Blechy
 Blechy | |
|---|---|
 Blecha pod mikroskopem | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | šestinozí (Hexapoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Infratřída | novokřídlí (Neoptera) |
| Řád | srpice (Mecoptera) |
| Podřád | blechy (Siphonaptera) Latreille, 1825 |
| Čeledi | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Blechy (Siphonaptera) jsou monofyletická skupina (tradičně řád) řazená dle moderních fylogenetických analýz do řádu srpic (Mecoptera)[1][2]. Zástupci blech jsou vlivem parazitického života druhotně bezkřídlí a parazitují u řady suchozemských savců, méně u ptáků.
Tělo dospělých blech je zploštělé ze stran o velikosti mezi 1 až 8 milimetrů s charakteristicky dlouhým druhým a třetím párem končetin.[3] Bylo popsáno okolo 2500 druhů blech, v Česku se vyskytuje zhruba devadesát druhů. Doba života je od několika měsíců až po tři roky. Blechy mají vývoj s proměnou dokonalou, přičemž dospělci žijí výhradně parazitickým způsobem na kůži (v srsti) hostitele. Vyskytují se především u savců a ptáků tvořících hnízda (nory, trvalé pelechy) – např. masožravci, hlodavci, netopýři, hrabaví ptáci.[3] Larvy blech se vyvíjejí v prostředí (na půdě) v blízkosti svých hostitelů a živí se organickými zbytky.
Typické znaky
Blechy jsou žluté, hnědé až černé barvy těla. Tělo je zpevněno překrývajícími se články a porostlé brvami.[3]
Dospělí jedinci mají klínovité ze stran zploštělé tělo s nápadně velkým zadečkem, který přechází v malou bezkřídlou hruď opatřenou kroužky atypického tvaru. Na hrudi jsou tři páry nohou, zadní a střední pár končetin je skákavý s velmi dobře vyvinutými kyčlemi a stehny. Na chodidlech všech nohou se nacházejí silné drápy, které slouží k udržení na hostiteli. Blechy jsou schopny velmi dlouhých skoků, což umožňuje blanitá podložka umístěná v kloubní membráně,[zdroj?] ta je schopna uvolnit velké množství energie, kterou jsou blechy schopny dát do odrazu. K tomu jim zřejmě pomáhá i zvláštní hmota bílkovinné povahy, tzv. resilin.[4] Uvádí se, že jsou blechy schopné vyskočit do výšky téměř 20 cm a doskočit do vzdálenosti asi 35 cm (přeskočí až 200krát vlastní velikost).[5][6] V okamžiku výskoku bylo naměřeno zrychlení 1 500 m/s2, což představuje přetížení 150 G (tedy 25krát více, než zažívají astronauti při startu rakety).[5][7][8] Uvádí se, že tento výkon je srovnatelný například s člověkem, který by dokázal přeskočit budovu vysokou 250 metrů a doskočil by do vzdálenosti 400 metrů.[9]
Hlava je malá a kulatá s jedním párem malých nevyvinutých očí, které zpravidla reagují pouze na intenzitu světla. Ústní ústrojí je bodavě sací a je složeno ze tří bodavých stiletů, které vznikly přeměnou horního patra a části čelistí. Ústní ústrojí blech se nachází v podélné rýze spodního pysku. Tykadla jsou krátká, šestičlánková a jsou umístěna po stranách hlavy.
Rozmnožování a vývoj
Vývoj blech se děje proměnou dokonalou.[3] Samička se po páření musí živit krví, protože jinak není schopna získat bílkoviny pro vytvoření vajíček. Krátce po páření klade bílá vajíčka o velikosti 0,6–0,7 milimetru. Klade je v několika po sobě jdoucích snůškách. Důvodem několika snůšek je jejich uložení na bezpečné místo, celkový počet nakladených vajíček může být až pět set. Doba vývoje vajíček je druhově a teplotně závislá a pohybuje se mezi pěti až šestnácti dny, pak se líhnou chlupaté, červovité, beznohé larvy se zřetelnou hlavou, krátkými tykadly a silnými kusadly a kousacím ústním ústrojím. Larvy se neživí krví, ale organickými zbytky (např. zaschlá krev, výkaly dospělců).[3] Larvální vývoj prochází třemi stadii a trvá od šesti do dvanácti dní, tato doba je druhově a teplotně závislá. Poslední stadium si vytvoří kokon a zakuklí se v něm. Kukla blechy je nekousavá a během několika málo dní (zpravidla kolem deseti) se z ní vyklube dospělý jedinec. Doba stadia kukly je druhově závislá.
Způsob života
Všichni dospělí jedinci tohoto řádu se živí krví svých hostitelů, kterými jsou buď savci (95% druhů blech), anebo ptáci (tzn. teplokrevní obratlovci).[3] Druhově odlišné je, zda žijí na svém hostiteli, anebo v místě, kde se obvykle zdržuje (hnízdo, nora atp.). Larva blechy se líhne až v přítomnosti hostitele, kterou pozná podle otřesů okolí (např. v hnízdě ptáků, které není celoročně obsazeno).[10] Většina druhů blech tráví celý život na svém hostiteli. Druhy žijící mimo chodí na hostitele jen pro potravu. Vzhledem k potravní nenáročnosti je řada druhů schopna živit se krví více (až třiceti) živočichů. Krev samička potřebuje kvůli bílkovinám, aby mohla po oplodnění snést vajíčka. Blecha vydrží v ideálních podmínkách až rok bez potravy, avšak musí mít dobré podmínky (vlhko, teplo). Suché podmínky a nepřítomnost hostitele blechy rychle zabíjí.[10]
Potrava
Blechy se živí krví hostitele, přičemž většina druhů je schopna změnit druh hostitele.[3] Pokud blechy žijí mimo hostitele, nerozlišují jednotlivce zdržující se v daném místě. Jejich nároky na kvalitu krve jsou minimální. Nemocné jedince blechy neopouštějí. Blechy sají výrazně větší množství, než jsou schopny zpracovat (až o 60 %), nezpracované zbytky vylučují, tyto jsou pak potravou larev.
Přenašeči chorob
Krom samotného pokousání hostitele mohou některé druhy blech přenášet i další původce onemocnění zvířat a lidí. Některé blechy přenášejí bakterie, jako jsou Yersinia pestis (mor), Ricktetssia (skvrnitý tyfus) či Bartonella. Blechy mohou sloužit také jako mezihostitelé některých tasemnic. K přenosu dochází pouze při pozření blechy s larvou tasemnic. Typickým příkladem je blecha psí (Ctenocephalides canis) a blecha kočičí (Ctenocephalides felis), kdy se pes a kočka nakazí tasemnicí psí (Dipylidium caninum) pozřením infikované blechy. Z jiných druhů tasemnic přenášené blechami jmenujme tasemnice rodu Hymenolepis, které se takto přenášejí u myší a potkanů.[3]
Evoluce
Vývojově jsou blechy vnitřní skupinou srpic (Mecoptera), která se postupně adaptovala na parazitický způsob života a změnila svoji morfologii.[4]
Nejstarším známým zástupcem je v současnosti druh Pseudopulex jurassica, objevený ve vrstvách Daohugou, datovaných do období střední jury (stáří asi 165 milionů let).[11] Tito velcí zástupci blech dosahovali délky asi 15 mm a pravděpodobně sáli krev opeřeným dinosaurům, ptakoještěrům a dalším teplokrevným obratlovcům ve svém okolí (dnes čínská autonomní oblast Vnitřní Mongolsko). O 40 milionů let později žil na území provincie Liaoning ještě větší druh Pseudopulex magnus (délka až 23 mm), v Austrálii pak podobný rod Tarwinia a na ruské Sibiři rod Saurophthirus, specializovaný zřejmě na ptakoještěry coby primární hostitele.[12] Moderní typy blech se potom objevují až v průběhu kenozoika, asi v posledních 50 milionech letech.
Způsob pojmenování druhů
V pojmenování rodů se zpravidla dodržuje pojmenování blecha a druhové jméno zpravidla souvisí s živočichem, na němž nejčastěji cizopasí, respektive s živočichem, se kterým se nejčastěji setkával člověk. Příkladem je blecha psí, slepičí, kočičí; z tohoto systému vybočuje blecha obecná, která primárně parazituje na člověku.
Nejznámější druhy
- blecha lidská (Pulex irritans)
- blecha morová (Xenopsylla cheopis)
- blecha psí (Ctenocephalides canis)
- blecha kočičí (Ctenocephalides felis)
- blecha písečná (Tunga penetrans)
Blechy v kultuře
Georges de La Tour: Žena vybírající blechy, kolem r. 1635.
Ilustrace a popis blechy od Roberta Hookea ve vědeckém díle Micrographia, 1665.
Giuseppe Maria Crespi: Vybírání blech, 1709
Giuseppe Maria Crespi: Vybírání blech, kolem r. 1725.
Odkazy
Reference
- ↑ University of Bristol. Study resolves the position of fleas on the. Phys.Org [online]. 2020-12-21. Popularizační článek k předchozí referenci. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TIHELKA, Erich, et al. Fleas are parasitic scorpionflies. S. 641–653. Palaeoentomology [online]. Magnolia Press, 2020-12-21. Svazek 3, čís. 6, s. 641–653. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. Dále dostupné na: [2]. ISSN 2624-2834. DOI 10.11646/palaeoentomology.3.6.16. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h WALL; SHEARER. Veterinary Ectoparasites: Biology, Pathology and Control [online]. John Wiley & Sons, 2008 [cit. 2017-05-04]. Dostupné online.
- ↑ a b VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. (Vyd. 1). ISBN 978-80-7387-008-9. S. 318.
- ↑ a b GREGOROVÁ, Dagmar. Jak skáče blecha [online]. OSEL.CZ. Dostupné online.
- ↑ https://www.stoplusjednicka.cz/komu-je-nejvic-do-skoku-nejlepsi-skokani-mezi-zviraty
- ↑ Mystery of flea jump resolved: tarsus push off. Journal of Experimental Biology. 2011-03-01, s. i. Dostupné online. DOI 10.1242/jeb.056408. (anglicky)
- ↑ SUTTON, G. P.; BURROWS, M. Biomechanics of jumping in the flea. J Exp Biol.. 2011, roč. 214, čís. Pt 5, s. 836–47. Dostupné online. ISSN 1477-9145.
- ↑ SOCHA, Vladimír. Zvířecí olympiáda. OSEL.cz [online]. 30. června 2021. Dostupné online. (česky)
- ↑ a b Zeptali jsme se vědců: Jak dlouho blechy dokážou přežít bez potravy?. Lidovky.cz [online]. 2017-02-11 [cit. 2017-02-12]. Dostupné online.
- ↑ https://dinosaurusblog.com/2016/04/19/giganticke-blechy-v-dinosaurim-peri/
- ↑ http://dinosaurusblog.com/2016/04/19/giganticke-blechy-v-dinosaurim-peri/
Literatura
- Fauna ČSR. sv. 10, Blechy-Aphaniptera; Bohumír Rosický, 1957
- Bezobratlí (2); Jan Macek; Svět zvířat sv. 11. ISBN 80-00-00918-8, Albatros, Praha, 2001
- Heiko Bellmann; Encyklopedie hmyzu ISBN 80-7291-154-6, Beta, Praha, 2006
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu blechy na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo blecha ve Wikislovníku
Taxon Siphonaptera ve Wikidruzích
Téma Blecha ve Wikicitátech- Biolib – Galerie obrázků blech
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Kalumet, Licence: CC BY-SA 3.0
Microscopic image of a flea larva. Red area is ingested blood.
Scanning Electron Micrograph of a Flea. See below for a colorized version of this image. Fleas are known to carry a number of diseases that are transferable to human beings through their bites. Included in this infections is the plague, caused by the bacterium Yersinia pestis.