Blanka Vítková

Blanka Vítková
Základní informace
Narození14. listopadu 1948
Praha
Úmrtí24. dubna 2014 (ve věku 65 let)
Praha
Povoláníoperní pěvkyně
Nástrojehlas
Hlasový obormezzosoprán
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blanka Vítková (14. listopadu 1948, Praha – 24. dubna 2014, Praha) byla česká sólová operní pěvkyně, mezzosopranistka.

Umělecká dráha

Studium na pěveckém oddělení pražské konzervatoře u profesorky Miloslavy Fidlerové zakončila v roce 1972 absolutoriem.[1]

První scénou, kam byla angažována, bylo Hudební divadlo v Karlíně, kde vystupovala již během čtvrtého ročníku studia na konzervatoři v roce 1971.[2] Pěvecké i herecké ztvárnění přidělených rolí brzy prozradilo veliký talent a stalo se odrazovým můstkem pro přechod na naši první operní scénu – operu Národního divadla v Praze (od roku 1972).[1] Ještě jako studentka dostala významnou koncertní příležitost účinkovat v Requiem Ivana Jirků, které bylo provedeno na XXVIII. mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro 1973.

Jako sólistka opery Národního divadla v Praze působila v letech 1973–1992 a v letech 1992–1994 jako sólistka Státní opery Praha. Natočila rovněž řadu snímků pro Československý rozhlas a Československou televizi (mimo jiné v operách Wolfganga Amadea Mozarta, Otakara Jeremiáše, Ivana Jirků a dalších).

Již za dob svého studia se úspěšně prosazovala na řadě domácích i mezinárodních pěveckých soutěží (např. vítězka VII. pěvecké soutěže Antonína Dvořáka, Karlovy Vary, červen 1973, XI. Festival Internazionale Brescia e Bergamo, Italiano, 1974).[zdroj?] Zpívala v doprovodu předních hudebních těles, jako je Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Symfonický orchestr Československého rozhlasu, Česká filharmonie, Německá filharmonie (pod vedením sira Charlese Mackerrase) a dalších. Držitelka ceny Československého rozhlasu a ceny Supraphonu (mimo jiné za provedení písňového cyklu Jana Hanuše na církevní texty).[zdroj?]

Účinkovala v řadě zahraničních divadel ve Spolkové republice Německo (Státní opera v Berlíně, Komická opera v Berlíně), Rakousku, Švýcarsku (pěvecký recitál v Luzernu), Itálii, Slovensku, Rusku a dalších). V letech 1990–1994 se věnovala také pedagogické činnosti. Jako sólistka zpívala také s Vysokoškolským uměleckým souborem Univerzity Karlovy v Praze. Pravidelně každý rok před Vánoci jezdila zpívat Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby do táborského divadla. Účinkovala také např. v Královském letohrádku Hvězda na Bílé Hoře. Uvedena v encyklopedii Who is Who. Inspiraci pro svoji uměleckou tvorbu vždy čerpala především v kraji Bedřicha Smetany – na Loučeňsku a Svatojiřsku. Do své smrti žila střídavě v Praze a v městysu Loučeň. Zemřela v Praze 24. dubna 2014 a je pochována na hřbitově v rodinné hrobce na Loučeni (číslo hrobového místa 107, uprostřed hřbitova pod červeným tisem).

Syn PhDr. Richard Vaněk (* 1975) vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze se specializací na personální řízení a psychologii práce a organizace. Vnuci Jan (* 2006) a Tomáš (* 2008) Vaňkovi jsou žáci základní školy.

Hlavní role

  • Čipra (Cikánský baron)
  • Veřejné mínění (Orfeus v Podsvětí)
  • Minerva (Orfeus v Podsvětí)
  • Hugetta (Král tuláků)
  • Dryáda (Ariadna na Naxu)
  • Katěrina Ivanovna (Bratři Karamazoví)
  • Panna Róza (Tajemství)
  • Ježibaba (Rusalka)
  • Třetí žínka (Rusalka)
  • Káča (Čert a Káča)
  • Varvara (Káťa Kabanová)
  • Azucena (Trubadúr) /česky i italsky/
  • Quickly (Falstaff)
  • Olga (Evžen Oněgin)
  • Suzuki (Madame Butterfly)
  • Hostinská (Mistr Jeroným)
  • Anna Schillingová (Copernicus)
  • Marta (Faust a Markétka)
  • Háta (Prodaná nevěsta) – v této opeře účinkovala společně se svým synem Richardem, který vystupoval v dětské roli
  • Ludmila Krušinová (Prodaná nevěsta) – v této opeře účinkovala společně se svým synem Richardem, který vystupoval v dětské roli
  • Carlotta (Mlčenlivá žena)
  • Babička Zuzčina (Zuzana Vojířová)
  • Paní Quickly (Falstaff)
  • Martinka (Hubička)
  • Panna pošetilá (Hry o Marii)
  • Matka Boží (Hry o Marii)
  • Ulrica Arvedson, věštkyně (Maškarní ples)
  • Radka (Šárka)
  • Zpěvačka madrigalu (Manon Lescaut)
  • Pásková, Datel (Příhody lišky Bystroušky)
  • Kameny (Kamenný kvítek)
  • Věštkyně (Ohnivý anděl)
  • Babička (Její pastorkyňa)
  • Pastuchyně (Její pastorkyňa)
  • Marcellina (Figarova svatba)
  • Erda (Zlato Rýna)
  • Ježibaba (Perníková chaloupka)
  • Žnec (Libuše)
  • Zuzka (Eva)
  • Dáma (Kouzelná flétna)
  • Maddalena (Rigoletto)
  • Hostinská (Boris Godunov)
  • Dryjáda (Ariadna na Naxu)
  • Šenkýřka (Zbojnická balada)
  • Matka (Silnice)
  • Hraběnka (Piková dáma)
  • Lotynka (Jakobín)
  • Věštkyně (Ohnivý anděl)
  • Děva (Šárka)
  • Mladá zpěvačka Dorotea (Viva la Mamma)
  • Komorná (Věc Makropulos)
  • madrigal k baletu Šeherezáda
  • Stařenka Buryjovka (Její pastorkyňa)
  • Bohatá vdova (Tvrdé palice)
  • Viola (Viola) – také televizní zpracování
  • Iokasté (Oidipus Rex) /latinsky/
  • Soňa (Vojna a mír)
  • Dívka (Polovecké tance)
  • Glaša (Káťa Kabanová)
  • Mladá žena (Coriolanus)
  • Mladá zpěvačka (Viva la Mamma)
  • Mrs. Sedley (Peter Grimes)
  • Frosja (Semjon Kotko)
  • Molly Brazen (Žebrácká opera)
  • Paní Peachum (Žebrácká opera)
  • 2. čarodějnice (Dido a Aeneas)
  • Hlas matky (Hoffmanovy povídky)
  • Magdaléna (Mistři pěvci norimberští)
  • Emilie (Otello) /italsky/

Koncertní činnost

  • Stabat Mater – oratorium
  • Beethovenova 9. symfonie s Ódou na radost

Televizní tvorba

  • Giroflé – Giroflá – (Charles Lecoq) – Doňa Aurora – playback – Československá televize Praha, 1991, režie: Ladislav Váňa, scénář: Ladislav Váňa, kamera: Jiří Kadaňka, choreografie: Otto Šanda, výroba: 5. tvůrčí skupina ČST
  • Figarova svatba – (Wolfgang Amadeus Mozart) – Československá televize Praha, 1989, stopáž 170 minut, divadelní režie: Václav Věžník, kamera: Ilja Bojanovský, režie televizního záznamu: T. Šimerda
  • Cikánský baron (Johann Strauss mladší) – Záznam představení Hudebního divadla v Karlíně, 1972, stopáž 128 minut, dirigent: Miroslav Homolka, divadelní režie: F. Paul, kamera: Ilja Bojanovský, televizní režie: Milan Macků
  • Viola (Bedřich Smetana) – Československá televize Praha
  • Perníková chaloupka – (Engelbert Humperdinck) – Československá televize Praha, 1991
  • Tvrdé palice – role Říhové – (Antonín Dvořák) – Československá televize Praha, 1990
  • Zbojnická balada – role krčmářky – (Václav Kašlík) Československá televize Praha, 1987
  • Hudba na hradě Zvíkov – Československá televize Praha, 1981, 39 minut, režie: Milan Mackovič, kamera: Ilja Bojanovský, dále hráli: Marta Boháčová, Dalibor Jedlička, Miroslav Švejda

Rozhlasová a gramofonová tvorba

  • Anna Karenina – (Emil Hlobil) – Československý rozhlas
  • Sen noci svatojánské (Ivan Jirko) – Československý rozhlas
  • Rekviem (Ivan Jirko) – P.J. 1973 Supraphon
  • Pohádka (Ilja Hurník) – Panton, Československý rozhlas
  • Věc Makropulos (Leoš Janáček) – DECCA Vídeň
  • Rusalka (Antonín Dvořák) – DECCA Vídeň

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Profil Blanky Vítkové na stránkách Národního divadla
  2. ↑ Seznamujeme vás s mladými herci - Blanka Vítková, Oldřich Král. Rudé právo. 10. 11. 1971, s. 5. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Blanka Vítková ND1987.jpg
Autor: J.Broukal, Licence: CC BY-SA 4.0
Blanka Vítková ND1987 (Ludmila)