Blatnice (přítok Želetavky)

Blatnice (přítok Želetavky)
Chybí zde svobodný obrázek
Základní informace
Délka toku18,9 km
Plocha povodí73,9 km²
Průměrný průtok0,19 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí4-14-02-033
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Jihočeský, Jihomoravský)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Černé moře, Dunaj, Morava, Dyje, Želetavka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Potok Blatnice je pravostranným přítokem řeky Želetavky, který protéká na jihozápadě Moravy okresy Jindřichův Hradec, Třebíč a Znojmo. Délka Blatnice činí 18,9 km a plocha povodí měří 73,9 km². Řádově spadá do páté kategorie vodních toků. Pramení severně od obce Chvalkovice (Dešná) v Jihočeském kraji. Východně od Lubnice se vlévá do vodního toku Želetavky. Tak jako ostatní přítoky Želetavky (Bihanka, Menhartický potok) má i Blatnice charakter pstruhového potoka. Přítoky Blatnice jsou malé potoky, které zejména v létě často vysychají[1] Pro Blatnici je typické její meandrování ve vlhkých loukách s hloubením kaňonů a vytváření lesních strží.

Historie

Říčka Blatnice nesla před odsunem německého obyvatelstva název Ungarsbach. Podle názvu potoka byla také pojmenována jedna z polních tratí (Flurname) obce Korolupy.[2] Název potoka neměl nic společného s Uhry, jak uvádí Časopis Německého spolku pro dějiny Moravy a Slezska (německy Zeitschrift des Deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens). Jméno potoka bylo podle historiků odvozeno od slovního základu "unge" (německy Kröte) - ropucha, žabec, žabka, tedy potok s velkým výskytem žab.[3] Blatnice skvrnitá je také jméno žáby, která se na potoce vyskytuje.[4] Původní německé obyvatelstvo nazývalo potok "Klampferbach" a to podle zámeckého mlýna "Klampfermühle" na něm hospodařícím.[5] Gregor Wollny popisuje Uherčický a Vratěnínský rybník jako rezervoáry vody sloužící k hospodářským účelům pro pěstování rákosí. Kaprů v nich bylo jen velmi málo.[6]

Na mapě I. vojenského mapování je zachycena velká vodní plocha na řece Blatnici u korolupského mlýna, která byla v následujících letech vysušena a přeměněna na pole a louky. Na mapě II. vojenského mapování je již zakreslen náhon ke korolupskému mlýnu. Vodní toky luční prostor po jeho obvodu kopírují. Na současném záplavovém území v údolí řeky Blatnice se podepsalo rušení malých vodních mlýnů v 50. letech 20. století, rozorávání mezí v době komunistického režimu, ale také dva stavební zásahy na korytě řeky. V Uherčicích JZD přeložilo kvůli obdělávání louky mechanizací koryto řeky z pravé strany zámecké louky na stranu levou, dokonce se uvažovalo i o zatopení louky a vytvoření rybníka. Tím také došlo k zaslepení náhonu u zámeckého mlýna. Druhý zásah provedlo JZD v Korolupech. V době socialistického budování obce byl zrušen nejen náhon k vodnímu mlýnu, ale také malý rybníček nade mlýnem, který sloužil v době velké vody jako odlehčovací koryto. Hráz původní vodní plochy je dodnes viditelná. Umělý přítok z jižní strany obce v údolí byl přetvořen v rybník, který měl sloužit hospodářským účelům JZD.[2]

Popis toku

Prameniště Blatnice se nachází v malém hájku jižně od obce Dešná, kterou potok ze severu obtéká a po soutoku s Dešovským potokem nabírá prudce jižní směr a následně vytváří vodní plochu Dešná. Na rozhraní Jihočeského kraje, Jihomoravského kraje a Vysočiny přibírá Blatnice Rancířovský potok. Lesní porost podél potoka při úpatí kopce Kysibl asi 2,6 km jihovýchodně od centra obce Rancířov je chráněnou oblastí. V Jihomoravském kraji nabírá říčka jihovýchodní směr a protéká obcí Mešovice. Před obcí Uherčice na svém toku přibírá pravostranný přítok Vratěnínského potoka, na kterém se nachází vodní plocha Vratěnínský rybník. U obce Uherčice se Blatnice stáčí prudce k severu a kopíruje západní hranici zámecké louky, pokračuje kolem zámeckého mlýna (německy Klampfermühle) a Collaltovské cihelny a následně vtéká do korolupského katastru. Obec Korolupy říčka obtéká v západním údolí v malebných meandrech. Zde se nachází vodní plocha Korolupský rybník. Rybník byl vybudován na umělém kanálu protékajícím na jihu obce Korolupy. Vytéká z rybníka a u bývalého mlýna a pily čp. 1. se vlévá do Blatnice. U skalních stěn přírodní rezervace Suché skály a patrové budovy Lubnického mlýna čp. 52 s dochovaným náhonem a vantroky se Blatnice vlévá do vodního toku Želetavky.

Zejména v letním nebo suchém podzimním období mívá Blatnice málo vody. Nejvíce znečišťují a ovlivňují jakost její vody zemědělské chemikálie z okolních polí. Zvláště organická hnojiva zhoršují kyslíkový režim řeky. Výsledky zkoumání z roku 1998 a 2008 potvrdily výraznou devastaci nejen Blatnice, ale zejména i Želetavky. Průzkum potvrdil pro povodí Želetavky schopnost rychlého samočištění a k roku 2015 se pro celý tok Želetavky i s jejími přítoky odhaduje pokles tohoto znečišťujícího trendu.[7]

Hydrické charakteristiky z měřící stanice na Želetavce - průměr z let 1931 a 1960
Název staniceSrážky mmSpecifický odtok 1s/km²Průtok m³/s
Nad Blatnicí620344065

Vegetace

Povodí říčky Blatnice je lemováno převážně lesními společenstvy, která na svazích nad nivami zastupují dubohabřiny. V nivách převažuje vegetace olšového porostu. Luční vegetace je zastoupena převážně ve vlhkých loukách. Zachovalost krásy okolí Blatnice je přímoúměrná stupni vlhkosti a stupni degradování krajiny. V zachovalých oblastech překvapuje pestrost lesních i lučních společenstev. Bohužel zde najdeme i porosty ovlivněné zemědělstvím a lesnictvím. Významnými lokalitami jsou chráněná přírodní památka Kysibl se svým společenstvem listnatých lesů s různě velkými a zachovalými loukami a polními kulturami, přírodní rezervace Suché skály s kamenným mořem a na levém svahu u Lubnice přírodní rezervace Lubnické stráně se stepní květenou, ale i Uherčická louka se dvěma menšími rybníky obklopenými loukami s mokřadními společenstvy vzácných druhů rostlin.

Odkazy

Reference

  1. BITNER, K.: Vegetační poměry území mezi Dyjí a Želetavkou. - Ms., Dipl. pr. (Depon. v knihovně Ústavu botaniky a zoologie, PřF MU Brno 1970)
  2. a b Stabilní katastr 1824–1843, II. vojenské (Františkovo) mapování - Morava, katastrální mapy obce Korolupy, Kronika obce Korolupy
  3. Zeitschrift des Deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, Band 10, Verlag des Vereines., Brno 1906, str. 144
  4. Blatnice skvrnitá. www.hamerskypotok.cz [online]. [cit. 2014-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14. 
  5. Mapa I. vojenské mapování – josefské 1764–1768, II. vojenské mapování - Františkovo 1836–1852
  6. Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, 7 sv., Brünn, K. Winiker 1835–1842. Druhé vydání: 1846, III. Band: Znaimer Kreis (1837), str. 541
  7. Flóra dolního toku Želetavky 2005

Související články

Média použitá na této stránce

No river cs.svg
Autor: Gumruch (SVG), Licence: CC0
Náhrada chybějící fotky vodního toku v češtině
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Icon - upload photo 2.svg
Icon of a sunset photograph