřila k říšské šlechtě.^[7] Hraběcí titul byl v roce 1769 povtrzen i pro jeho mladší bratry s nárokem na oslovení Hoch- und Wohlgeboren. manželství s Marií Annou Chorinskou z Ledské (1716–1781) měl devět dětí, z nichž se jako nejmladší narodil jediný syn František Jindřich Kajetán (1756–1806). Byl císařským komořím, dolnorakouským vládním radou, vlastnil fideikomisní panství Letovice-Kettenhof, ale zemřel bez potomstva. Po jeho smrti přešel tento majetek na bratrance Petra.

(c) Radek Linner, CC BY-SA 3.0

Druhorozený Heřmanův syn Heřman Hanibal (1716–1774) byl církevním hodnostářem, nejprve kanovníkem v Olomouci, proboštem v Brně a nakonec biskupem v Hradci Králové (1763–1774). S využitím svého dědického podílu po otci koupil v roce 1746 panství Vizovice, kde pak nechal postavit honosný barokní zámek (1746–1778). Zde ale příliš nepobýval, kvůli sporům se nakonec nezdržoval ani ve své královéhradecké diecézi a závěr života strávil v Brně.^[8]

Třetí Heřmanův syn Jan Kryštof Jindřich (1722–1802) se po vzoru nejstaršího bratra uplatnil ve státní správě na Moravě a nakonec byl také moravským zemským hejtmanem (1773-1782). Spolu s bratrem musel opustit mocenské pozice po nástupu Josefa II. Jeho majetkem byl nejprve statek Mitrov na Vysočině, který koupil v roce 1746, ale o deset let později jej prodal. Pobýval potom často na zámku Vizovice, jehož správu zajišťoval pro staršího bratra Heřmana Hanibala. V Brně sídlil v domě pánů z Lipé. Byl třikrát ženatý, potomstvo měl ale jen z prvního manželství s Marií Aloisií Herbersteinovou (1731–1767). Jeho druhou manželkou byla vlastní neteř Marie Antonie z Blümegenu (1742–1785), ovdovělá Libštejnská z Kolovrat. Z pozůstalosti po jejím předchozím manželovi Rudolfovi Libštejnském z Kolovrat koupil Jan Kryštof panství Dolní Adršpach ve východních Čechách^[9] a Biskupice na jižní Moravě.^[10] Tento majetek pak zdědil syn František Josef (1750–1794) a po něm mladší Petr Alcantara (1754–1813).

Posledním potomkem rodu Petr Alcantara (1754–1813), který zastával také vysoké úřady na Moravě, kde byl prezidentem apelačního soudu a nejvyšším zemským komořím. Ve svých rukou postupně soustředil všechen majetek rodu (Vizovice, Letovice, Biskupce, Dolní Adršpach, dům pánů z Lipé), zemřel ale v Brně 6. července 1813 bez potomstva a jím rod Blümegenů vymřel. Dědictví bylo následně rozděleno mezi několik spřízněných rodin (Stillfriedové, Schaffgotschové, Kálnokyové).^[11][12]

Erb

Původním erbovním znamením Blümegenů byly tři červené růže ve stříbrném poli. Při povýšení rodu do panského a hraběcího stavu dostal erb složitější podobu se čtyřmi poli a srdečním štítkem. Původní červené růže se objevily ve druhém a třetím poli, zatímco do prvního a čtvrtého pole červené barvy se dostal zlatý kráčející korunovaný lev. V srdečním zlatém štítku je zelená větvička s pěti vyrůstajícími modrými květy. V této podobě je erb Blümegenů k vidění na několika památkách ve Vizovicích, Letovicích nebo Biskupicích.^[13]

Přehled majetku na Moravě a v Čechách

• Biskupice (1774–1813)
• Dolní Adršpach (1774–1813)
• Letovice (1724–1813)
• Mitrov (1746–1757)
• Vizovice (1746–1838)
• dům pánů z Lipé v Brně (1738–1802)

Osobnosti

• Heřman Jošt (1672–1733), říšský dvorní rada, přísedící říšského komorního soudu ve Wetzlaru, 1720 svobodný pán
• Jindřich Kajetán (1715–1788), moravský zemský hejtman 1753–1760, nejvyšší kancléř 1771–1782, 1759 hrabě
• Heřman Hanibal (1716–1774), biskup v Hradci Králové 1763–1774, 1768 hrabě
• Jan Kryštof (1722–1802), moravský zemský hejtman 1773–1782, 1768 hrabě
• Petr Alcantara (1754–1813), nejvyšší zemský komorník na Moravě 1811–1813, poslední potomek rodu

Odkazy

Reference

Literatura

• MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, díl I.; Praha, 2008; 673 s. ISBN 978-80-257-0027-3
• Der Landständische Adel der Herzogtums Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; s. 112–115 (heslo Blümegen) [1]
• WISGRILL, Karl von: Schauplatz des landsässigen nieder-oesterreichischen Adels, díl I.; Vídeň, 1794; s. 354–357 dostupné online

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Blümegenové na Wikimedia Commons
• Rodokmen Blümegenů