Blahoslav Kraus

Blahoslav Kraus (* 11. srpna 1943 Pelhřimov) je vysokoškolský profesor a vědec známý svou prací v oboru sociální pedagogiky. Dále se zabývá sociální patologií a sociologií výchovy.

Začínal jako učitel na základních a středních školách. V roce 1971 absolvoval na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci obor matematika – pedagogika. Doktorát filozofie získal v roce 1974 na Filozofické fakultě UK v Praze a na stejně fakultě absolvoval v letech 1976–1981 aspirantské studium v oboru pedagogika (specializace sociologie výchovy). Od roku 1972 působil na Pedagogické fakultě Univerzity v Hradci Králové nejprve jako odborný asistent, od roku 1983 jako docent. Profesorem byl jmenován v roce 2002.^[1]

V letech 1998–2001 také působil jako „hostující profesor“ na Pedagogické fakultě Univerzity Mateje Bela v Bánské Bystrici a v letech 2002–2006 na Vysoké škole pedagogické ve Varšavě. V uplynulých letech byl nebo je dodnes členem osmi vědeckých rad vysokých škol. Byl řešitelem a koordinátorem řady výzkumných úkolů. Je členem řady komisí pro habilitační a inaugurační řízení, doktorské zkoušky, školitelem, oponentem doktorandských a habilitačních prací, oponentem řady výzkumných úkolů a grantů v Česku i v zahraničí. Je čestným členem České pedagogické společnosti a Asociace sociálních pedagogů v České republice. V letech 2002–2004 byl předsedou České asociace pedagogického výzkumu. Byl vyznamenán zlatou medailí Rektora UMB v Banské Bystrici, Univerzity Hradec Králové a statutárního města Hradec Králové.

Je autorem resp. spoluautorem dvaceti monografií a vysokoškolských učebnic. Publikoval více než 250 statí v odborných časopisech a vědeckých sbornících.

Sociální pedagogiku Kraus vidí jako vědní obor multidisciplinární povahy zaměřující se na roli prostředí ve výchově, a to nejen v souvislosti s problémy rizikových či potencionálně rizikových skupin, ale také v souvislosti s celou populací. Je třeba vytvořit soulad mezi potřebami jedinců a společnosti a přispívat tak tvorbě optimálního způsobu života v dané době a daných společenských podmínkách. Nejlepší cestou, jak zajistit člověku co nejlepší pozici v životě, je podle Krause kvalitní výchova v nejrůznějších prostředích a situacích. Kraus stanovuje dvě funkce sociální pedagogiky: preventivní (profylaktickou) a terapeutickou (kompenzační).^[2]

Monografie

• Kraus, B. Sociologie výchovy (1984)
• Kraus, B. K současným problémům mládeže (1990)
• Kraus, B. Sociální aspekty výchovy (1998)
• Kraus, B. Poláčková,. V. et al. Člověk, prostředí, výchova (2001)
• Kraus, B. a kol. Jak žije středoškolská mládež na počátku 21. století (2004)
• Kraus, B. a kol. Středoškolská mládež a její svět na přelomu století (2006)
• Kraus, B. Hroncová, J. et al. Sociální patologie (2007)
• Hroncová, J., Kraus, B. et al. K dejinám sociálnej pedagogiky v Europe (2008)
• Kraus, B. Základy sociální pedagogiky (2008)
• Kraus, B. Společnost, rodina a sociální deviace (2014)
• Kraus, B. a kol. Životní styl současné české rodiny (2015)
• Kraus, B. Sociální deviace v transformaci společnosti (2015)
• Bělík, V., Kraus, B., a kol. Slovník sociální patologie (2018)
• Kraus, B., Stašová, L., Junová, I. Contemporary Family Lifestyles in Central and Western Europe. Selected Cases (2020)

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Blahoslav Kraus
• Monika Žumárová: Medailon – prof. PhDr. Blahoslav KRAUS, CSc. Sociální pedagogika, 2013, roč. 1, č. 1, s. 111