Blanice (přírodní památka)

Přírodní památka Blanice
IUCN kategorie III (Přírodní památka)
Blanice u zábrdského mlýna
Základní informace
Vyhlášení	2. ledna 2014
Vyhlásil	Krajský úřad Jihočeského kraje
Nadm. výška	545–583 m n. m.
Rozloha	7,29 ha[1]
Poloha
Stát	Česko Česko
Okres	Prachatice
Umístění	Horní Záblatí, Kratušín, Saladín, Zábrdí
Souřadnice	49°1′10,37″ s. š., 13°56′27,58″ v. d.
Blanice
Další informace
Kód	5866
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blanice je přírodní památka ve správních územích obcí Kratušín, Záblatí a Zábrdí v okrese Prachatice v Jihočeském kraji. Předmětem ochrany je tok řeky Blanice s výskytem vzácných a ohrožených druhů živočichů, ke kterým patří perlorodka říční, vranka obecná, mihule potoční, střevle potoční nebo vydra říční.

Historie

V povodí Blanice od pravěku do začátku devatenáctého století probíhala těžba zlata. Dochovaly se po ní odvaly, které mohou obsahovat vysoké koncentrace těžkých kovů.^[2] Samotná řeka slouží jako vodárenský tok a spodní polovina chráněného území zasahuje do druhého stupně ochranného pásma vodního zdroje vodní nádrže Husinec. Bagrování říčních sedimentů zhoršuje prostředí pro chráněné druhy ryb a může ničit hnízdní stěny využívané ledňáčkem říčním.^[3]

Negativně se projevuje lesní hospodářství v povodí řeky, protože způsobuje erozi ve výše položených částech povodí. Drobné přítoky potom přinášejí jemné sedimenty do Blanice. Hrubší písek a štěrk do Blanice splavuje Cikánský potok. Přítoky ve dvacátém století ovlivnily také chemismus vody v řece, protože do ní přinášely zvýšené množství látek původem ze zemědělství. K nim patřily rozpuštěné živiny (dusík, fosfor) a pesticidy. Jedním z jejich velkých zdrojů je Zbytinský potok, který protéká intenzivními pastvinami a kejdovanými loukami. Podobně Farský potok je ovlivněn ornou půdou a odvodňovacími systémy. S přeměnou orné půdy na luční a pastevní hospodaření koncem dvacátého století došlo ke zlepšení stavu.^[4]

Z rekreačních aktivit v chráněném území probíhá jen ojedinělá vodácká turistika a rybářství. Do řeky jsou v prostoru přírodní památky vysazováni pstruh duhový, pstruh potoční a lipan podhorní.^[2]

Chráněné území vyhlásil Krajský úřad Jihočeského kraje v kategorii přírodní památka s účinností od 2. ledna 2014.^[5]

Přírodní poměry

Přírodní památka s rozlohou 7,29 hektarů leží v nadmořské výšce 545–583 metrů v katastrálních územích Horní Záblatí, Kratušín, Saladín a Zábrdí u Lažišť v okrese Prachatice. Tvoří ji tok řeky s břehovými porosty.^[5] Chráněný úsek začíná u mostu silnice mezi Horním Záblatím a Kratušínem a končí u mostu u Podedvorského mlýna.^[6] Území se překrývá se stejnojmennou evropsky významnou lokalitou.^[5]

Abiotické poměry

Geologické podloží tvoří kvartérní nivní sedimenty,^[7] na nichž se vyvinul převážně půdní typ fluvizem.^[8] V geomorfologickém členění Česka přírodní památka leží v Šumavském podhůří. Horní část až k ústí Cikánského potoka patří k podcelku Prachatická hornatina a okrsku Libínská hornatina, zatímco níže položená část leží v Bavorovské vrchovině a v okrsku Husinecká vrchovina.^[6]

Přírodní památka chrání asi tři kilometry dlouhou oligotrofní část toku řeky, jejíž šířka se pohybuje v rozmezí pět až patnáct metrů. Úsek má hrubozrnné dno a nachází se ve spodní části pstruhového pásma. Povodí příslušné ke konci přírodní památky měří asi 200 kilometrů čtverečních. Ve vyhlášeném ochranném pásmu (1,04 hektaru^[5]) v blízkosti ústí Cikánského potoka^[9] se nachází olšina s tůněmi,^[10] v nichž se vyskytuje několik druhů obojživelníků.^[11]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí se přírodní památka nachází v mírně teplé oblasti MT3, pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.^[12]

Flóra a fauna

V břehových porostech převažuje měkký luh s olší, vrbou a střemchou.^[11] Hlavním předmětem ochrany je výskyt perlorodky říční (Margaritifera margaritifera), vranky obecné (Cottus gobio), mihule potoční (Lampetra planeri) a vydry říční (Lutra lutra).^[13] Vydra se v přírodní památce vyskytuje v počtu několika jedinců.^[4]

Perlorodka říční se v dotčeném úseku vyskytovala ve velkých počtech, ale ve druhé polovině dvacátého století v důsledku zhoršování jakosti vody a výstavy husinecké přehrady většina populace vymřela. V roce 2002 bylo možné pozorovat jen její roztroušené zbytky v podobě schránek. V roce 2011 však byla potvrzena existence ojedinělých kolonií v blízkém okolí přírodní památky, roztroušených jedinců v přírodní památce a také zasažení populace hostitelských ryb vývojovým stádiem perlorodky (tzv. glochidia, resp. tumidia).^[14]

Stabilní populace vranky obecné dosahuje v chráněném území tisíců jedinců, ale v porovnání s oblastmi hojného výskytu druhu je hustota populace nízká.^[14] Podobné nároky jako vranka má velmi početná populace mihule potoční a málo početná populace střevle potoční.^[15]

K zaznamenaným, ale málo početným rybám patří také jelec jesen (Leuciscus idus) a mník jednovousý (Lota lota). Z dalších živočichů byli místy pozorováni ropucha obecná (Bufo bufo), ještěrka obecná (Lacerta agilis), užovka obojková (Natrix natrix) a dva jedinci ledňáčka říčního (Alcedo atthis).^[16]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Blanice na Wikimedia Commons