Blanice (přírodní památka)
Přírodní památka Blanice | |
---|---|
IUCN kategorie III (Přírodní památka) | |
Blanice u zábrdského mlýna | |
Základní informace | |
Vyhlášení | 2. ledna 2014 |
Vyhlásil | Krajský úřad Jihočeského kraje |
Nadm. výška | 545–583 m n. m. |
Rozloha | 7,29 ha[1] |
Poloha | |
Stát | Česko |
Okres | Prachatice |
Umístění | Horní Záblatí, Kratušín, Saladín, Zábrdí |
Souřadnice | 49°1′10,37″ s. š., 13°56′27,58″ v. d. |
Další informace | |
Kód | 5866 |
Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Blanice je přírodní památka ve správních územích obcí Kratušín, Záblatí a Zábrdí v okrese Prachatice v Jihočeském kraji. Předmětem ochrany je tok řeky Blanice s výskytem vzácných a ohrožených druhů živočichů, ke kterým patří perlorodka říční, vranka obecná, mihule potoční, střevle potoční nebo vydra říční.
Historie
V povodí Blanice od pravěku do začátku devatenáctého století probíhala těžba zlata. Dochovaly se po ní odvaly, které mohou obsahovat vysoké koncentrace těžkých kovů.[2] Samotná řeka slouží jako vodárenský tok a spodní polovina chráněného území zasahuje do druhého stupně ochranného pásma vodního zdroje vodní nádrže Husinec. Bagrování říčních sedimentů zhoršuje prostředí pro chráněné druhy ryb a může ničit hnízdní stěny využívané ledňáčkem říčním.[3]
Negativně se projevuje lesní hospodářství v povodí řeky, protože způsobuje erozi ve výše položených částech povodí. Drobné přítoky potom přinášejí jemné sedimenty do Blanice. Hrubší písek a štěrk do Blanice splavuje Cikánský potok. Přítoky ve dvacátém století ovlivnily také chemismus vody v řece, protože do ní přinášely zvýšené množství látek původem ze zemědělství. K nim patřily rozpuštěné živiny (dusík, fosfor) a pesticidy. Jedním z jejich velkých zdrojů je Zbytinský potok, který protéká intenzivními pastvinami a kejdovanými loukami. Podobně Farský potok je ovlivněn ornou půdou a odvodňovacími systémy. S přeměnou orné půdy na luční a pastevní hospodaření koncem dvacátého století došlo ke zlepšení stavu.[4]
Z rekreačních aktivit v chráněném území probíhá jen ojedinělá vodácká turistika a rybářství. Do řeky jsou v prostoru přírodní památky vysazováni pstruh duhový, pstruh potoční a lipan podhorní.[2]
Chráněné území vyhlásil Krajský úřad Jihočeského kraje v kategorii přírodní památka s účinností od 2. ledna 2014.[5]
Přírodní poměry
Přírodní památka s rozlohou 7,29 hektarů leží v nadmořské výšce 545–583 metrů v katastrálních územích Horní Záblatí, Kratušín, Saladín a Zábrdí u Lažišť v okrese Prachatice. Tvoří ji tok řeky s břehovými porosty.[5] Chráněný úsek začíná u mostu silnice mezi Horním Záblatím a Kratušínem a končí u mostu u Podedvorského mlýna.[6] Území se překrývá se stejnojmennou evropsky významnou lokalitou.[5]
Abiotické poměry
Geologické podloží tvoří kvartérní nivní sedimenty,[7] na nichž se vyvinul převážně půdní typ fluvizem.[8] V geomorfologickém členění Česka přírodní památka leží v Šumavském podhůří. Horní část až k ústí Cikánského potoka patří k podcelku Prachatická hornatina a okrsku Libínská hornatina, zatímco níže položená část leží v Bavorovské vrchovině a v okrsku Husinecká vrchovina.[6]
Přírodní památka chrání asi tři kilometry dlouhou oligotrofní část toku řeky, jejíž šířka se pohybuje v rozmezí pět až patnáct metrů. Úsek má hrubozrnné dno a nachází se ve spodní části pstruhového pásma. Povodí příslušné ke konci přírodní památky měří asi 200 kilometrů čtverečních. Ve vyhlášeném ochranném pásmu (1,04 hektaru[5]) v blízkosti ústí Cikánského potoka[9] se nachází olšina s tůněmi,[10] v nichž se vyskytuje několik druhů obojživelníků.[11]
V rámci Quittovy klasifikace podnebí se přírodní památka nachází v mírně teplé oblasti MT3, pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.[12]
Flóra a fauna
V břehových porostech převažuje měkký luh s olší, vrbou a střemchou.[11] Hlavním předmětem ochrany je výskyt perlorodky říční (Margaritifera margaritifera), vranky obecné (Cottus gobio), mihule potoční (Lampetra planeri) a vydry říční (Lutra lutra).[13] Vydra se v přírodní památce vyskytuje v počtu několika jedinců.[4]
Perlorodka říční se v dotčeném úseku vyskytovala ve velkých počtech, ale ve druhé polovině dvacátého století v důsledku zhoršování jakosti vody a výstavy husinecké přehrady většina populace vymřela. V roce 2002 bylo možné pozorovat jen její roztroušené zbytky v podobě schránek. V roce 2011 však byla potvrzena existence ojedinělých kolonií v blízkém okolí přírodní památky, roztroušených jedinců v přírodní památce a také zasažení populace hostitelských ryb vývojovým stádiem perlorodky (tzv. glochidia, resp. tumidia).[14]
Stabilní populace vranky obecné dosahuje v chráněném území tisíců jedinců, ale v porovnání s oblastmi hojného výskytu druhu je hustota populace nízká.[14] Podobné nároky jako vranka má velmi početná populace mihule potoční a málo početná populace střevle potoční.[15]
K zaznamenaným, ale málo početným rybám patří také jelec jesen (Leuciscus idus) a mník jednovousý (Lota lota). Z dalších živočichů byli místy pozorováni ropucha obecná (Bufo bufo), ještěrka obecná (Lacerta agilis), užovka obojková (Natrix natrix) a dva jedinci ledňáčka říčního (Alcedo atthis).[16]
Odkazy
Reference
- ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
- ↑ a b Plán péče o ZCHÚ přírodní památka Blanice na období 1. 1. 2014 – 31. 12. 2024 [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny [cit. 2022-10-09]. S. 22. Dále jen Plán péče (2014–2024). Dostupné online.
- ↑ Plán péče (2014–2024), s. 17.
- ↑ a b Plán péče (2014–2024), s. 16.
- ↑ a b c d Blanice [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2022-10-09]. Dostupné online.
- ↑ a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2022-10-09]. Dostupné online.
- ↑ Geologická mapa 1 : 50 000 [online]. Česká geologická služba [cit. 2022-10-09]. Dostupné online.
- ↑ Půdní mapa 1 : 50 000 [online]. Česká geologická služba [cit. 2022-10-09]. Dostupné online.
- ↑ Plán péče (2014–2024), s. 24.
- ↑ Plán péče (2014–2024), s. 11.
- ↑ a b Plán péče (2014–2024), s. 12.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
- ↑ Plán péče (2014–2024), s. 10.
- ↑ a b Plán péče (2014–2024), s. 13.
- ↑ Plán péče (2014–2024), s. 14–15.
- ↑ Plán péče (2014–2024), s. 11–12.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Blanice na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
Shiny green button/marker widget.
Autor: Czeva, Licence: CC BY-SA 3.0
Cedule národní přírodní památky Blanice u Podedvorského mlýna, což je bývalý mlýn, dnes pila u řeky Blanice ve vsi Dvory, okres Prachatice, Jihočeský kraj.
Autor: Czeva, Licence: CC BY-SA 3.0
Zábrdský mlýn, dům čp. 31 u řeky Blanice ve obci Zábrdí, okres Prachatice, Jihočeský kraj.