Blanice (přítok Sázavy)

Blanice (Vlašimská)
Řeka u ústí
Řeka u ústí
Základní informace
Délka toku66,0 km
Plocha povodí543,3 km²
Průměrný průtokRadonice 2,19 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí1-09-03-022
Pramen
na severním svahu vrchu Batkovy
49°28′12,1″ s. š., 14°50′21,3″ v. d.
695 m n. m.
Ústí
do Sázavy u Soběšína
49°47′50,3″ s. š., 14°56′43,4″ v. d.
304 m n. m.
Protéká
ČeskoČesko Česko (Jihočeský kraj - Mladá Vožice, Středočeský kraj - Louňovice pod Blaníkem, Vlašim)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava, Sázava
Povodí Blanice
Povodí Blanice
Geodata
OpenStreetMapOSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blanice, označovaná též jako Vlašimská Blanice, je řeka protékající převážně Středočeským krajem. Je to levostranný, celkově druhý největší přítok řeky Sázavy. Její celková délka činí 66,0 km. Plocha povodí měří 543,3 km².[1]

Je zde evropsky významná lokalita v rámci evropské soustavy chráněných území Natura 2000 – Vlašimská Blanice.[2]

Průběh toku

Pramen řeky leží v nadmořské výšce 695 m na severním svahu vrchu Batkovy (Mladovožická pahorkatina), asi 10 km severovýchodně od Tábora. Po celé své délce teče převážně severním směrem. Protéká Mladou Vožicí, Louňovicemi pod Blaníkem, Vlašimí a Libží, kde na svém 7,9 říčním kilometru přijímá zleva svůj největší přítok, říčku Chotýšanku, která výrazně posiluje její tok. Vlévá se zleva do Sázavy na jejím říčním kilometru 78,6 u Soběšína v nadmořské výšce 304 m. Zhruba 2,5 km pod tímto soutokem se na levém břehu Sázavy vypíná hrad Český Šternberk.

Větší přítoky

Hustota říční sítě
Blanice u Louňovic

Celkově největším přítokem Blanice je říčka Chotýšanka, jejíž délka činí 37,1 km.[1] Průměrná hustota říční sítě činí 1,24 km/km2.[3] Celkově se v povodí Blanice nachází 521 vodních toků v délce do jednoho kilometru a 159 vodních toků v délce 1 až 10 km. Potoky dlouhé 10 až 20 km jsou v povodí celkem tři. V délce 20 až 40 km se v povodí řeky nalézá jeden vodní tok.[1]

  • Mindlovka (hčp 1-09-03-023), zleva, ř. km 60,3. Délka toku činí 4,7 km.[4] Plocha povodí měří 7,0 km².[5]
  • Koutecký potok (hčp 1-09-03-025) , zprava, ř. km 54,5. Délka toku činí 5,0 km.[6] Plocha povodí měří 8,4 km².[5]
  • Novoveský potok, zleva, ř. km 53,3[7]
  • Noskovský potok (hčp 1-09-03-035), zleva, ř. km 52,3. Délka toku činí 5,2 km.[8] Plocha povodí měří 7,1 km².[5]
  • Bělečský potok (nazývaný též Novodvorský potok), zprava, ř. km 50,5[8]
  • Slupský potok, zleva, ř. km 47,6[9]
  • Hrnčířský potok (hčp 1-09-03-043), zprava, ř. km 43,5. Délka toku činí 6,3 km.[6] Plocha povodí měří 9,1 km².[5]
  • Pravětický potok (hčp 1-09-03-047), zprava, ř. km 38,2. Délka toku činí 7,7 km.[10] Plocha povodí měří 14,3 km².[5]
  • Strašický potok, zleva, ř. km 36,6[8]
  • Brodec, zprava, ř. km 31,1[11]
  • Částrovický potok (hčp 1-09-03-059), zprava, ř. km 26,9. Délka toku činí 6,9 km.[10] Plocha povodí měří 12,9 km².[5]
  • Polánecký potok, zleva, ř. km 22,4[10]
  • Orlina (hčp 1-09-03-065), zprava, ř. km 20,0. Délka toku činí 6,0 km.[12] Plocha povodí měří 7,5 km².[5]
  • Borecký potok (hčp 1-09-03-071), zprava, ř. km 16,7. Délka toku činí 3,6 km.[13] Plocha povodí měří 6,0 km².[5]
  • Chotýšanka, zleva, ř. km 7,9[14]

Rybníky

Vodní nádrže v povodí Blanice podle rozlohy:[15]

název vodní nádrževodní tokrozloha (ha)celkový objem (tis. m³)retenční objem (tis. m³)
SmikovChotýšanka23,2555,0126,0
Dolejší rybníkChotýšanka12,6178,062,0
Zlatohorský rybníkBlanice11,2180,055,0
StrašíkStrašický potok9,2185,054,5
Popovický rybníkChotýšanka7,693,038,5
RoháčChotýšanka7,4118,039,0
PapírníkChotýšanka7,088,036,5
Královnabezejmenný přítok Chotýšanky5,852,032,0
Býkovický rybníkBýkovický potok (přítok Blanice)4,938,027,0
KřivánekChotýšanka4,650,019,5
Pičínský rybníkChotýšanka4,563,030,0
Slupský rybníkSlupský potok4,350,021,0
Cihelský rybníkSlupský potok4,250,021,0
Vražedný rybníkbezejmenný přítok Chotýšanky4,164,024,5
Velký vilický rybníkVilický potok (přítok Blanice)4,045,017,5
Pilský rybníkChotýšanka4,035,017,5

Vodní režim

Řeka pod Louňovicemi
Blanice v zámeckém parku ve Vlašimi
Soutok Blanice a Sázavy u Soběšína

Blanice a její přítoky nejsou příliš vodné. Nejvodnějšími měsíci na dolním toku jsou únor a březen. Nejméně vody má řeka v červenci a v září.[16] Průměrný průtok Blanice nedaleko ústí v Radonicích činí 2,19 m³/s.[17]

Hlásné profily:[18][17]

místoříční kmplocha povodíprůměrný průtok (Qa)stoletá voda (Q100)
Louňovice p/Blan.37,2211,33 km²0,87 m³/s97 m³/s
Radonice1,9541,86 km²2,19 m³/s150 m³/s

M-denní průtoky u ústí:[19]

M [dní]Q30Q60Q90Q120Q150Q180Q210Q240Q270Q300Q330Q355Q364
Q [m³/s]5,924,153,232,622,181,821,531,271,040,830,600,370,20

N-leté průtoky v Louňovicích pod Blaníkem:[18]

N-leté průtokyQ1Q5Q10Q50Q100
Q [m³/s]6,316,826,367,697

N-leté průtoky v Radonicích:[17]

N-leté průtokyQ1Q5Q10Q50Q100
Q [m³/s]15,641,558,9117150

Využití

Úsek v délce 42 km je splavný pro vodáky. Blanice patří mezi nenáročná řeky. Za příznivého vodního stavu je splavný úsek od Kamberku. Koryto má úzké a často je zarostlé stromy a keři, proto se některými krátkými úseky téměř není možné prodrat. Údolí je široké, lučinaté, místy lesnaté, málo osídlené. Jediné větší město na řece je Vlašim. Cestu znepříjemňuje a zpomaluje velké množství jezů.

Vodácká obtížnost řeky je ZW až WW1.

V Radonicích je umístěn vodočet spravovaný Českým hydrometeorologickým ústavem.

Mlýny

Mlýny jsou seřazeny po směru toku řeky.

Historie

Spodní úsek pod Libží v minulosti sloužil k plavení vorů.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Základní charakteristiky toku Blanice a jeho povodí [online]. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ Charakteristika oblasti - Blaník - AOPK ČR. Blaník [online]. [cit. 2023-03-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Hustota říční sítě Blanice [online]. [cit. 2014-10-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 465) [online]. [cit. 2012-08-03]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2015-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05. 
  6. ↑ a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 459) [online]. [cit. 2012-08-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 459) [online]. [cit. 2012-07-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 461) [online]. [cit. 2015-06-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 462) [online]. [cit. 2012-07-24]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 460) [online]. [cit. 2012-08-03]. Dostupné online. 
  11. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 464) [online]. [cit. 2012-07-24]. Dostupné online. 
  12. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 468) [online]. [cit. 2015-07-01]. Dostupné online. 
  13. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 469) [online]. [cit. 2012-07-24]. Dostupné online. 
  14. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 471) [online]. [cit. 2012-07-24]. Dostupné online. 
  15. ↑ Povodí Vltavy – Seznam vodních nádrží [online]. [cit. 2015-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  16. ↑ Povodí Vltavy – Studie proveditelnosti zprůchodnění migračních překážek na vodních tocích v povodí Vltavy [online]. [cit. 2012-08-02]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b c Evidenční list hlásného profilu stanice Radonice I [online]. [cit. 2023-07-16]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b Evidenční list hlásného profilu stanice Louňovice pod Blaníkem [online]. [cit. 2023-07-16]. Dostupné online. 
  19. ↑ Hydrologická charakteristika vodních útvarů [online]. [cit. 2015-06-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vlašimská Blanice u ústí 2.JPG
Autor: JirkaSv, Licence: CC BY-SA 3.0
Vlašimská Blanice u ústí do Sázavy severozápadně od Soběšína.
Blanice.jpg
Blanice pod Louňovicemi
Procentické zastoupení hustoty říční sítě Vlašimské Blanice.png
Autor: JirkaSv, Licence: CC BY-SA 4.0
Procentické zastoupení hustoty říční sítě Vlašimské Blanice
Lhota Veselka, pohled na Dolejší rybník 04.jpg
Autor: Vojtěch Dostál, Licence: CC BY-SA 4.0
Lhota Veselka, pohled na Dolejší rybník
Blanice u Louňovic 01.jpg
Autor: JirkaSv, Licence: CC BY-SA 4.0
Vlašimská Blanice u Louňovic pod Blaníkem v okrese Benešov
Říční síť Vlašimské Blanice.png
Říční síť Vlašimské Blanice
Postupice.jpg
Autor: Ondřej Koníček, Licence: CC BY-SA 3.0

general view to Postupice

Pozice fotografa49° 43′ 30,69″ s. š., 14° 46′ 42,62″ v. d.  Heading=330° Kartographer map based on OpenStreetMap.Tento snímek a mnohé další na: OpenStreetMapinfo
Rybník Roháč 01.jpg
Autor: JirkaSv, Licence: CC BY-SA 4.0
Rybník Roháč na říčce Chotýšance u Jankova v okrese Benešov
Rybník Strašík 01.jpg
Autor: JirkaSv, Licence: CC BY-SA 4.0
Pohled z hráze na rybník Strašík u Libouně v okrese Benešov
Rybník Křivánek.jpg
Autor: cs:ŠJů, Licence: CC BY-SA 3.0
Neustupov-Broumovice, okres Benešov. Rybník Křivánek na potoce Chotýšanka. Vpravo v pozadí Jankov.
Pičín (Jankov), rybník.jpg
Autor: Juandev, Licence: CC BY-SA 3.0
Rybník v Pičíně. Okres Benešov, Česká republika.
Kamberk (003).jpg
Autor: Art Jarka, Licence: CC BY-SA 3.0
Kamberk. Česká republika.
122.Pohled z hráze na Popovický rybník.JPG
Autor: Elektracentrum, Licence: CC BY-SA 4.0
Tvrz Popovice je vynikající ukázkou vývoje panského sídla od tvrze k renesančnímu a baroknímu zámečku. Význam zvyšuje fakt, že je jednou z mála dochovaných vodních tvrzí v ČR. Nejhodnotnější částí je věž, na jejíž obnovu je zaměřena navržená akce. Tvrz je situována v centru Popovic, část jejího obranného systému tvořil Mlýnský rybník. Vodní příkop chránící tvrz ze směru k centru obce se nedochoval, v portálu brány jej prokazují otvory pro řetězy padacího mostu. Půdorysnou dispozici tvrze tvoří 3 křídla přiléhající k sobě tupými úhly. Renesanční úpravy připomínají fragmenty sgrafitové výzdoby fasády. V rohových pokojích situovaných na severovýchod (přízemí i 1. poschodí) jsou stropy sklenuté hřebínkovou klenbou. Na jižní křídlo směrem k rybníku navazuje již snesená novodobá patrová přístavba z 19. století využívaná pro lihovarnickou výrobu. Tvrz je dokladem vývoje Popovic od 13. století. Jako nejstarší známý pán tvrze je doložen v roce 1358 Otík z Popovic; zmínka dokládá i farní kostel sv. Jakuba Většího. Významný rozvoj Popovice (i tvrz a sousedící kostel) zaznamenaly v době působení Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou. Tvrz je pohledově exponovaná ze všech směrů přístupu. Spolu s rekonstruovaným a restaurovaným kostelem sv. Jakuba Většího dokládá původní historické centrum obce. Turistický význam tvrze prokazuje napojení na turistické a cykloturistické trasy. O významu tvrze svědčí, že její stavebně historický a architektonický rozbor je obsažen ve významných odborných lexikonech a monografiích. Nejaktuálnější jsou výsledky výzkumu Doc. Ing. Michaela Rykla z Fakulty architektury ČVUT v Praze a dokumentace Národního památkového ústavu v Praze.
Soutok Blanice a Sázavy 1.jpg
Soutok Blanice a Sázavy nedaleko Soběšína.
Blanice ve Vlašimi.01.JPG
Autor: JirkaSv, Licence: CC BY-SA 4.0
Řeka Blanice v zámeckém parku ve Vlašimi