Blanice (přírodní památka)

Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Přírodní památka
Blanice
IUCN kategorie III (Přírodní památka)
Blanice u zábrdského mlýna
Blanice u zábrdského mlýna
Základní informace
Vyhlášení2. ledna 2014
VyhlásilKrajský úřad Jihočeského kraje
Nadm. výška545–583 m n. m.
Rozloha7,29 ha[1]
Poloha
StátČeskoČesko Česko
OkresPrachatice
UmístěníHorní Záblatí, Kratušín, Saladín, Zábrdí
Souřadnice
Blanice
Blanice
Další informace
Kód5866
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní památky v Česku

Blanice je přírodní památka ve správních územích obcí Kratušín, Záblatí a Zábrdíokrese PrachaticeJihočeském kraji. Předmětem ochrany je tok řeky Blanice s výskytem vzácných a ohrožených druhů živočichů, ke kterým patří perlorodka říční, vranka obecná, mihule potoční, střevle potoční nebo vydra říční.

Historie

V povodí Blanice od pravěku do začátku devatenáctého století probíhala těžba zlata. Dochovaly se po ní odvaly, které mohou obsahovat vysoké koncentrace těžkých kovů.[2] Samotná řeka slouží jako vodárenský tok a spodní polovina chráněného území zasahuje do druhého stupně ochranného pásma vodního zdroje vodní nádrže Husinec. Bagrování říčních sedimentů zhoršuje prostředí pro chráněné druhy ryb a může ničit hnízdní stěny využívané ledňáčkem říčním.[3]

Negativně se projevuje lesní hospodářství v povodí řeky, protože způsobuje erozi ve výše položených částech povodí. Drobné přítoky potom přinášejí jemné sedimenty do Blanice. Hrubší písek a štěrk do Blanice splavuje Cikánský potok. Přítoky ve dvacátém století ovlivnily také chemismus vody v řece, protože do ní přinášely zvýšené množství látek původem ze zemědělství. K nim patřily rozpuštěné živiny (dusík, fosfor) a pesticidy. Jedním z jejich velkých zdrojů je Zbytinský potok, který protéká intenzivními pastvinami a kejdovanými loukami. Podobně Farský potok je ovlivněn ornou půdou a odvodňovacími systémy. S přeměnou orné půdy na luční a pastevní hospodaření koncem dvacátého století došlo ke zlepšení stavu.[4]

Z rekreačních aktivit v chráněném území probíhá jen ojedinělá vodácká turistika a rybářství. Do řeky jsou v prostoru přírodní památky vysazováni pstruh duhový, pstruh potoční a lipan podhorní.[2]

Chráněné území vyhlásil Krajský úřad Jihočeského kraje v kategorii přírodní památka s účinností od 2. ledna 2014.[5]

Přírodní poměry

Přírodní památka s rozlohou 7,29 hektarů leží v nadmořské výšce 545–583 metrů v katastrálních územích Horní Záblatí, Kratušín, Saladín a Zábrdí u Lažišť v okrese Prachatice. Tvoří ji tok řeky s břehovými porosty.[5] Chráněný úsek začíná u mostu silnice mezi Horním Záblatím a Kratušínem a končí u mostu u Podedvorského mlýna.[6] Území se překrývá se stejnojmennou evropsky významnou lokalitou.[5]

Abiotické poměry

Geologické podloží tvoří kvartérní nivní sedimenty,[7] na nichž se vyvinul převážně půdní typ fluvizem.[8]geomorfologickém členění Česka přírodní památka leží v Šumavském podhůří. Horní část až k ústí Cikánského potoka patří k podcelku Prachatická hornatina a okrsku Libínská hornatina, zatímco níže položená část leží v Bavorovské vrchovině a v okrsku Husinecká vrchovina.[6]

Přírodní památka chrání asi tři kilometry dlouhou oligotrofní část toku řeky, jejíž šířka se pohybuje v rozmezí pět až patnáct metrů. Úsek má hrubozrnné dno a nachází se ve spodní části pstruhového pásma. Povodí příslušné ke konci přírodní památky měří asi 200 kilometrů čtverečních. Ve vyhlášeném ochranném pásmu (1,04 hektaru[5]) v blízkosti ústí Cikánského potoka[9] se nachází olšinatůněmi,[10] v nichž se vyskytuje několik druhů obojživelníků.[11]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí se přírodní památka nachází v mírně teplé oblasti MT3, pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.[12]

Flóra a fauna

Okraj přírodní památky u Podedvorského mlýna

V břehových porostech převažuje měkký luholší, vrbou a střemchou.[11] Hlavním předmětem ochrany je výskyt perlorodky říční (Margaritifera margaritifera), vranky obecné (Cottus gobio), mihule potoční (Lampetra planeri) a vydry říční (Lutra lutra).[13] Vydra se v přírodní památce vyskytuje v počtu několika jedinců.[4]

Perlorodka říční se v dotčeném úseku vyskytovala ve velkých počtech, ale ve druhé polovině dvacátého století v důsledku zhoršování jakosti vody a výstavy husinecké přehrady většina populace vymřela. V roce 2002 bylo možné pozorovat jen její roztroušené zbytky v podobě schránek. V roce 2011 však byla potvrzena existence ojedinělých kolonií v blízkém okolí přírodní památky, roztroušených jedinců v přírodní památce a také zasažení populace hostitelských ryb vývojovým stádiem perlorodky (tzv. glochidia, resp. tumidia).[14]

Stabilní populace vranky obecné dosahuje v chráněném území tisíců jedinců, ale v porovnání s oblastmi hojného výskytu druhu je hustota populace nízká.[14] Podobné nároky jako vranka má velmi početná populace mihule potoční a málo početná populace střevle potoční.[15]

K zaznamenaným, ale málo početným rybám patří také jelec jesen (Leuciscus idus) a mník jednovousý (Lota lota). Z dalších živočichů byli místy pozorováni ropucha obecná (Bufo bufo), ještěrka obecná (Lacerta agilis), užovka obojková (Natrix natrix) a dva jedinci ledňáčka říčního (Alcedo atthis).[16]

Odkazy

Reference

  1. Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
  2. a b Plán péče o ZCHÚ přírodní památka Blanice na období 1. 1. 2014 – 31. 12. 2024 [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny [cit. 2022-10-09]. S. 22. Dále jen Plán péče (2014–2024). Dostupné online. 
  3. Plán péče (2014–2024), s. 17.
  4. a b Plán péče (2014–2024), s. 16.
  5. a b c d Blanice [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 
  6. a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 
  7. Geologická mapa 1 : 50 000 [online]. Česká geologická služba [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 
  8. Půdní mapa 1 : 50 000 [online]. Česká geologická služba [cit. 2022-10-09]. Dostupné online. 
  9. Plán péče (2014–2024), s. 24.
  10. Plán péče (2014–2024), s. 11.
  11. a b Plán péče (2014–2024), s. 12.
  12. VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky) 
  13. Plán péče (2014–2024), s. 10.
  14. a b Plán péče (2014–2024), s. 13.
  15. Plán péče (2014–2024), s. 14–15.
  16. Plán péče (2014–2024), s. 11–12.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Relief Map of Czech Republic.png
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
Green pog.svg
Shiny green button/marker widget.
Zábrdí čp31 (02).jpg
Autor: Czeva, Licence: CC BY-SA 3.0
Zábrdský mlýn, dům čp. 31 u řeky Blanice ve obci Zábrdí, okres Prachatice, Jihočeský kraj.