Blanka Úlehlová

RNDr. Blanka Úlehlová, DrSc.
Rodné jménoBlanka Urbanová
Narození27. září 1927
Židlochovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí8. srpna 2018 (ve věku 90 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Alma materUniverzita Karlova
Povolánímikrobioložka
ZaměstnavatelČeskoslovenská akademie věd
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Blanka Úlehlová, roz. Urbanová (27. září 1927 Židlochovice – 8. srpna 2018 Praha) byla česká bioložka zabývající se studiem půdních mikroorganizmů.

Život

V Židlochovicích prožila většinu svého života. Byla členkou Sokola. Jejím manželem byl Jiří Úlehla, syn Vladimíra Úlehly, rostlinného fyziologa a etnografa. Měli dva syny, Martina Úlehlu (aeronautický inženýr) a Tomáše Úlehlu, který se věnuje zdravotní technice a informatice.[1]

Profesní dráha

Po ukončení studií na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze pracovala Blanka Úlehlová ve Výzkumném ústavu krmivářském v Pohořelicích. V roce 1962 nastoupila do Botanického ústavu Československé akademie věd v Brně, kde působila až do odchodu do penze.[1] Vedla zde skupinu půdních mikrobiologů s výzkumem zaměřeným na koloběh dusíku v suchozemských travinných, mokřadních a mělkovodních ekosystémech. Je autorkou téměř stovky vědeckých prací, např. [2][3][4]

Byla členkou ekologické sekce Československé biologické společnosti, která v letech 1970–1989 pořádala semináře upozorňující na neutěšený stav životního prostředí a krajiny v Československu a její závěry byly cenzurovány. Od roku 1990 navázala na tuto činnost v rámci Společnosti pro trvale udržitelný život (STUŽ). V roce 2013 jí Česká společnost pro ekologii udělila čestné členství. Po odchodu do penze působila jako expertka a oponentka v oborech půdní mikrobiologie a ekologie, byla členkou mnoha komisí zabývajících se trvale udržitelným rozvojem.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Živa – Odešla Blanka Úlehlová (Marta Tesařová, Eliška Dobrovolná, Jan Květ). ziva.avcr.cz [online]. [cit. 2021-03-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ ÚLEHLOVÁ, Blanka. Release and uptake of minerals during decomposition of plant litter in fishpond littoral. Folia Geobotanica et Phytotaxonomica. 1990-09, roč. 25, čís. 3, s. 303–308. Dostupné online [cit. 2021-03-29]. ISSN 0015-5551. DOI 10.1007/BF02913031. (anglicky) 
  3. ↑ PATRICK, W.H.; ÚLEHLOVÁ, Blanka. Preface. Aquatic Botany. 1986-01, roč. 25, s. 107–108. Dostupné online [cit. 2021-03-29]. DOI 10.1016/0304-3770(86)90047-1. (anglicky) 
  4. ↑ ÚLEHLOVÁ, Blanka. The nitrogen cycle. Svazek 17. [s.l.]: Elsevier Dostupné online. ISBN 978-0-444-98961-1. DOI 10.1016/b978-0-444-98961-1.50016-9. S. 406–469. (anglicky) DOI: 10.1016/B978-0-444-98961-1.50016-9. 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“